Článek
V laboratoři elektroměrů Pražské energetiky (PRE) na Novém Městě na řadě stojanů zeleně bliká nespočet krabiček. Jsou to chytré elektroměry, na jejichž zavedení se zde pracovníci PRE chystají již od roku 2021.
„Prošli jsme zde takovým procesem. Nejprve jsme dávali požadavky na elektroměry, co to má umět, abychom splnili legislativu. Pak jsme to diskutovali s dodavateli elektroměrů, dali jsme to na trh a ty, které se nám zdály nejperspektivnější, jsme si fyzicky vyzkoušeli,“ vysvětluje Pavel Glac z oddělení Inovací distribuční sítě ve společnosti PREdistribuce a přitom ukazuje, které elektroměry už instalují do odběrných míst a které teprve připravují.
Elektroměry se testují hned na několika panelech.
Podle nové legislativy totiž mají distributoři povinnost chytrými elektroměry osadit odběrná místa se spotřebou nad šest MWh ročně. Pražská energetika takto do 1. 7. 2027 vymění asi 80 tisíc elektroměrů, plus další pro místa zapojená do sdílení elektřiny. Do roku 2032 by pak měly být chytré elektroměry u všech míst s dvoutarifní sazbou.
„Tady kolega zkouší elektroměry přímo na panelech. To byla první fáze, která trvala do minulého roku. Další fáze pak byla jejich integrace do centrály chytrého měření. No a to je to, co vidíte zde. Tak vlastně probíhá zkoušení do centrály,“ dodává a představuje svého kolegu Ladislava Karlovského, který nám jednotlivé elektroměry ukazuje a vysvětluje, jak fungují.
Pavel Glac vysvětluje, jaké údaje jsou na elektroměru vidět.
Testování přístrojů bylo podle Glace poměrně složité, zejména časově. Především proto, že jsou v České republice velmi vysoké požadavky na zabezpečení, které nemají jinde v Evropě obdoby. Šifrování komunikace a zabezpečení přístupu do elektroměru není snadná záležitost.
„Samozřejmě jsme se byli všude možně po Evropě dívat, jak se chytré měření implementuje. Česká republika je ale v poměrně specifické situaci tím, že začínáme od roku 2024 první generaci. Ostatní třeba už dávají druhé. Ale ty požadavky na zabezpečení jsou u nás suverénně největší,“ komentuje Glac. Komunikace se používají dvě. Buďto přes SIM kartu, která je umístěna v elektroměru, nebo přes koncentrátor, který slouží ke sběru dat a je vhodnější pro bytové domy a hustou zástavbu.
Kromě laboratoře je s testováním elektroměrů spojená také odečtová centrála a metodologické středisko, které testuje, zda přístroje splňují metodologické požadavky a zkouší, jak jsou přesné.
Nejchytřejší elektroměr místo na dálku odpojí i zapojí
Chytrých elektroměrů aktuálně existují tři typy, C1,2 a 3. Každý disponuje jinou úrovní funkcí. První z nich – C1 – je ten nejschopnější, ze kterého dokáže distributor nejen na dálku přenášet data, ale také na dálku místo odpojit a znovu zapnout.
„Má to své výhody i nevýhody. Samozřejmě nevýhody jsou požadavky na zabezpečení. Pokud by někdo tohle zneužil a ty elektroměry odpojil, tak nastane velká škoda. Na druhou stranu dává to smysl v případech, kdy se někdo odstěhuje z bytu, odhlásí elektřinu a ten nový nájemník přijde třeba za tři měsíce. Nemusí tam jezdit nějaký montér, nemusí vytahovat dráty z elektroměru, prostě mu to na dálku vypne a až se uzavře nová smlouva, tak se na dálku zapne,“ vysvětluje Glac.
Typy elektroměrů
C1 – chytrý elektroměr s dálkovým přenosem dat, možností odpojení odběrného místa a blokováním spotřebičů
C2 – chytrý elektroměr s dálkovým přenosem dat a možností blokování spotřebičů
C3 – chytrý elektroměr s dálkovým přenosem dat
C4 – standardní (nechytrý) elektroměr
Zdroj: PRE
Komunitní energetika
Chytré elektroměry jsou důležitou součástí právě dlouho připravované komunitní energetiky, která funguje na principu sdílení elektřiny. Zapojit se do sdílení znamená, že domácnost, firma nebo jiné odběrné místo mohou elektřinu ze svého zdroje posílat ostatním, přijímat ji od ostatních členů nebo dělat obojí.
