Dva roky vysoké inflace: Jak a proč se v Česku zdražuje

Česká národní banka (ČNB) bude ve čtvrtek v odpoledních hodinách rozhodovat o měnové politice a k dispozici bude mít také čerstvou makroekonomickou prognózu. Poprvé od začátku koronavirové pandemie v roce 2020 je znovu na stole možné snížení úrokových sazeb.

Hlavním argumentem pro uvolnění měnové politiky je cílování inflace, které nastavuje úrokové sazby s ohledem na její budoucí vývoj. Na 12- až 18měsíčním horizontu měnové politiky ČNB by se mělo tempo růstu cen již blížit dvouprocentnímu cíli centrální banky.

Nedávné komentáře některých členů bankovní rady však naznačují, že ke snížení úroků na listopadovém zasedání přeci jen nedojde. Ve hře by mělo být reálněji na zasedání těsně před Vánoci, nebo případně na začátku nového roku.

Vraťme se ale nyní do poloviny roku 2021, kdy inflace začala nápadně růst a centrální banka na rostoucí ceny musela reagovat zpřísněním měnové politiky. V té době činila meziroční inflace 2,8 procenta. Nacházela se tedy nad dvouprocentním cílem centrální banky, byť stále v jejím tolerančním pásmu plus minus jeden procentní bod.

Tehdy ještě za „Rusnokovy éry“ bankovní rada posunula hlavní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na úroveň půl procenta. Bylo to první zvýšení sazeb z celkových devíti, která následovala do loňského června. Hlavní repo sazba, od které se odvíjí ceny úvěrů a hypoték, zakotvila na úrovni sedmi procent.

Když posléze tehdejšího guvernéra Jiřího Rusnoka vystřídal v čele ČNB Aleš Michl a bankovní rada se postupně obměnila, bylo čím dál více pravděpodobné, že sedmiprocentní úroveň je zároveň konečnou.

Ve čtvrtek 12. května 2022 ČNB oznámila, že vstoupila na trh, aby intervenovala proti oslabování koruny. Centrální banka k tomuto opatření sáhla poté, co trhy začaly tlačit korunu dolů v reakci na slova nastupujícího guvernéra Michla.

Ten totiž po svém jmenování oznámil, že bude preferovat stabilitu úrokových sazeb, pro kterou ostatně hlasoval jako řadový člen bankovní rady. Michl také opakovaně zdůrazňoval, že zpřísňování měnové politiky bude probíhat zejména přes kurzový kanál, tedy přes silnou domácí měnu pomocí intervencí.

ČNB zahrnuje kurz koruny mezi faktory, podle kterých rozhoduje o nastavení měnové politiky. Pokud česká měna posiluje, utahuje tím měnové podmínky v domácí ekonomice, pokud koruna naopak ztrácí, měnové podmínky se uvolňují. Obecně se odhaduje, že pohyb kurzu o jedno procento zhruba odpovídá změně hlavní úrokové sazby ČNB o 0,25 procentního bodu neboli jednomu standardnímu kroku.

Centrální banka byla na fázi intervencí dobře vybavena, protože mohla využít zásobu eur, kterou si vytvořila během předchozích intervencí v letech 2013 až 2017, kdy udržovala korunu uměle na slabších úrovních, aby tak podpořila křehké oživení domácí ekonomiky, které podle centrální banky ohrožovalo riziko deflace.

ČNB na intervence ve prospěch koruny vynaložila od května 2022 do srpna 2023, kdy je formálně ukončila, celkem 25,66 miliardy eur. Nejsilněji intervenovala v červenci 2022, kdy prodala 9,96 miliardy eur. Pro srovnání, vrchol operací na trhu během nákupů eur v letech 2013 až 2017 představoval březen 2017, poslední celý měsíc intervenčního režimu, kdy banka nakoupila 19,26 miliardy eur.

Inflace začala v létě 2021 nápadně stoupat. Její průměrná meziroční hodnota v témže roce činila 3,8 procenta, přičemž horší časy měly teprve ještě přijít. Za loňský rok byla její průměrná hodnota téměř čtyřikrát vyšší. Od poloviny června 2021 činí celková inflace téměř 30 procent. Česko má zároveň stále jednu z nejvyšších inflací v Evropě, i když první desítku po několika měsících už opustilo.

