Finančník: Krizi jsme si vyrobili placením za nic

Do deseti patnácti let by se Česko mohlo stát místem, kde si zřizují své investiční fondy země z celé střední Evropy. „Dnes není důvod chodit na Kypr, když tady zachováme stabilní právní prostředí. Už se u nás začínají ptát zájemci z Rakouska,“ říká Rostislav Plíva, který založil a řídí Winstor investiční společnost, která fondy kvalifikovaných investorů zakládá a spravuje. Do tohoto typu fondu mohou investoři vložit minimálně jeden milion korun.

Spravujete fondy, které investují především v české ekonomice. Jak překonávají současnou energetickou krizi?

V první řadě si musíme uvědomit, že krize není energetická. Krize, kterou tu dnes máme a z níž sklízíme plody své práce v podobě inflace, tak ta je daná covidem, respektive opatřeními, která byla činěna. Tím myslím to, když začnete lidem platit za to, že zůstanou doma a nepracují, když začnete platit firmy za to, že nevyrábí atd. Tím se prostě zvedá agregátní poptávka a omezuje agregátní nabídka a celé je to doprovázené enormním nárůstem dluhu. Energetika hraje druhořadou roli, byť se to brzy změní.

Co se týče fondů, tak já věřím tomu, že jestli máme vyjít z krize posílení, musí ekonomika stát na domácím kapitálu, a ne na zahraničním. Protože ten zahraniční bude vždycky spíše schopný utéct než ten český domácí. Není to o tom, že bych chtěl nějak omezovat výplatu dividend, ale když se na to podívám pragmatickým geopolitickým pohledem, je to myslím zřejmé.

Když tedy bude Česko solidní země, nebudou zahraniční firmy odvádět kapitál domů, ale budou investovat tady?

My ho v Česku tvoříme dost, ale zlikvidovali jsme ho zbytečnou měnovou krizí v roce 1997. Ta byla následována výprodejem českého majetku za relativně podhodnocené ceny kvůli depreciovanému (znehodnocenému, pozn. red.) kurzu. To je ta velká chyba roku 1997 a následujících let, kdy vlády znevýhodňovaly domácí kapitál pobídkami pro zahraniční investory. Věřím, že nebýt toho, jsme dnes hospodářsky na úrovni Rakouska.

Češi ale banky a privatizované firmy neuměli řídit. To byl důvod prodeje majetku zahraničním investorům.

Privatizované firmy jsme povětšinou uměli řídit. Nesouhlasím s tvrzením, že by tu bylo vše špatně a neuměli jsme to. To byl zlomek, byť viditelný a mediálně propíraný. Banky privatizovány nebyly, a to byla chyba. Pokud si pamatuji, trval na tom Miloš Zeman jako podmínku, aby toleroval vládu vzešlou z voleb 1996, aby následně jeho vlastní vláda po roce 1998 ty banky zprivatizovala.

Majetek se prodával, ale kvůli podhodnocenému kurzu se prodával se slevou a banky příliš pozdě. To byl důvod jejich nízké ceny.

Nicméně to podle vás asi není jediná chyba?

Jako druhou velkou měnovou chybu vidím intervence. Deflace nám v roce 2013 nehrozila, a i kvůli kurzovému závazku tu dnes máme vysokou inflaci. To je první věc. Druhá věc je, že se tady opět zlikvidoval český kapitál, protože veškerá domácí aktiva si najednou mohl zahraniční investor koupit kvůli slabé koruně o patnáct procent levněji.

Ne že bych byl národovec a autarkista (vyznávání názoru o naprosté soběstačnosti), který říká, že máme zavřít hranice a zamezit pohybu kapitálu. Jenom říkám, že jestliže to má u nás dobře fungovat, tak nemůžeme ten kapitálový trh a domácí kapitál podřezávat a likvidovat. Dnes ještě navíc vláda dělá chybu s windfall tax.

Kapitál se buduje desetiletí, ale v posledních dekádách se v tuzemsku kapitálový trh v podobě burzy moc nerozvinul?

Je to jako s důvěrou v investičním bankovnictví, která se buduje dvacet let, ale ztratit se dá za dvacet vteřin. Windfall tax ukazujeme, že jsme stále trochu nestabilní prostředí. Až se zase budou všichni ptát, proč má PPF Group sídlo v Holandsku, tak je to právě kvůli nestabilitě prostředí.

