Kdo je centrální bankéř, kterého Trump odvolává už šest let

Když Jerome Powell v únoru 2018 přebíral kormidlo americké centrální banky, očekávání byla spíše umírněná. Nikdo tehdy netušil, že právě on bude tím, kdo povede Federální rezervní systém (Fed) skrze pandemii, inflaci, bankovní krize i politické útoky.

Z právníka a investičního bankéře se stal muž, jehož rozhodnutí otřásají globálními trhy a ovlivňují životy milionů lidí po celém světě. Powell se ocitl přímo v oku hospodářského hurikánu – a přesto si zachoval pověst tichého, klidného hráče, který se řídí daty, nikoliv emocemi a politickými tlaky.

Jerome Hayden Powell se narodil 4. února 1953 ve Washingtonu, D.C. Jeho matka učila matematiku, otec byl právník. Už jako student vynikal, prošel elitní jezuitskou střední školou Georgetown Prep, poté vystudoval politologii na Princetonu a práva na Georgetown University. Tam vedl univerzitní právnický časopis – detail, který zpětně odráží jeho smysl pro přesnost, jazyk a řád.

Powell není ekonom – a právě to ho odlišuje od většiny centrálních bankéřů. Neznamená to však, že by stál mimo hru. Naopak. První zkušenosti sbíral v 80. letech v investiční bance Dillon, Read & Co., kde se zaměřoval na fúze a akvizice. V roce 1990 ho prezident George H. W. Bush povolal do vládních služeb – Powell se stal náměstkem ministra financí.

Měl tehdy na starosti klíčové úkoly, reformu trhu se státními dluhopisy a stabilizaci bankovního sektoru po krizi spořitelen. Byl to jeho první ostrý test ve světě veřejné správy – a obstál.

Po odchodu z vlády zamířil Powell do vlivné investiční společnosti Carlyle Group. Tam se velký byznys potkává s vysokou politikou. Ti, kdo s ním tehdy pracovali, ho popisují jako nenápadného, ale mimořádně schopného vyjednavače. Člověka, který si zakládá na přesnosti čísel, ale nezapomíná ani na lidský rozměr rozhodnutí. Diskrétní, klidný a s respektem k oběma světům, mezi nimiž se pohyboval.

Do vedení americké centrální banky se Powell dostal v roce 2012, když ho prezident Barack Obama nominoval jako umírněného republikána, který by mohl získat podporu v Senátu. Jeho nástup byl nenápadný – žádné velké proslovy, žádné mediální hrátky. Vystupoval zdrženlivě, mluvil jasně a spoléhal na fakta. Právě pro tento přístup si vysloužil pověst člověka, který se rozhoduje na základě dat, ne ideologie, nálad nebo politických tlaků.

Když ho v roce 2017 Donald Trump navrhl na post předsedy Fed, mnozí to brali jako snahu dosadit do čela centrální banky někoho „měkčího“. Trump očekával nižší úrokové sazby a volnější regulaci. Jenže Powell nezahýbal kormidlem podle politického větru, Fed v roce 2018 pokračoval ve zvyšování sazeb, což Trumpa rozzuřilo.

Prezident ho veřejně urážel, označil ho za „pomateného“ nebo „katastrofu“ a dokonce se ptal svých poradců, zda má právo ho z funkce sesadit. Powell však tlak ustál. V roce 2019 Fed třikrát snížil sazby, aby podpořil zpomalující ekonomiku – nikoliv proto, že si to přál Bílý dům. A zdálo se, že nejhorší má za sebou.

Pak přišel březen 2020 a s ním udeřila koronavirová pandemie. Powellova reakce byla rychlá a razantní. Fed okamžitě snížil úrokové sazby téměř na nulu a začal do ekonomiky pumpovat peníze ve velkém – nakupoval vládní i podnikové dluhopisy a spustil mimořádné programy na podporu firem i domácností. Tato razantní opatření pomohla uklidnit trhy a zabránit hlubší krizi.

