Horská o inflaci: Selhání je na straně ČNB, ale i vláda má máslo na hlavě

Podle nové makroekonomické prognózy České národní banky (ČNB) se bude letos inflace držet kolem 11,2 procenta a hrubý domácí produkt (HDP) by měl růst o 0,5 procenta. V březnu však inflace dosáhla 15 procent. V posledních dnech se tak rozvířila debata o tom, kdo za vysokou cenovou hladinu může.

Podle guvernéra ČNB Aleše Michla je současný růst cen dílem vlády. Proinflačně například působí schodek státního rozpočtu, který ke konci dubna dosáhl 200 miliard Kč. Na celý rok vláda počítá se schodkem 295 miliard Kč, ale podle řady ekonomů bude částka ještě vyšší.

Premiér Petr Fiala (ODS) na to zase reagoval prohlášením, že za současnou míru inflace je zodpovědná hlavně politika ČNB a guvernér by to neměl házet na vládu. Naopak místopředseda hnutí ANO a exministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček vrátil úder zpět do Strakovy akademie, když řekl, že za inflaci má odpovědnost kromě ČNB i vláda. Vládu kritizuje za to, že nevyužila fiskální zdroje, které má k dispozici.

Podle Heleny Horské, hlavní ekonomky Raiffeisenbank a členky Národní ekonomické rady vlády, má na současné inflaci z jedné třetiny podíl vláda, z další třetiny ČNB a zbytek ovlivňují další faktory. „Proti inflaci musí bojovat obě hospodářské politiky, jak měnová, tak fiskální. Vždycky to bohužel bylo tak, že jedna šla proti druhé a naopak. Tenhle luxus si už nemůžeme dovolit,“ říká Horská v rozhovoru pro SZ Byznys.

Kdo tedy za vysokou inflaci podle vás může?

Jsem ráda, že pan guvernér potvrdil, že inflace je složitější fenomén než jen to, že je čistě nákladová, nebo čistě dovezená. Ačkoli to on a někteří tvrdili v době covidu. Ale máme spočítáno, že část byla také upečená doma. Byla domácí, a především poptávkově tlačená.

Kdo je za současnou výši cenové hladiny podle vás zodpovědný? Má na tom větší podíl ČNB, nebo vláda?

Mrzí mě, že je diskuze spíš o pocitech než o faktech. Svůj podíl na tom má ČNB i vláda a při snižování inflace by měly spolupracovat a nejít proti sobě. Historicky to tak ale většinou není. Z jedné třetiny je inflace podílem vlády, z jedné třetiny ČNB a zbytek mají na svědomí další faktory.

I z propočtů vychází, že třetinu dané inflace způsobila fiskální politika, což je zrušení superhrubé mzdy. Pak se můžeme bavit o tom, že ty externí faktory jsou způsobeny vnějším vývojem a vysokými náklady, ale i tím, že tady byl boom hypoték a jiných úvěrů, který se podepsal na celkové inflaci.

Která strana by teď měla bojovat proti inflaci víc?

Proti inflaci musí bojovat obě politiky, jak měnová, tak fiskální. Vždycky to bohužel bylo tak, že jedna šla proti té druhé. Tenhle luxus si už nemůžeme dovolit. Teď musí táhnout obě politiky za jeden provaz.

Co by měl v tuto chvíli dělat stát?

Stát by měl pracovat na snižování schodku státního rozpočtu. Různé studie napovídají tomu, že úspěšné dezinflace (zpomalování inflace, pozn. red.) byly doprovázeny snižováním schodků o jedno procento HDP v prvním roce a 1,5 procenta HDP ve druhém. Pokud vláda dostojí závazkům o snižování schodku, přispěje tak ke snížení inflace.

Bankovní rada ve čtvrtek rozhodla, že úrokové sazby ponechá na sedmi procentech. Čím by měla centrální banka přispět ke snížení cenové hladiny?

Když byla inflace dvouciferná, tak po výměně bankovní rady zastavila zvyšování úrokových sazeb. Vláda jí doporučovala sazby zvedat. Tím, že chce ČNB o případném zvýšení úrokových sazeb rozhodnout na červnovém zasedání, přiznává vlastní chybu. Pokud by sazby snížila pozdě, efekt tohoto kroku se může zpozdit o dvanáct měsíců až rok a půl.

Za mě ještě ani jedna strana neudělala dost. ČNB má péči o cenovou stabilitu přímo v zákoně. K zodpovědnosti ale tentokrát musíme vyzývat i vládu. Je ale hlavně na centrální bance, aby si ohlídala vývoj inflace, koruny a úrokových sazeb. Selhání je spíš na straně měnové politiky, ale i fiskální politika má máslo na hlavě.