Komise představila šest kroků, které mají zachránit evropskou ocel

Evropská komise ve středu představila Akční plán pro ocel. Jeho cílem je zavést mechanismy ochraňující evropské oceláře. Zástupci průmyslu se nacházejí ve složité situaci kvůli levnějším výrobkům z Číny, americkým clům na dovoz oceli a hliníku ve výši 25 procent a vysokým cenám energií v důsledku snahy Unie o dosažení uhlíkové neutrality. Ocelářský průmysl je přitom navázaný na řadu dalších sektorů včetně automotive a obrany. Jeho ochrana je i podle předsedkyně Komise, Ursuly von der Leyenové, klíčová.

„Ocelářský průmysl byl vždy hlavním motorem evropské prosperity. Čistá ocel nové generace by se proto měla i nadále vyrábět v Evropě. To znamená, že musíme pomoci našim výrobcům oceli, kteří čelí silnému protivětru na světovém trhu. Abychom zajistili, že zůstanou konkurenceschopní, musíme snížit náklady na energii a pomoci jim uvést na trh inovativní nízkouhlíkové technologie. Dnešním akčním plánem nabízíme konkrétní řešení pro prosperující evropský ocelářský průmysl,“ prohlásila Leyenová.

Dokument představil na tiskové konferenci eurokomisař pro prosperitu a průmyslovou strategii Stephane Sejourné.

„Evropský akční plán pro ocel a kovy ochrání náš průmysl před nekalými obchodními praktikami, upevní naši strategii dekarbonizace a podpoří domácí poptávku po nízkouhlíkových průmyslových výrobcích. Bez odolné ocelářské a hutnické průmyslové základny v rámci EU nelze provést reindustrializaci ani evropskou cestu ke klimatické neutralitě,“ řekl na tiskové konferenci eurokomisař.

Plán, na němž pracovali unijní úředníci se zástupci průmyslu od čtvrtého března, se skládá ze šesti pilířů. Komise v nich chce zajistit snížení ceny energií, které jsou podle české Unie ocelářů až pětinásobně vyšší než u mimoevropské konkurence. Náklady na energii také představují u kovů větší podíl výrobních nákladů než v jiných sektorech průmyslu. Akční plán podle autorů vybízí členské státy, aby využívaly flexibilitu energetických daní a snížené síťové tarify ke zmírnění proměnlivosti cen elektřiny.

Dále chce Komise přísněji kontrolovat, jestli výrobci neobcházejí uhlíkové cíle výrobou mimo Unii. Ve druhém čtvrtletí letošního roku vydá v tomto kontextu Komise sdělení o tom, jak řešit problém úniku uhlíku u zboží CBAM vyváženého z EU do třetích zemí.

Nařízení CBAM je nástroj proti situacím, kdy průmyslová odvětví s vysokými emisemi přesunou výrobu mimo EU do oblastí, kde jsou nižší emisní nároky. Na výrobky následně dovážené do Unie podle CBAM doléhá daň srovnávající ceny na stejnou úroveň, jako tomu je v případě domácí výroby. Komise do konce roku 2025 předloží první legislativní návrh, který rozšíří oblast působnosti CBAM na některé navazující výrobky z oceli a hliníku a zahrne další opatření proti obcházení. To je důležité i podle předsedkyně Ocelářské unie ČR Marcely Kubalové.

„Potřebujeme, aby v plánu byla zcela jasně řešena otázka nadkapacity výroby oceli ve světě a tím omezení jejího dovozu do EU. U CBAM jde zejména o jasná řešení, jak zabránit přesouvání zdrojů emisí CO2 do oblastí s nízkými náklady a tím CBAM obcházet,“ říká pro SZ Byznys Kubalová.

Třetím cílem Akčního plánu je rozšířit a chránit evropské průmyslové kapacity. EU je v současné situaci zatížená levnou ocelí a dalšími kovy především z Číny. Ty představují vážné ohrožení pro ziskovost a konkurenceschopnost odvětví.

„Evropské společnosti nejsou schopny cenově konkurovat levným dodávkám z Asie. Na evropském trhu dochází k silnému cenovému tlaku, kterému čelí nejen ocelárny, ale také automobilový průmysl,“ vysvětlila pro SZ Byznys kontext tisková mluvčí Třineckých železáren Petra Macková Jurásková.

EU v tomto kontextu již přijala opatření na ochranu obchodu proti nekalé konkurenci v oblasti oceli, hliníku a slitin s méně než 50 procenty železa. Přesto se situace podle Komise i ocelářů stále zhoršuje. Proto EK zpřísňuje podle plánu stávající ochranná opatření v oblasti oceli a do konce roku navrhne nové dlouhodobé opatření, aby zachovala ochranu ocelářského odvětví EU. Stávající opatření vyprší v polovině roku 2026.

Podle agentury Reuters od dubna Unie zpřísní kvóty na dovoz oceli, aby snížila její příliv ze zemí mimo kontinent, o 15 procent. Cílem je zabránit zaplavení evropského trhu levnou ocelí poté, co Washington zavedl cla na dovoz ve výši 25 procent.

Čtvrtým pilířem Akčního plánu je podpořit recyklaci materiálů. Komise plánuje stanovit cíle pro recyklovanou ocel a hliník a posoudit, jestli by požadavky na recyklaci měly být stanoveny pro více výrobků než nyní, jako jsou například stavební materiály a elektronika. Kromě toho zváží obchodní opatření týkající se kovového šrotu, který je důležitým vstupem pro dekarbonizovanou ocel, aby zajistila dostatečnou dostupnost šrotu.

„Potřebujeme řešení vývozu šrotu mimo EU, protože právě ten hraje velmi významnou roli v dekarbonizaci. Tvoří totiž ze sta procent vstup do elektrických obloukových pecí, které se nyní stavějí namísto klasických vysokých pecí, aby podniky splnily klimatické cíle,“ vysvětluje Kubalová.

Následujícím cílem dokumentu je snížit rizika, která s sebou nese dekarbonizace, pro tento průmysl. EK zavede kritéria pro evropské výrobky v rámci veřejných zakázek, aby se zvýšila poptávka po nízkouhlíkových kovech vyráběných v EU. V letech 2026–⁠⁠⁠⁠⁠⁠27 pošle 150 milionů eur, tedy 3,75 miliardy korun do výzkumného fondu pro uhlí a ocel. Dalších 600 milionů eur prostřednictvím programu Horizont Evropa věnuje do naplnění tohoto cíle v rámci Dohody o čistém průmyslu.

Cílem Průmyslové banky pro snižování emisí uhlíku, která byla oznámena v rámci Dohody o čistém průmyslu, je investovat do naplnění cílů 100 miliard eur. V roce 2025 Komise také zahájí pilotní projekt s aukcí ve výši jedné miliardy eur na podporu dekarbonizace a elektrifikace klíčových průmyslových procesů v různých odvětvích.

Posledním z cílů načrtnutých v plánu je udržení kvality práce v odvětví. Sem řadí autoři plánu dohled na sektor skrze Evropské středisko pro sledování spravedlivého přechodu a zajištění ochrany práv pracovníků skrze stejnou instituci.

Ocelářský průmysl provozuje zhruba 500 závodů ve 22 členských státech. K HDP EU přispívá částkou přibližně 80 miliard eur a zaměstnává přes 2,6 milionu lidí.