Evropa může na Trumpovu celní válku odpovědět historickou dohodou

Donald Trump po své inauguraci rychle ukazuje, že své hrozby míní vážně. Po oznámení vysokých cel na Kanadu, Mexiko a Čínu, z nichž některá mají platit hned a některá (v případě Mexika) až za měsíc, panují obavy, že další na řadu přijde Evropa.

V této atmosféře může být nadějí (nejen) pro české průmyslníky dohoda o volném obchodu s blokem zemí Mercosur, kde jsou nejvýznamnějšími partnery Brazílie a Argentina.

Obě strany uzavřely dohodu loni v prosinci. Stalo se tak po desítkách let debat a složitých jednání, ale ještě stále zbývá důležitý krok. Pakt musí ratifikovat všechny země EU. Vývoj v minulých letech už ukázal, že to nebude nic snadného. Zatímco Německo, Španělsko, Česko a další průmyslové země v dohodě spatřují šanci na export strojů, aut či chemických výrobků, především Francie varuje před ohrožením zemědělství.

Znovuzvolení Trumpa americkým prezidentem však může pomoci zasypat propasti a najít urychleně způsob, jak se dohodnout, aby si EU vynahradila možný propad exportu svého zboží do USA.

„Můj dojem z posledních dvou měsíců, a myslím, že se to také velmi jasně potvrdilo zde v posledních dvou dnech v Davosu, je takový, že je obrovský zájem o urychlení jednání o volném obchodu s Evropskou unií,“ řekl místopředseda Evropské komise Maroš Ševčovič serveru Politico na Světovém ekonomickém fóru v Davosu ve druhé půli ledna.

Jiný zdroj z diplomatických kruhů poznamenal, že Trump neúmyslně usnadňuje uzavření dohod mezi EU a třetími stranami.

Podle Hospodářské komory ČR je dohoda důležitá vzhledem k zajištění přístupu ke strategickým surovinám, což může pomocí snížit závislost na Číně. Zdroj komory v Bruselu je však skeptický k tomu, že dojde k rychlejší ratifikaci.

„Nelze očekávat, že případné uvalení amerických cel automaticky urychlí ratifikaci dohody. Některé členské státy, zejména Francie, mají stále významné výhrady, především v oblasti zemědělských produktů,“ uvedla Hospodářská komora.

Způsoby ratifikace jsou dva. První, pomalejší, takzvaná „smíšená dohoda“ vyžaduje schválení jak na úrovni EU, tak na úrovni všech členských států. Obvykle to trvá rok či dva. Druhou možnost by byl dvoufázový proces, kdy po schválení na úrovni EU začne část ustanovení platit dřív. Podle HKČR by v tomto případě mohla dohoda začít platit už na konci roku 2025.

Dohoda s blokem Mercosur je historicky největším obchodním paktem Evropské unie. Zahrnuje země na obou stranách Atlantiku, které tvoří pětinu světové ekonomiky. Pakt odstraní nebo sníží cla u mnoha druhů průmyslového zboží, zemědělských komodit a potravin.

„V současné situaci, kdy automobilový průmysl coby páteř české ekonomiky čelí značným výzvám, by pro něj posílení exportu do Latinské Ameriky znamenalo významnou vzpruhu,“ popsal mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.

Dopadová studie na český průmysl odhadla úspory na clech pro české firmy ve výši 2,19 miliardy korun ročně, na netarifních opatřeních pro české exportéry až 4,36 miliardy korun a u služeb předpokládá roční úsporu až 3,35 miliardy korun ročně.

Ne všichni však dohodě tleskají. Dosavadní odpor má společného jmenovatele – strach z narušení zemědělského trhu v Evropě, a to především světovou agrární mocností jménem Brazílie. Ta vyčnívá coby největší producent cukru na světě, pátý největší producent mléka a světová dvojka v produkci hovězího masa po USA.

Obavy zaznívají také od českých zemědělců. Malých i velkých. „Zatím nevíme, co bude, ale pokud nebudou nastaveny nějaké kvóty pro dovozové produkty zemědělství, má Jižní Amerika takový potenciál, že Evropu může převálcovat a místní zemědělství bude velmi strádat,“ popsal nedávno v pořadu Inside Talks šéf a majitel MP Krásno Karel Pilčík, který je jedním z největších zpracovatelů masa v Česku.

