Kolik Češi platí za elektřinu a plyn. Třaskavá čísla jsou ceníkové ceny

Statistický úřad Evropské unie Eurostat ve středu zveřejnil průzkum, který mapuje ceny energií v jednotlivých státech sedmadvacítky. Podle jeho dat vycházelo Česko jako jedna ze zemí, kde občané platí za elektřinu a plyn úplně nejvíc. Ve druhém pololetí roku 2022 Češi údajně platili za MWh elektřiny 9410 Kč a 3959 Kč za MWh plynu včetně distribučních poplatků.

Proti těmto číslům se ohradili jak dodavatelé energií, tak předseda vlády Petr Fiala (ODS). Podle nich odběratelé energií platili podstatně méně. Podle Fialy jsou data zveřejněná Eurostatem matením veřejnosti a příští týden chce pozvat na schůzku zástupce českých statistiků i energetiků.

Byť se v cenících některých dodavatelů ve druhé polovině minulého roku skutečně objevily i vyšší částky než ty, které uvádí Eurostat, nelze podobné ceny aplikovat na celou společnost. V tuzemsku existují stovky dodavatelů energií, kteří mají odlišné cenové nabídky a různé produktové portfolio.

Někteří zákazníci tak odebírají elektřinu ještě za zafixované nižší ceny z předchozích let, jiným se cena průběžně mění kvůli povaze produktu. Byli ale i tací, kteří si například museli sjednat tarif za vysokou cenu, protože se ne vlastní vinou ocitli u dodavatelů poslední instance, kteří pro ně nakoupili energie za tehdejší cenu na trhu, která byla v té době vysoko. Na trhu je tedy mnoho odběratelů, kteří za energie platí různě.

Nabízí se tedy otázka, jak čísla zveřejněná Eurostatem vznikají. Metodice získávání dat se v minulých letech příliš pozornosti nevěnovalo, neboť ceny energií nekolísaly a nedosahovaly takové výše jako loni. Zároveň se minulý rok změnil způsob výpočtu.

Ceny nepočítá přímo evropský statistický úřad, ale český Energetický regulační úřad (ERÚ) podle metodiky Českého statistického úřadu (ČSÚ), která vychází z metodiky přidělené Eurostatem. ERÚ údaje následně předá ČSÚ, ten je pošle na Eurostat, který je dále zpracovává.

„Údaje o absolutních cenách energií v databázi Eurostatu vycházejí z konceptu nabízených cen v daném období, a proto se nemohou shodovat a ani se neshodují s vývojem indexu spotřebitelských cen,“ říká mluvčí ČSÚ Jan Cieslar s tím, že index spotřebitelských cen má jiný způsob výpočtu, protože je zpracováván za odlišným účelem. Na rozdíl od půlročního období sledovaného Eurostatem jde jen o krátkodobou statistiku.

Základem statistiky jsou ceníky dodavatelů, které jsou volně dostupné. ERÚ ve výsledku zohledňuje i počet fixací a počet odběratelů na dalších produktech. Bere v potaz ale pouze nejnovější ceníky a neohlíží se na to, jaká cena lidem zůstává z předchozího období.

„Fixovaný produkt, který dodavatel aktuálně nabízí jako nový, bereme s nějakou váhou, která by odpovídala tomu, kolik takových produktů lidé mají,“ vysvětluje mluvčí ERÚ Michal Kebort. Jinými slovy, na základě toho, kolik lidí na trhu má fixaci na určitou dobu, ERÚ určí, že tolik lidí by si také sjednalo nový produkt za aktuální cenu.

Jinou možnost sběru dat ERÚ nemá, protože dodavatelé nemají ze zákona povinnost zveřejňovat své průměrné ceny, které jim zákazníci platí. „Průměrná cena by se dala vypočítat tak, že každý dodavatel vezme sumu tržeb za segment domácností a vydělí to počtem odběrných míst,“ říká ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.