Částečně dobrou zprávou může být, že inflace od začátku letošního roku postupně zpomaluje. Vyhráno ale rozhodně není, jak opakovaně zmiňují ekonomové i samotní členové bankovní rady.

Vysoká inflace dokázala v Česku za poslední více než dva roky nadělat velkou „paseku“. Nahoru ji táhly rostoucí ceny klíčových energetických surovin, zejména ropy a plynu. Například litr benzinu podražil od června 2021 zhruba o pětinu na současnou průměrnou cenu kolem 39 korun za litr. Skokově zdražovaly také potraviny, například kilogram cukru od poloviny června 2021 více než dvojnásobně na současných 26 korun.

Vysoká inflace má značný dopad na reálné mzdy českých občanů. Růst cen zpomalil růst kupní síly a mnozí lidé začali pociťovat tlak na své domácnosti. Češi reálně vydělávají jako v roce 2017, přitom zboží i služby vlivem inflace někdy i několikanásobně zdražily.

Ve druhém čtvrtletí letošního roku vzrostla sice průměrná nominální mzda proti stejnému období minulého roku o 7,7 procenta na 43 193 Kč, ale po započtení vlivu inflace se reálně snížila o 3,1 procenta. Reálná mzda klesá již sedm čtvrtletí v řadě, což je nejdéle v historii samostatné republiky.

V negativních rekordech, které v současné době česká ekonomika láme třeba vůči průměru Evropské unie, je toto další kategorie, protože takto hluboký a dlouhý pokles reálné mzdy nemá žádná jiná země EU.

Přísná monetární politika ČNB a její vysoké sazby se pochopitelně promítly do úrokových sazeb hypoték a úvěrů. Splátky úvěrů se razantně zvýšily. Do konce letošního roku vyprší fixace úrokové sazby u hypoték zhruba sto tisícům lidí. A přibližně stejný počet klientů si bude muset předjednat nové smluvní podmínky i příští rok.

Domácnosti se tak musí připravit, že budou měsíčně platit o několik tisíc korun navíc, v některých případech se pravidelné splátky mohou zvýšit až o polovinu.

Na druhou stranu, se zvyšováním sazeb Českou národní bankou současně rostly úroky na spořicích účtech a termínovaných vkladech. Výnosy na těchto vkladových produktech ovšem inflaci zdaleka nepokryly. Střadatelům se tak reálná hodnota našetřených peněz v průběhu času tenčí.

Podle statistik ČNB měly domácnosti v bankovních domech ke konci třetího čtvrtletí letošního roku uloženo celkem 3,6 bilionu korun. Na netermínových vkladech, kam patří například neúročené běžné účty, měli Češi vloženo celkem 2,6 bilionu korun. Jde tak o stovky miliard, které se kvůli inflaci z těchto úspor „vypaří“.

Jen během lockdownu uložili Češi do tuzemských bank stovky miliard korun, které neměli kde utratit, nebo si je schovali na horší časy. Aktuálně kolem 600 miliard korun pak mají lidé rovněž „zaparkováno“ v penzijních fondech, většinou v rámci „starého penzijka“, tedy v transformovaných fondech, které sice neprodělají, ale také mnoho nevydělají.

Vysoké sazby a inflace mají významný vliv na celou ekonomiku země a její hrubý domácí produkt (HDP). Už pět čtvrtletí za sebou vykazuje česká ekonomika neuspokojivé výsledky. Nejprve to byla mělká recese, pak stagnace a nyní opět pokles. V mezičtvrtletním srovnání totiž české hospodářství pokleslo o tři desetiny procenta, v meziročním pak o 0,6 procenta, jak ukázala úterní data.

Vysoká inflace tak nejen degradovala reálné příjmy domácností, ale také snížila ochotu lidí nakupovat. I přes slabý domácí výkon ekonomiky, v jehož důsledku se HDP stále nedostalo na úrovně před koronavirem, nedochází k žádnému dramatickému vývoji na trhu práce.

Ten byl už před koronavirovou pandemií tak napjatý, že se dokázal vypořádat s propouštěním bez toho, aby v Česku výrazně vzrostla nezaměstnanost. Už nyní je podle mnoha ekonomů jisté, že tuzemská ekonomika za celý letošní rok poklesne a Česko se ještě více vzdálí předpandemické úrovni. Prvotně kvůli vysoké inflaci, která poznamenala životní úroveň Čechů.