Inflace pomalu naráží na dno. Co to znamená pro vaši hypotéku

Prosincová inflace příjemně překvapila, ceny za celý loňský rok stouply o rovná tři procenta. Nejméně za poslední čtyři roky a také o něco méně, než se čekalo. Jde o potěšující zprávu i s ohledem na to, jakou setrvačnost čekat v letošním roce.

V reakci na nová čísla se o pár promile snížila cena peněz na zdejším mezibankovním trhu, mírně také oslabila koruna. Obojí lze brát jako indicii, že finanční svět bere údaje jako pozitivní změnu.

Tím však dobré zvěsti o inflaci končí. Trochu ještě klesnout může, výraznější posun už není příliš pravděpodobný. Nikdo, ať už jde o bankovní analytiky nebo státní instituce, s ním letos ani nepočítá a dál už je těžké dohlédnout. Inflace klidně může zase začít růst, protože rizik není málo.

I proto zůstávají vysoko dlouhodobé úroky, které jsou určující pro hypotéky nebo dlouhodobé státní dluhopisy. Platí to nejen v Česku, ale v globálním kontextu, který je často důležitější než domácí vlivy. Dá se čekat, že letos úvěry na bydlení ještě o něco zlevní, ale jinak platí pořád totéž – na nic velkého to nevypadá.

Jak už to v ekonomii bývá, určující je dění v USA. Jerome Powell, šéf americké centrální banky Fed, poslední dobou opakovaně před inflací varuje. Naposledy v prosinci, kdy oznámil, že jeho dvouprocentní cíl se „s blížícím se koncem roku tak trochu rozpadá“.

Šlo o ohlédnutí za třemi měsíci od září, kdy Fed poprvé od covidu své sazby snížil. Teď ale váhá, zda v tom pokračovat. Inflační tlaky jsou vždy tím, co centrální bankéře od snižování úroků odrazuje. Navíc americké ekonomice se jinak vede dobře, takže úlevu v podobě levnějších peněz zas tak moc nevyžaduje.

Co je na tom důležité pro řadového spotřebitele – třeba pro žadatele o hypotéku, ať už v USA nebo v Česku: Fed nebo ČNB jsou instituce, u nichž je určování úroků podstatou existence, jenže jejich sazby jsou velmi „krátké“. Naproti tomu hypotéky jsou typicky fixované na několik let a jejich úrok stojí na odhadu, jak se Fed nebo ČNB budou chovat v budoucnu.

A tyto odhady se za poslední čtvrt rok otočily, proto hypotéky, státní dluhopisy a jiné dlouhodobé instrumenty v USA zase podražují. Česká inflace padá z větší výšky, a tak mají hypotéky ještě kam klesat. Ale na mezibankovním trhu dlouhé úroky od podzimu rostou úplně stejně jako v USA.

„Jelikož jsme malá otevřená ekonomika, tak změna úrokových sazeb v zahraničí se buď promítá do měnového kurzu, nebo do českých úrokových sazeb,“ přibližuje ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel.

Inflační vyhlídky a úrokové sazby v USA rostou také kvůli zvolení Donalda Trumpa. Ze dvou důvodů.

Jednak kvůli velkým výdajovým slibům, které půjde těžko splnit jinak než za cenu dalšího zadlužení. Větší poptávka po dluhu obvykle znamená, tak jako u každého jiného statku, vyšší cenu, tedy vyšší úroky. A to nejen pro USA, ale i pro všechny další státy i řadové dlužníky, protože ti všichni nakonec poptávají jedny peníze a na dluhovém trhu si navzájem konkurují.

Druhou hrozbou je Trumpova ochranářská politika. Začne-li zavádět cla, možná ochrání americké továrny, ale spotřebitelům v USA ztíží přístup k levnější zahraniční konkurenci. Když dá největší světová ekonomika deglobalizaci do pohybu, kdo ví, kde se tento trend zastaví.

„Čím víc překážek volnému obchodu, tím hůř pro inflaci,“ shrnuje z české perspektivy ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

„Bude to rok nízké inflace a finanční stability, za to ručíme,“ sliboval v novoročním rozhovoru na televizi Prima guvernér ČNB Aleš Michl. Konkrétně to podle něj znamená zpomalení meziročního růstu cen na 2,5 procenta.

Hlavní úrok ČNB by měl jít ze současných čtyř procent na 3,25 až 3,5 procenta. Jak už však bylo řečeno, tato sazba se týká jen krátké fixace, v případě ČNB dvou týdnů. Dopad na hypotéky nebude velký, pokud převáží obavy z toho, že inflace v budoucnu zas poroste a že ČNB kvůli tomu časem svou politiku otočí.

„Na začátku letošního roku, nejpozději na počátku jara, očekávám snížení sazeb spojené s rozjezdem hypotečního trhu v řádu několika málo desetin procenta. Nicméně s ohledem na opět se zvyšující inflaci lze po zbytek roku čekat spíše stagnaci nebo jen velmi pozvolné snižování sazeb,“ uvedl začátkem roku Jiří Sýkora z poradenské společnosti Swiss Life. Leda by trh rozvířila některá z větších bank agresivnějším ceníkem, což ale prý není moc pravděpodobné, protože bankám vyšší marže vyhovují.

