Fungovalo to léta, teď osvědčené portfolio 60:40 dusí vysoké sazby a inflace

Akciový index S&P 500, barometr amerických akcií a podle mnohých investorů nejlepší ukazatel stavu americké ekonomiky, před necelým měsícem zaznamenal nejhorší první polovinu roku za posledních 50 let.

Za zmíněné období se široce sledovaný index propadl o více než 20 procent, přičemž z  poklesu se oklepal zatím jen částečně. Pro hlavní index amerických akcií jde o nejprudší oslabení od roku 1970 a hlavním důvodem je obava z vysoké inflace, která je ve Spojených státech nejvyšší za desítky let.

Nebyly to však jen akcie, které se dostaly pod prodejní tlak. Nejširší globální dluhopisový index Bloomberg Barclays Global Aggregate Bond za prvního půl roku ztratil přibližně deset procent, což je na poměry globální dluhopisové třídy poměrně značný pokles. A tím se již dostáváme k podstatě věci – tradiční vyvážené portfolio složené z akcií a dluhopisů po několika letech ztratilo na lesku.

Jak takové tradiční portfolio vlastně funguje? V rámci této investiční strategie se 60 procent finančních prostředků uloží do akcií a 40 procent do dluhopisů, což je obecně považováno za diverzifikované portfolio s nižší mírou rizika.

Celá myšlenka je jednoduchá. Když se akciím, které tvoří růstový motor tohoto portfolia, nedaří, fungují dluhopisy jako pojistka. Obě tato aktiva se totiž povětšinou nepohybují v tandemu. Klasický mix 60:40 zahrnuje americké akcie a dluhopisy investičního stupně, tedy dluhopisy s vysokým ratingem, kam patří například americké státní dluhopisy a vysoce kvalitní podnikové dluhopisy.

Donedávna byla tato kombinace investičního portfolia těžko překonatelná. Podle nedávné analýzy finanční společnosti Morningstar dosáhli investoři se základním mixem 60:40 v jakémkoliv sledovaném tříletém období od poloviny roku 2009 do prosince 2021 vyšších výnosů než investoři s komplexnějšími strategiemi.

Nízká inflace společně s nízkými úrokovými sazbami byly totiž ideálním prostředím pro akcie i dluhopisy. Ovšem podmínky na trhu se zásadně změnily. Rostoucí inflace se dotýká téměř většiny vyspělých ekonomik a centrální banky na ni reagují zvyšováním úrokových sazeb, aby se pokusily rostoucí ceny zabrzdit.

Na toto toxické prostředí americké akcie reagovaly propadem do medvědího (klesajícího) trhu a dluhopisy ztrácely v míře mnoho let nevídané. V tomto důsledku se dostalo do ztráty i zmíněné tradiční a odolné portfolio složené právě z akcií a dluhopisů. Za první polovinu letošního roku se například iShares Core Growth Allocation ETF, tedy veřejně obchodovaný fond, který tvoří obě složky zmíněného portfolia, dostal do ztráty 16 procent.

Podle analýzy historických ročních výnosů tohoto portfolia, kterou provedla newyorská společnost Ritholtz Wealth Management, by se tato výkonnost zařadila pouze za dva propady z období hospodářské krize v letech 1931 a 1937, kdy ztráty přesáhly 20 procent. Rok ovšem ještě neskončil, a nelze tedy předvídat, zda a jak se situace zlepší, či zhorší.

Dluhopisy se letos vyvíjejí podobně jako akcie, nicméně podle analytičky Amy Arnottové z Morningstar by nebylo moudré, aby se jich investoři hned zbavovali. „Dluhopisy mají stále některé výhody pro snížení rizika,“ řekla pro zpravodajský server CNBC.

Korelace dluhopisů s akciemi se v uplynulém roce sice mírně zvýšila na hodnotu 0,6, což je ale ve srovnání s ostatními třídami akciových aktiv stále relativně málo. Čím blíže se korelace blíží číslu jedna, tím více se aktiva hýbou ve stejném směru. Čím blíže se naopak blíží nule, tím méně spolu aktiva korelují.

Podle výzkumu společnosti Vanguard byla průměrná korelace dluhopisů a akcií od roku 2000 převážně záporná. Záporná hodnota pak znamená, že aktiva mají tendenci hýbat se opačným směrem.

Pro každého investora je důležitým ukazatelem reálný výnos, což je jednoduše řečeno výnos portfolia očištěný o míru inflace za určité období. Jinými slovy, reálné výnosy ukazují, zda investoři svou činností v průběhu času zvýšili, nebo snížili svou kupní sílu.

Historicky dosahovalo portfolio 60:40 průměrných ročních výnosů kolem šesti procent. Ovšem při dnešní vysoké inflaci by investiční portfolio muselo dosahovat opravdu nadprůměrných výnosů, aby byla kupní síla každé uspořené a investované částky zachována.

Situaci v tradičním portfoliu dále komplikuje skutečnost, že zvyšování úrokových sazeb je hlavním nástrojem americké centrální banky (Fed) v boji proti inflaci. Ceny dluhopisů se přitom pohybují opačně než úrokové sazby. Když tedy úrokové sazby rostou, ceny dluhopisů klesají.

„Je ale pravděpodobné, že v dlouhodobém horizontu bude složení tradičního portfolia nadále fungovat,“ řekl pro CNBC analytik Allan Roth z poradenské společnosti Wealth Logic.

„Investoři se do určité míry mohou bránit propadům tím, že u akcií využijí geografickou diverzifikaci. Pokud jde o dluhopisy, investoři by také mohli uvažovat o krátkodobých a střednědobých dluhopisech namísto dluhopisů s delší splatností, aby snížili riziko spojené s růstem úrokových sazeb. Pravděpodobně by se měli vyhnout takzvaným ‚junk‘ dluhopisům (vysoce rizikové dluhopisy – pozn. red.), které mají tendenci chovat se spíše jako akcie,“ dodal v závěru Roth.