Úředníci ale v současné době nemohou udělat nic jiného než se podívat na web dodavatelů a ceníky vzít odsud. Výpočet by se dal zpřesnit jedině dohledáním starších ceníků, které někteří obchodníci nechávají v archivu. „Je to ale dost nepřehledné. Ceny se v průběhu roku několikrát navyšovaly, někteří dodavatelé zvýšili ceník na dobu neurčitou třeba čtyřikrát,“ upozorňuje Gavor.

ERÚ by tak musel pracovat s mnoha různými produkty, jejichž zastoupení v reálném portfoliu dodavatelů jim nikdo neřekne. „Je to docela střežené obchodní tajemství,“ prozrazuje Gavor.

Průzkum Eurostatu tak zkrátka není chybný, ale neprezentuje průměrnou cenu energií, kterou zákazníci platili v druhém polovině roku. „Údaje reflektují průměrnou nabídku pro nové klienty. A to ČSÚ reportoval velmi přesně a velmi poctivě,“ vysvětluje Gavor.

Metodika také narazila na nejhorší období v roce. „Nabídka v závěru roku byla mizerná a ceny pro nové klienty extrémně vysoké. Byla to naprosto krizová, mimořádná situace, která v historii neměla paralelu. A do toho se zrovna tato metodika strefila,“ říká Gavor.

Česko proto v reálu nevychází tak špatně, jak by se mohlo z dat Eurostatu zdát. „Vzhledem k tomu že stávající odběratelé mají cenu nižší z minulých let, nebo proto, že klient, který má produkt nefixovaný, má typicky nižší cenu než zákazník, který nově přijde a chce uzavřít nový produkt,“ popisuje Kebort.

Regulátor ve výpočtech rovněž zohlednil úsporný tarif, který domácnostem stát vyplatil v říjnu, stejně jako odpuštění poplatků za OZE. „Zastropování se promítne až v datech za letošní rok,“ upozorňuje ale Kebort.

Podle Eurostatu je metodika platná pro všechny země EU. „Její právní požadavky a pokyny pro vykazování zajišťují, že údaje jsou srovnatelné ve všech členských státech,“ uvedla mluvčí Eurostatu Margarida Domingues de Carvalho.

Ačkoli základní pokyny dané Eurostatem jsou jasné, podle Gavora by bylo vhodné, aby úřad metodiku ještě zpřesnil. Každý stát si ji totiž může vyložit podle sebe, což výsledky zkreslí.

„Dává tam například závazně kategorie spotřeby, pro které se to má reportovat, ale jaké ceny a jak přesně se má sběr provádět, nějaký metodický pokyn, to Eurostat nikdy nedefinoval,“ popisuje Gavor s tím, že by bylo lepší, kdyby úřad požadoval například průměr tržeb dělený počtem odběrných míst.

S výsledky uváděnými Eurostatem nesouhlasí ani někteří dodavatelé. Na hodnoty uváděné statistickým úřadem EU se podle mluvčího společnosti E.ON Romana Šperňáka dostaly jen jednotky z jeho více než 1,4 milionu klientů.

„Zákazníci E.ONu v průměru platili za elektrickou energii v prvním pololetí roku 2022 o 32 procent nižší částku za odebranou MWh a ve druhé polovině roku dokonce o 43 procent nižší částku za odebranou MWh elektrické energie oproti hodnotám, které uvádí ve své studii Eurostat,“ komentuje data Šperňák.

Data neodpovídají ani většině portfolia u největšího tuzemského dodavatele, kterým je ČEZ. „Konkrétně cenu uváděnou Eurostatem platilo ve druhé polovině loňského roku pouze 2,5 procenta našich zákazníků. Jednalo se ve valné většině o některé nové zákazníky, kteří si sjednali nový produkt právě ve druhé polovině loňského roku,“ reaguje na data Eurostatu mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

Ve druhém pololetí platili za elektřinu zákazníci ČEZ průměrně 4847 Kč. Společnost přitom dodává elektřinu na 2,7 milionu odběrných míst z celkových 6,2 milionu.

Premiér Fiala si kvůli statistice Eurostatu příští týden ve čtvrtek pozval zástupce ERÚ, ČSÚ, Ministerstva průmyslu a obchodu a největších dodavatelů energií, aby uvedené ceny vysvětlili.