Článek
Ve Sněmovně je ve druhém čtení novela energetického zákona, která znamená zásadní změnu v nakládání s elektřinou. Hlavním tématem novely je právní ukotvení tzv. akumulace a flexibility, tedy ukládání elektrické energie a stabilizace elektrizační sítě, ve které je vlivem vyššího počtu obnovitelných zdrojů stále těžší najít rovnováhu mezi výrobou a spotřebou.
Novela vychází z evropské směrnice, kterou měla Česká republika do své legislativy zavést už před třemi lety. Legislativa by proto měla být schválena do konce roku 2024. Redakce SZ Byznys přináší základní informace o novinkách, které změny v zákoně – takzvaný Lex OZE III – přinesou.
Co je flexibilita?
Flexibilita v energetice v podstatě znamená schopnost upravovat výrobu a spotřebu elektřiny podle aktuálních potřeb sítě. Na výkyvy v poptávce a nabídce může reagovat zdroj, respektive jeho provozovatel, i spotřebitel. Podle potřeb sítě zvýší nebo sníží svou spotřebu, či naopak výrobu.
„Vlastně pracujete se zdroji, které už dnes máme, nebo které do soustavy budou přibývat, například baterie, později třeba elektrolyzéry na vodík. Ale pracujete se zdroji, které mohou svou výrobu ovlivňovat. Za to, že s výrobou daného zdroje hýbe, dostanete zaplaceno,“ říká Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie.
Kdo je agregátor v energetice?
Agregátor spojuje více výrobců do větší skupiny, a umožňuje tak lépe využívat obnovitelné zdroje a snížit zatížení elektroenergetické sítě. Výroba této skupiny bude také předvídatelnější. „Agregátoři budou shromažďovat množství nějakého výkonu, který mohou nabízet ČEPS pro řízení soustavy. Proto je novela důležitá, aby se tohle mohlo začít naplňovat,“ říká Petr Kusý, ředitel Elektroenergetického datového centra.
Spojit bude možné kromě výroby (fotovoltaické panely a baterie) i spotřebu elektřiny (běžné spotřebiče). Když bude nabídka elektřiny omezená, agregátor bude mít možnost regulovat spotřebu odběratelů sdružených v této skupině. „V rámci zákona půjde o činnost vykonávanou fyzickou nebo právnickou osobou, takzvaným agregátorem. Tato osoba bude sdružovat výrobu, spotřebu, ale také možnosti akumulace jednotlivých účastníků trhu s elektřinou s cílem nabídnout sdruženou flexibilitu na trzích,“ uvedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu.
„Doteď bylo zvykem, že obnovitelné zdroje byly jen výrobní, a když bylo elektřiny hodně, utlumily se velké uhelné a plynové elektrárny a tím se to vyřídilo,“ říká Fousek s tím, že energetický mix se ovšem postupně mění a jak bude ubývat výroba z uhlí a přibývat obnovitelných zdrojů, bude třeba lépe řídit výrobu a spotřebu.
Funguje už flexibilita v energetice dnes?
ČEPS v současnosti registruje 50 poskytovatelů služeb výkonové rovnováhy, z toho 20 agregátorů. „Uzákonění umožní další rozvoj flexibilních zdrojů, což může přinést další rozšiřování portfolia dodavatelů služeb pro ČEPS,“ říká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal.
Co je pro agregaci a flexibilitu potřeba?
Kromě zdrojů energie jsou podmínkou chytré elektroměry, díky kterým může spotřebitel přizpůsobit svou spotřebu dění v síti. Dále je to inteligentní software, který sleduje výrobu a spotřebu v reálném čase.
Data agregátorů bude shromažďovat Elektroenergetické datové centrum. „Ti budou skladovat data svých jednotlivých účastníků. Bude jich násobně víc než dnes. Údaje budeme sbírat, vyhodnocovat a následně rozpočítávat účastníkům,“ říká Kusý.
Může zákazník na agregaci vydělat?
Za vyrovnávání výroby a spotřebu mohou dostat spotřebitelé i zaplaceno. Podle Fouska ti menší mohou dostat řádově stokoruny měsíčně, u provozovatelů větších zdrojů to mohou být i tisíce eur ročně.
„Agregátoři se jako všichni ostatní poskytovatelé služeb výkonové rovnováhy účastní výběrových řízení. Jejich odměna je tedy závislá na nabízených službách a úspěšnosti ve výběrových řízeních,“ říká Hrabal z ČEPS.
Co znamená agregace a flexibilita pro síť?
Výroba a spotřeba proudu v přenosové soustavě musí být neustále v rovnováze. ČEPS, který síť provozuje a dohlíží na její stabilitu, bude moct lépe odhadnout spotřebu energie na základě dat od malých výrobců elektřiny (například majitelé solárních elektráren).
Novela zavádí nový pojem nezávislý agregátor flexibility, jehož úkolem je regulovat objem elektřiny dodávané do sítě. Tím se stabilizuje přenosová soustava a sníží se jak riziko blackoutu, tak potřeba vypínání některých zdrojů, například velkých fotovoltaických parků, jako tomu bylo loni na Velikonoční pondělí. Dodávky z menších zdrojů tak budou více předvídatelné i spolehlivé. Energie tak bude využívána efektivněji, což povede ke snížení nákladů spojených s výrobou a distribucí.
Jak to funguje v zahraničí?
Podle Fouska je v agregaci a flexibilitě nejdál v Evropě Velká Británie. Až na malé výjimky nejsou v ostrovní zemi žádné fosilní zdroje, které by poskytovaly služby výkonové rovnováhy, jako je tomu u uhelných a plynových elektráren u nás. Rovnováha v síti tak stojí na bateriových úložištích a agregátorech. Ve Velké Británii existují parky, které se skládají z baterií a jejich kapacita je kolem 200 až 600 MW a k připojení se chystá jeden o velikosti 800 MW.
„Tyto velké parky už mají se státem domluveno, že například 10 až 15 procent své činnosti poskytují do státních služeb. Zbytek těchto bateriových parků si pronajímají velcí obchodníci s energiemi, kteří je používají na obchodní s flexibilitou,“ popisuje Fousek.
Obchodník může elektřinu z těchto úložišť využít například v době, kdy neodhadne odchylku, tedy rozdíl mezi předpokládanou a skutečnou spotřebou zákazníka. „Tím je to zachráněno,“ dodává Fousek. Daleko je v tomto ohledu například i Německo, Polsko či Slovensko.
Obnovitelné zdroje vyrábějí elektřinu nestabilně, protože například solární a větrné elektrárny nemohou vyrábět, pokud je tma a nefouká vítr. U počasí nezáleží na tom, zda je elektřina zrovna potřeba, či nikoli. Mnohem menší flexibilita zelených zdrojů přináší rizika pro přenosovou soustavu. Díky uzákonění agregace a flexibility může být elektřina z těchto zdrojů ukládána např. do baterií a využívána později, nebo v době, kdy je potřeba.