Za tato opatření sklidil uznání napříč politickým spektrem, od Wall Street po levicové analytiky. V roce 2021 mu prezident Joe Biden prodloužil mandát. Někteří demokraté to kritizovali a vyčítali mu, že v minulosti podporoval zmírnění regulací bank. Ale Biden v něm viděl člověka, který může vést Fed dál v těžkých časech.

Jenže pandemie byla teprve začátek. Po ní se pro změnu rozjela inflace a Powell zpočátku tvrdil, že jde o „přechodný jev“. Jenže ceny rostly dál. Když inflace v roce 2022 přesáhla sedm procent, Powell uznal, že se mýlil. Fed obrátil kurz a během roku zvýšil sazby o více než pět procentních bodů, tedy nejrychleji za čtyři desetiletí.

Výsledkem bylo zpomalení inflace, ale i prudký pokles na trhu s nemovitostmi a úvěry. Ekonomika začala brzdit.

Na jaře 2023 pak přišel další šok, krach technologicky orientované Silicon Valley Bank. Powell musel hasit paniku, Fed zavedl nouzový program a přiznal selhání vlastního dohledu. Kritici připomínali, že Powell v letech 2018 až 2019 podporoval zmírnění pravidel pro středně velké banky, což mohlo ke krizi přispět.

V roce 2024 se do Bílého domu vrátil Donald Trump a s ním i staré spory. Prezident znovu útočí na Powella, obviňuje ho z brzdění ekonomiky a koketuje s myšlenkou „stínového“ Fed, který by veřejně zpochybňoval rozhodnutí centrální banky. Ačkoliv Trump naposledy v úterý řekl, že Powella nakonec neodvolá, jeho postoj se v minulosti často měnil a takové ujištění tedy nemusí nic znamenat.

Právníci upozorňují, že předseda Fed může být odvolán jen pro závažné pochybení – a takový krok by otřásl důvěrou v nezávislost měnové politiky USA.

Zatímco Donald Trump se snaží vykreslit Powella jako brzdu hospodářského růstu, z druhé strany se ozývají i hlasy uznání. „Ve všem, co dělá, ukazuje Powell obdivuhodně, co má dělat centrální bankéř – říkat pravdu a jednat nezávisle,“ prohlásil například člen vedení Evropské centrální banky François Villeroy de Galhau.

V rozhovoru pro francouzský web Boursorama, na nějž odkazuje agentura Reuters, ocenil Powellovu profesionalitu a odvahu a ostře odmítl Trumpovu kritiku jako neoprávněnou. Powell se podle něj zachoval správně, když se postavil proti politickému tlaku a odmítl nezodpovědné snižování sazeb navzdory ekonomickým rizikům.

Jiný pozoruhodný pohled nabídla komentátorka Financial Times Gillian Tettová. „Krátce poté, co byl Powell jmenován předsedou Fed, jsem si ho všimla na jednom setkání centrálních bankéřů. Vypadal jako třídní šprt. Zatímco jeho protějšky ležérně konverzovaly, Powell seděl v první řadě a poctivě si dělal poznámky ke každému projevu,“ popisuje.

„Protože mu chyběl doktorát z ekonomie, byl dvojnásobně odhodlaný prokázat svou kvalifikaci. Byl obzvlášť citlivý na to, jak jednou obstojí v očích ekonomické historie,“ pokračovala Tettová a dodává: „Věřím, že je odhodlaný setrvat ve funkci až do konce svého mandátu.“

Do jeho vypršení zbývá třináct měsíců a nikdo netuší, co všechno se během nich ještě může stát. Ale jedno je jisté - Jerome Powell už dnes patří mezi nejvýraznější postavy americké měnové politiky. Jeho jméno dnes stojí po boku legend, jako byli Paul Volcker, který bojoval s inflací v 80. letech, nebo Ben Bernanke, který Fed vedl během globální finanční krize.

A pokud Trump skutečně zasáhne do nezávislosti Fedu, Powellův poslední rok ve funkci se může stát jedním z nejdůležitějších momentů v dějinách americké měnové politiky.