V praxi může uživatel elektřinu, kterou vyrobí, okamžitě poskytnout jinému odběrnému místu na jiné adrese. Například, pokud je elektrárna nainstalovaná na rodinném domě, může být vyrobená elektřina sdílena s bytem. Sdílenou elektřinu ale nelze využít později, pokud není uložena do baterie.
Elektřinu lze sdílet mezi různými distribučními soustavami, ale přenos proudu je omezen na území státu. Elektřinu tedy není možné posílat za hranice. Aktivní zákazník má možnost sdílet elektřinu s až 11 dalšími odběrnými místy. V rámci energetických společenství je toto sdílení omezeno na území maximálně tří obcí s rozšířenou působností nebo na území Prahy.
Příklady využití sdílení elektřiny
Například fabrika, která o víkendu sice nevyrábí, ale její fotovoltaika ano, může elektřinu posílat domácnostem, jež ji ve stejnou dobu spotřebují. Nebo majitelé rodinného domu se solárními panely na střeše mohou přebytky energie sdílet s odběrateli, kteří žijí v městské bytovce.
Domácnosti také mohou sdílet elektřinu „samy sobě“. Pokud má aktivní zákazník soláry na střeše své chaty, může jimi vyrobenou elektřinu posílat do svého městského bytu a tam ji spotřebovat.
S komunitní energetikou ovšem nelze jen tak začít, zájemce musí splnit několik formalit. Před podáním žádosti o sdílení je nutné uzavřít smlouvu s novým úřadem – Elektroenergetickým datovým centrem (EDC) – o přístupu do informačního systému EDC. Úkolem úřadu je sledovat a shromažďovat informace o sdílené elektřině. Žádost si zájemci mohou podat od 1. srpna, zaregistrovat se u EDC budou muset také ti, kteří již elektřinu sdíleli v rámci bytového domu.
Elektřinu lze sdílet třemi způsoby, buďto jako aktivní zákazník, který může elektřinu posílat například přátelům nebo sobě do jiného domu, v rámci bytového domu mezi nájemníky nebo v energetickém společenství, jehož členy se mohou stát obce, firmy, domácnosti a další. Společenství se ale musí nejprve registrovat u ERÚ a následně u EDC.
Jednou z výhod komunitní energetiky je možnost vyrábět nejen pro sebe, ale i pro ostatní. To vede k decentralizaci energetiky, která doposud do velké míry spoléhá na velké zdroje, na kterých závisí mnoho odběratelů. Systém také podporuje obnovitelné zdroje, ať už to jsou solární panely nebo třeba větrné elektrárny některých obcí.
Jak bude sdílení šetřit peníze
Dodavatel elektřiny odečte z faktury množství elektřiny, které zákazník sdílel, takže odběratel zaplatí pouze za elektřinu odebranou přímo z elektráren. Podle EDC nebude na faktuře zohledněna cena sdílené elektřiny, protože účastníci sdílení si musí sami dohodnout, zda bude elektřina poskytována zdarma, za poplatek nebo výměnou za jinou službu či zboží. EDC se nezabývá stanovením ceny sdílené elektřiny pro aktivní zákazníky nebo energetická společenství.
Cena za MWh sdílené elektřiny tak může být stanovena na základě aktuální ceny na velkoobchodním trhu, nebo může být fixována na určitou dobu. Sdílení elektřiny tím pádem může vést k úsporám, které se budou odvíjet od spotřeby a množství sdílené elektřiny.
Je však nutné zohlednit také náklady na investici do výrobního zdroje, jako je fotovoltaika a další přidané náklady. Bez ohledu na zapojení do sdílení se na faktuře objeví nová položka a některé poplatky se zvýší. Zákazníci budou nově platit přibližně deset korun měsíčně za provoz Elektroenergetického datového centra. Komunitní energetika také zvýší nároky na přenosovou a distribuční soustavu, což povede k vyšším investicím do sítí a tím i vyšším účtům pro domácnosti a firmy.