Já pořád trvám na tom, že máme potenciál na Švýcarsko střední Evropy. Ale trvám na tom z hlediska regulace fondů kvalifikovaných investorů, která v Česku funguje skvěle. Regulace je tady dobře vymyšlená. Smysl například dává, že máme decentralizovaný dohled přes depozitáře. Kdybychom měli jednoho regulátora, tedy Českou národní banku, tak by musel dohlédnout na všechny společnosti na trhu.

Ale my tady máme depozitáře, které si musí investiční fondy samy platit – stojí to 30 až 70 tisíc měsíčně. Platí si vlastního regulátora, který na ně dohlíží, podobně jako si vybírají vlastního auditora. To je hodně zajímavý koncept, a není ve všech zemích Evropské unie.

Jak je to se zdaněním ve srovnání s okolními státy?

Zdanění je dobré. Kdybychom byli země s velkým množstvím fondů, tak by to zdanění bylo ještě vysoké. Na Maltě či na Kypru mají fondy nulové zdanění, v Lucembursku prakticky téměř také.

Z pohledu fondů to jsou tedy velké země, které platí nižší daně. Pak jsou země, které nemají žádnou daňovou výhodu, například Slovensko, kde se platí 19procentní daň z příjmu. Na Slovensku proto není skoro žádný fond.

Pětiprocentní daň v Česku je tedy ještě relativně hodně. Ale stát, ani kdyby zvednul daň na 19 procent, nevybere žádné extra příjmy, protože fond je většinou holding, který drží jiné akciové společnosti. A když držíte akciovku, mateřská společnost nemá žádné příjmy, které by se danily. Když navíc firmu koupí a za rok prodají, tak stejně z pohledu zákona o dani z příjmu je tam osvobození od daně. Neplatí nic. Daně tady rozhodně nejsou nízké.

Nevznikají fondy hlavně kvůli daňové výhodě?

Některé fondy tady vznikly, aby měly daňovou výhodu, toho se prostě nelze zbavit. Patří to k systému. Ale řekl bych, že dnes ten kapitálový trh daleko více funguje v režimu, že se fondy používají k tomu, k čemu mají. Tedy aby soustřeďovaly kapitál. Investoři mají nějaký vlastní kapitál, a taky plno myšlenek, jak je zainvestovat. Například teď stavíme fond, který má 3,8 miliardy korun od otců zakladatelů. Ale chtějí mít ve fondu sedm miliard.

Jak chtějí získat zbylý kapitál?

Jsou dvě varianty. Buď získat zahraničního strategického partnera, který pak chce polovinu zisku, který plánují vydělat, a ještě jim do toho asi bude mluvit. Anebo získáte dodatečné peníze postupně po milionu či pěti od menších investorů, kteří do toho mluvit nebudou. Mají totiž zájem v uvozovkách jen o výnos.

Když jasně vidí, že zakladatelé dvacet let budovali byznys, byli ho jako v tomto případě schopni předat dětem, mají skvělý manažerský tým a chtějí firmu dál rozvíjet, budou jim důvěřovat. Jinými slovy, že ta firma tady bude i za dalších dvacet let. Pak už zbývá jen činnost investiční společnosti, aby z toho udělala regulovaný business a investory do značné míry svou činností chránila.

Investorům jsme pak prostřednictvím našeho fondu schopni poskytovat výnos. A je to mimochodem hezký způsob, jak hezky budovat ten český domácí kapitál, ze kterého neodchází dividendy do zahraničí. Přirozenou cestou, přes fondy kvalifikovaných investorů.

Do čeho tyto fondy nejčastěji investují?

Jsou to hlavně výrobní podniky, pozemky, ubytovací zařízení, rezidenční nemovitosti a logistika. V poslední době se kupují třeba i areály, kde vyrábí lehký průmysl. Hodně věcí se týká zdravotnictví nebo semizdravotnictví jako domovy důchodců. Dnes jeden náš fond otvírá domov důchodců v Ivančicích u Brna. Je to v uvozovkách pětihvězdičkový hotel, ale pořád v něm vyjde lůžko levněji než v nemocnici.

