EU drží v ekonomice krok s USA, potřebuje ale přidat

„Všichni víme, že Evropa je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ když to řeknu hrubě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ skoro horší než RVHP,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys na konci července majitel Brano Group Pavel Juříček. Nechme stranou, na kolika různých úrovních je výrok někdejší hvězdy hnutí ANO úplně mimo, a podívejme se, jak si ekonomika Evropské unie (EU) ve skutečnosti stojí.

Hospodářství EU bezesporu tíží řada potíží, z nichž řada pramení z obecné situace, se kterou evropská sedmadvacítka mnoho nezmůže, na druhé straně je ale nutno připustit, že má Unie značný prostor ke zlepšování.

Mezi faktory z první skupiny můžeme začít jedním slovem – Čína. Tlak silně rostoucí čínské ekonomiky je velmi výrazný. Nejedná se jen o masivní vývoz poměrně levného zboží, roli hrají také věci jako, eufemisticky řečeno, tvůrčí přístup k ochraně duševního vlastnictví, nebo také (trochu paradoxně na stát vedený komunistickou stranou) slabší ochrana pracovní síly.

Abychom se pokusili být spravedliví, Čína samozřejmě roste také díky tvrdé práci a odhodlání svých lidí. Na druhé straně tamní ekonomiku příliš nebrzdí snahy o zelenější výrobu, které naopak EU bere velmi vážně.

Pavel Juříček ve filipice proti EU zmínil, že podíl EU na světové ekonomice setrvale klesá. V tom má sice pravdu, jak ukazuje graf, jenom k A nepřidal také B, a sice fakt, že se podobně snižuje také podíl Spojených států. Naopak roste váha právě zmíněné pevninské Číny, která již někdejší premianty překonala.

Porovnáváme-li výkon EU se Spojenými státy, je třeba vzít v úvahu jednu důležitou proměnnou – vývoj směnného kurzu jednotné evropské měny vůči americkému dolaru. Je to podstatné zejména vzhledem k tomu, že data se obvykle udávají v současných dolarech.

Jak vidíme, zatímco v nominálním (prostém) vyjádření skutečně EU za Spojenými státy výrazně zaostává, přibereme-li do hry vývoj kurzu dolaru vůči euru, a tedy počítáme výkon v takzvané paritě kupní síly (PPP), ukáže se poněkud jiný obrázek.

„Měřeno s ohledem na paritu kupní síly, což je ta správná metrika pro mezistátní srovnání hospodářského výkonu, zaostává EU za Spojenými státy jen mírně,“ uvedl analytik institutu Bruegel Zsolt Darvas v jedné ze studií, které na tento faktor upozornily.

Vzato pouze podle nominálních hodnot, vypadá to, že zatímco EU procházela v letech 2000 až 2008 obdobím dramatického růstu, ztratila poté dech, a naopak prudce oslabuje. Jenže tady právě do hry vstupuje kurz.

Euro od svého zavedení v roce 1999 totiž značně posílilo, a tento vzestup kulminoval právě v roce 2008, kdy se dostalo téměř na hodnotu 1,5 dolaru. Od globální ekonomické krize, která měla finanční kořeny, ovšem jednotná evropská měna vůči svému americkému protějšku setrvale oslabuje, a nyní se pohybuje nepatrně nad paritou.

Říká se, že jeden z hlavních rozdílů mezi EU a Spojenými státy spočívá v tom, že zatímco Američané žijí, aby pracovali, Evropané to mají přesně opačně. A protože na každém šprochu, totiž na každém klišé něco je, platí to i zde.

Zaměstnanci ve Spojených státech tráví v průměru v práci více času – 1683 hodin ročně na zaměstnance než jejich kolegové a kolegyně v Evropské unii (1604 hodin). Vzhledem k tomu, že je EU výrazněji členěná, koneckonců ji tvoří členské země, můžeme pozorovat určité regionální rozdíly.

„V přepočtu hospodářského výkonu na odpracovanou hodinu jsou některé západní a severní členské země EU přinejmenším stejně výkonné jako Spojené státy. Evropané ale podle všeho dávají před výdělkem přednost volnému času,“ uvádí Darvas.

Zatímco na jižním a východním křídle se v EU pracuje déle, na západě a severu je počet odpracovaných hodin nižší. Tento rozdíl je dán jednak tím, že některé země si zkrátily pracovní týden, jednak také tím, že ve „starých“ členských zemích je mnohem rozšířenější praxe částečných pracovních úvazků.

Tady se právě dostáváme k jednomu z bodů, na kterých mohou některé členské země ještě zapracovat. Z domácího českého prostředí víme, že pokud jde o možnost pracovat na menší úvazek než ten plný, slušela by pracovnímu trhu větší pružnost.

Týká se to zejména novopečených matek, kterým by rozšíření částečných úvazků rozhodně usnadnilo návrat do práce. Vzhledem k tomu, že se v České republice rodí kolem 100 tisíc dětí ročně, můžeme odhadovat, že ekonomika kvůli této „tuhosti“ přichází o nezanedbatelný počet pracovnic.

Evropská unie potřebuje odstranit překážky, které komplikují podnikání, a znevýhodňují tak místní firmy vůči jejich konkurentům ze zámoří nebo z Asie.

„S tím, jak se ekonomická situace stává stále komplexnější, představuje pokles konkurenceschopnosti jednu z nejnebezpečnějších hrozeb pro dlouhodobou prosperitu bloku,“ uvádí studie uznávaného institutu European Policy Centre z letošního dubna.

„Podniky napříč EU uvádějí administrativní zátěž jako jednu z hlavních překážek brzdících investice, inovace a produktivitu, a to vedle drahých energií, obtížného přístupu k financování, a zdatnosti a četnosti pracovní síly,“ uvádí EPC.

V případě financování se jeví jako možná cesta hlubší integrace kapitálového trhu, protože se ukazuje, že americké firmy těží z toho, že na tamní burzy díky jejich menšímu počtu a tím i větší jednotlivé velikosti přichází kapitál rychleji a ve vyšších objemech.

Mezi hlavní ekonomické výzvy se řadí také naplňování Zelené dohody (Green Deal) pro Evropu s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality nebo snížení závislosti Evropy na dodávkách strategických surovin ze třetích zemí včetně těch, které neuznávají evropské hodnoty.

V tvorbě přívětivějšího prostředí pro podnikání sehraje důležitou roli nová Evropská komise, kterou po volbách do Evropského parlamentu opět sestaví dosavadní předsedkyně Ursula von der Leyenová.

Přes zmíněné nedostatky však není třeba používat k vykreslení evropské hospodářské situace tolik černé barvy. Ukazuje to například žebříček zemí podle kvality podnikatelského prostředí, který na základě 91 ukazatelů z 11 kategorií sestavuje The Economist Intelligence Unit, sesterská organizace globálního týdeníku The Economist.

V první desítce figurují hned čtyři členské země EU v čele s Dánskem na druhém místě. Jedničkou je Singapur, Spojené státy získaly pomyslnou bronzovou medaili, těsně před Německem. Evropskou čtyřku doplňují sedmé Švédsko a desáté Finsko.

„Teze, že výkon EU významně zaostává za Spojenými státy, je mylná. Klíčová otázka naopak zní, jak to, že se ekonomice EU tak daří, přestože trpí mnoha dobře známými slabostmi,“ uvádí Darvas.