Navíc „ručit“ za nízkou inflaci je v případě Michla trochu přehnané. Poslední roky totiž ukazují, že svět je mnohem divočejším hřištěm, než bývalo zvykem. Podle Tomáše Dvořáka z Oxford Economics jsme vstoupili „do nové éry častějších negativních nabídkových šoků“, na které je ČNB krátká.

Vzhledem k četnosti těchto šoků je těžké věřit tomu, že se vše zas nadobro uklidní. Jako příklad Dvořák uvádí pandemii a zpřetrhání dodavatelských řetězců, válku na Ukrajině a energetickou krizi, konflikt na Blízkém východě a narušení námořní dopravy v Suezském průplavu, nebo dopady klimatické změny na ceny potravinářských komodit. Novým impulsem tohoto druhu nyní může být přitvrzení sankcí na ruskou ropu.

Česká ekonomika se má letos po letech covidového a válečně-inflačního útlumu konečně vzpamatovat a vykázat růst kolem 2,5 procenta. Bývalo i lépe, ale pořád v případě naplnění těchto prognóz půjde o největší vzestup za pět let.

Pro likvidaci inflace nejde o ideální okamžik. Zvlášť v tak těsném závěsu za silným cenovým šokem, s jehož následky se mnozí teprve vyrovnávají a hledají, kde se zahojit.

„Nabídkové šoky inflaci mohou ovlivnit, ale středně- až dlouhodobě je inflace vždy domácího původu. To je naprostý konsensus v ekonomii,“ říká v rámci bilance inflačních rizik Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií UK.

ČNB s oživením ekonomiky letos počítá a slibuje udržet inflaci pod kontrolou i tak. Tlaky však přijdou z mnoha stran. A některé tu byly už před nástupem covidu, kdy inflace také rostla.

Češi, ne všichni, ale hromadně za celou zemi, mají rekordně naspořeno. Míra úspor měřená makroekonomicky jako podíl na všech disponibilních příjmech domácností se od covidu drží na úrovni kolem 19 procent, o sedm bodů nad dlouhodobým normálem předchozích patnácti let. Pokud oživení vylepší spotřebitelskou náladu, dá se část úspor do pohybu, což bude přímý atak na inflaci.

Podobný efekt bude mít, pokud si zaměstnanci začnou ve větší míře říkat o přidání, aby dohnali inflační propad reálných příjmů. Nízká, byť pomalu rostoucí nezaměstnanost jim nahrává. Podle Filipa Matějky z CERGE-EI se toto přidávání dost možná už děje u lidí pracujících přes smlouvy jako živnostníci. Naznačuje to růst cen ve službách, kde se pracuje na fakturu často.

Velkou neznámou je také strategie příští vlády. Favoritem voleb zůstává hnutí ANO, jehož rozpočtová politika v minulosti pracovala s východiskem, že český státní dluh není zas tak velký, aby bylo potřeba se trápit úsporami. Penzijní reformu současné vlády ANO odmítlo, aniž by mělo jinou strategii, než financovat důchody na dluh. Před minulými volbami ANO iniciovalo a spolu s ODS a SPD také prosadilo velké nekryté snížení daní – také na dluh, což inflaci povzbudilo.

Pokud jde o úrokové sazby, ty zvedá – kromě americké inflace a nekonvenčního Trumpa – ještě jedna věc. A sice posun v tom, kde ekonomové a centrální banky aktuálně vidí nový normál. I Česko má dlouhou zkušenost s tím, že ČNB držela sazby blízko nule a její peníze byly de facto zadarmo. Teď, po celosvětovém inflačním šoku, je však konsensus jinde.

„Pomyslná neutrální úroková sazba udržuje ekonomiku v rovnováze. Tedy bez inflačních tlaků nad rámec inflačních cílů centrálních bank. Zatímco po velké finanční krizi se trhy a ekonomové víceméně obávali, že neutrální úroková sazba poklesla, tak nyní je tomu naopak,“ vysvětluje Šindel. „Jinak řečeno vyšší úroveň úrokových sazeb je potřeba, aby se inflační tempo udrželo na cíli centrální banky,“ dodává.

Může se samozřejmě stát, že nečekané anomálie, jako byly pandemické lockdowny nebo ruský vpád na Ukrajinu, přijdou tentokrát v obráceném gardu a vychýlí zvyklosti opačným směrem. Ceny energií by už teď měly klesat a inflaci tlumit, mohou se dostavit i větší překvapení.

Třeba stagnace v Číně, kde se úroky naopak propadají nebývale hluboko. Nebo splasknutí bubliny na globálních akciových trzích. V souvislosti s růstem úroků vládních dluhopisů USA se poslední dobou objevují varování, že po překročení pětiprocentního výnosu se akciová bublina propíchne a na burzách začne velký výprodej čistě proto, že vládní dluh bude jako investice jistější.

Rizik ve prospěch vyšší inflace je ale víc, nebo jsou aspoň lépe vidět. Loňská tři procenta jsou tedy už blízko dna, na které je Česko schopné se při souběžném oživení ekonomiky dostat. Poroste-li současně inflace jinde ve světě, těžko bude klesat i cena peněz.

Kdo sleduje inflaci v naději na hypotéku za covidová dvě nebo tři procenta, může se načekat hodně dlouho.