Kolik těch fondů aktuálně spravujete a kolik je v nich kapitálu?

Máme dneska šestnáct fondů, a kapitál je ve vyšších miliardách.

Děláte například úpis nového fondu Pale Fire Capital…

Ano, dělají fond pro sebe. Do budoucna chtějí ale také přijmout další investory.

Kolik je na celém trhu fondů kvalifikovaných investorů?

Je jich zhruba dvě stě čtyřicet. Když se začaly zakládat, dělalo to mnoho z nich kvůli daňové výhodě. Můj odhad teď je, že dnes je hlavním záměrem shromáždit kapitál.

Za poslední dva roky k nám víceméně nepřišel nikdo, kdo by fond chtěl kvůli daním. To je věc kterou můžu říct. Lidé do toho jdou proto, že mají kapitál a mají myšlenky, jak byznys posunout, a potřebují více kapitálu.

Je přitom dobré, že ti jedinci – zakladatelé – dokázali rozmnožit nějaký kapitál na začátku. Ale teď ještě pořád mají schopnost i ambici rozmnožovat ho víc, jen na to ale nemají vlastní zdroje.

Banky jim nechtějí půjčit?

Banky jim půjčují. Problém je v tom, že mají vlastních 100 milionů. Banka jim půjčí dalších 100 milionů, ale oni potřebují 500 milionů.

Například na Maltu chodí fondy z celé Evropy. Má tedy Česko šanci přitáhnout zahraniční fondy?

Jsou to zatím Češi. Musíme vybudovat středoevropský hub. To je věc, kterou prostě musíme budovat deset či patnáct let, aby to fungovalo. Potenciál tu je. Aktuální zákon o investičních fondech platí od roku 2013. Funguje tedy devět let, tedy relativně krátkou dobu. Přesto jsem osobně ochotný tvrdit to, že máme našlápnuto, pokud někdo něco nepokazí, stát se oním Švýcarskem střední Evropy. Protože prostě dneska není důvod na Maltu chodit. Dnes není důvod na ten Kypr chodit, když tady zachováme stabilní právní prostředí.

Slováci se například už teď hodně na založení fondu ptají. Tamní prostředí není dobré a nefunguje. Máme tady ten zákon krátkou dobu, a okolní země si na to musí zvyknout. Malta má to prostředí daleko delší dobu, Kypr taky, i Lucembursko. Jsou prostě řádově někde jinde, ale věřím tomu, že my máme v tomto ohledu velmi dobře našlápnuto. Už se u nás začínají ptát zájemci z Rakouska a pokud Česká republika bude schopná pokrýt středoevropský region, bude to skvělé.

Vidíte tendenci, že by velké české firmy jako Alza či Penta svoje fondy převáděly do Česka? Zatím to nevidím.

To by byl obrovský podnět. Obrovská známka toho, že tady důvěra je. Vím o mnoha lidech, kteří mají teď žádosti v ČNB, protože si chtějí zakládat vlastní investiční společnosti. Dělají to kvůli tomu, aby se jim o peníze nestaral někdo třetí, ale mají ambici shromažďovat kapitál v rámci střední Evropy, dělat projekty na úrovni střední Evropy, ale mít domicil tady. Vím minimálně o osmi případech velkých byznysmenů, kteří jsou multimiliardáři a něco podobného připravují. Některým z nich dokonce pomáháme.

Kapitál kumulovaný ve fondech je v české ekonomice důležitější než jindy právě dnes na prahu recese, kdy bankovní financování často vysychá. Začínají fondy vidět příležitosti ve firmách oslabených energokrizí?

Ano, už to vidíme. Dnes už zase platí, že cash is king. Některé transakce jsme schopni udělat jenom kvůli tomu že máme připravené peníze, když už začínají někde problémy. To takhle vytáhneme peněženku a v ní sto milionů, které člověk na druhé straně potřebuje.

Z hlediska makroekonomického je fondové financování stabilnější. Banky jsou více procyklický byznys. S vyspělým fondovým trhem se dají i recese lépe zvládat než bez něho.

Jste sám podílníkem v některých fondech, které spravuje vaše investiční společnost?

Ano. Mám vlastní peníze v několika fondech, které spravujeme.