„Chceme trochu rozšířit živočišnou výrobu. Obávám se, co nová dohoda udělá s cenou masa,“ uvedl Jan Staněk, který s rodinou hospodaří na malém statku v jižních Čechách. Jiní zemědělci varují před tím, že Evropu zaplaví levné maso, sója či cukr z Jižní Ameriky.

Obav mají farmáři víc. Tvrdí, že pěstovat plodiny, chovat dobytek či vyrábět potraviny je v Jižní Americe levnější než v Evropě, protože tamní země neplní evropské standardy, používají zakázané chemické látky nebo v Evropě zakázané geneticky modifikované organismy. A hlavně se obávají, že toto zboží zaplaví evropský trh.

Málokdo se však při své kritice zmíní o tom, že evropský trh budou chránit poměrně přísné kvóty, které stanoví stropy na dovoz cukru, hovězího, vepřového a drůbežího masa, medu a etanolu.

Dopadová studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) z roku 2021 říká, že liberalizace české zemědělství neohrozí, protože kvóty jsou v rámci celé EU „velmi nízké a zpravidla nedosahují ani dvou procent celkové unijní spotřeby dané komodity. Kromě toho se očekává, že bude i nadále těžiště obchodu s těmito komoditami mezi Mercosur a EU probíhat s většinou stávajících unijních odběratelů.“

Jediné riziko studie uvádí u medu. „V případě medu je sice možné, že by se dovozy za nízké ceny do EU mohly odrazit v určitém snížení poptávky po medu z ČR, ale kvóta za nulové clo je vzhledem k jeho celkové spotřebě v EU velmi nízká,“ stojí v dokumentu s tím, že dopad na český trh s medem by byl z hlediska odbytu i ceny pouze minimální.

Evropská unie doveze 200 tisíc tun medu ročně, z toho kvóta pro Mercosur má představovat 40 tisíc tun, tedy zhruba 20 procent. V minulých letech už Argentina a Brazílie dovážely dohromady přes deset procent, ale dominoval dovoz z Číny a Ukrajiny. Do ČR dovoz z Mercosuru tvořil asi 11 procent.

Studie tvrdí, že kvóta může být velmi rychle naplněna, protože cenově může med z Jižní Ameriky velmi rychle konkurovat Ukrajině a Číně. Navýšit by se mohly především nákupy z Uruguaye nebo Argentiny. Na druhou stranu studie nebere v potaz dnešní realitu, kdy byl ruskou invazí silně narušen trh na Ukrajině, která je silným producentem.

U drůbežího masa studie jako větší riziko vidí dovozy z Polska, které dominuje trhu. Na to dlouhodobě upozorňují i drůbežáři, jenže podle nich také v posledních letech rostou i dovozy levného masa z Brazílie a Argentiny a toto maso údajně končí například ve zpracování do baget. Z Brazílie se v roce 2023 dovezlo do ČR 4000 tun drůbežího, celkový import ze všech zemí byl 120 000 tun. Kvóta u drůbežího bude 180 000 tun. Nyní je sice vyšší (330 000 tun pro Brazílii), ale platí se clo 53 procent.

Česká studie nicméně uvádí, že stanovená kvóta pro čtveřici jihoamerických zemí z bloku Mercosur představuje asi 1,2 procenta aktuální spotřeby masa v EU.

U vepřového masa dohoda pracuje s kvótou 25 tisíc tun. Evropská unie je největším světovým producentem a exportérem vepřového. Podle ÚZEI je navržená kvóta zcela bezvýznamná a lze ji považovat za symbolickou.

„Její výše pro země EU je zcela zanedbatelná a je zcela nemožné, aby ovlivnila jakkoli vnitřní trh s vepřovým masem,“ uvedla studie.

V cukru a hovězím mase je Česká republika plně soběstačná, naopak komodity exportuje. Cukrovary však upozorňují, že je ohrožují rostoucí dovozy cukru z Ukrajiny. Ten podle nich uniká oficiálním statistikám, protože „bílé zlato“ míří do Česka i formou reexportů přes jiné členy EU.

Ani u cukru nevidí studie rizika: „Vzhledem k dosavadnímu vývoji zahraničního obchodu s cukrem se nepředpokládá výrazný obrat, a dovoz cukru by tak mohl zůstat marginální.“