Aspoň něco. Reforma důchodů je hotová, výsledkem budou o něco menší dluhy

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Není nutné si hned na všechno stěžovat. Ani na problém s důchody, na jehož počátku je veskrze pozitivní věc – a sice že lidé umírají čím dál později. Co víc od života chtít?

Komu je 60 let, má dnes před sebou statisticky perspektivu 16 dobrých let. Aspoň tak o tom mluví Světová zdravotnická organizace (WHO) a její parametr jménem „naděje dožití ve zdraví“. Ten neustále roste, od roku 2000 se protáhl skoro o dva roky. Jak v součtu za celý svět, tak za Česko.

To je dobrá zpráva, která má svoji váhu. Při stížnostech na ekonomické slabiny penzijního systému je dobré ji mít na paměti. Snáze se pak přijímají horší zprávy, kterých je teď plno i v Česku.

Jejich základem je skutečnost, že starých lidí – jak známo – přibývá víc než mladých. Podle WHO je od roku 2020 na světě víc seniorů nad 60 let než dětí do pěti let. Nepříznivý trend je vidět i v relaci mezi důchodci a ekonomicky aktivní populací. Rozpočet na důchody se kvůli tomu krátí a hlavní demografický nápor teprve přijde.

Recept se jmenuje penzijní reforma a nikomu na světě se do ní nechce. Standardní přístup je spíš nic neřešit, chybějící peníze si půjčit a mladším generacím opakovat, že se o sebe budou muset víc postarat sami. Což je postup, který – až na jeden dílčí, záhy zrušený pokus dvojice Nečas + Kalousek před 11 lety – zdárně uplatňuje i Česko.

Fialova vláda se v úterý pokusila zlozvyk porušit. Po krachu jednání na Hradě s opozičním hnutím ANO odsouhlasila svou penzijní reformu, jak slíbila v programu. Sice v ní není žádná principiální revoluce ani úplná spása, ale je v ní aspoň něco. A to je třeba brát v rámci zdejší politické reality jako úspěch.

Hlavní novinkou je, že nárok na plný důchod se bude po malých krůčcích oddalovat ruku v ruce s tím, jak roste perspektiva dožitých let. Toto oddalování se děje už dnes, novinkou bude jen to, že věková hranice poroste dál a do vyšších hodnot.

Dnes se důchodový věk posouvá – zjednodušeně řečeno – každý rok o dva měsíce pro muže a čtyři měsíce pro ženy. Po roce 2030 se měl nárok sjednotit a zastavit na 65 letech. S tím počítá i přijatá reforma, jen protahuje tohoto autopilota dál do budoucnosti. Třeba lidé narození v roce 1970 mají jít podle nových tabulek Ministerstva práce a sociálních věcí do penze ve věku 65 let a sedmi měsíců.

Tyto tabulky zatím končí u ročníku 1972, ale brzy se protáhnou. Systém má nově fungovat tak, že lidé se v 50 letech dozvědí, jak to s jejich perspektivou dožití podle statistik vypadá. A podle toho jim stát určí budoucí důchodový věk. V zákoně bude nově strop, že věkovou hranici půjde oddálit nejvýš o dva měsíce ročně. V praxi se počítá s tím, že každoroční přírůstek bude právě o tyto dva měsíce. A že každý bude mít při odchodu do penze před sebou statistickou perspektivu dožití 21 a půl roku.

Druhou hlavní změnou je úprava dnešního složitého vzorečku pro výpočet nových penzí. Ta se spustí dříve – v roce 2026 – a bude nabíhat postupně deset let. Na konci má přinést osmiprocentní úsporu oproti tomu, kdyby se nedělalo nic a vzoreček dál fungoval jako dnes. Neznamená to, že důchody klesnou – jen neporostou tak rychle, aby byl zohledněn fakt, že příjemců peněz přibývá víc než plátců.

Vedle toho zákon obsahuje ještě sérii dalších, ne tak podstatných, ale pořád zajímavých změn. Snižuje důchodový věk u náročných profesí (jejich výčet určí vláda později vyhláškou, úleva bude vykoupena vyšším pojistným pro zaměstnavatele), krátí pojistné pro pracující seniory (jako motivaci, aby nekončili s prací zbytečně brzy), odbourává takzvané výchovné (pětistovka navíc se začne vyplácet jen za tři a více dětí a nebude se valorizovat, takže postupně ztratí na významu) nebo zavádí možnost zřídit si společný vyměřovací základ (pro manžele a registrované partnery s hodně rozdílnými příjmy).

Zároveň mnohé užitečné nápady, o kterých se v průběhu příprav mluvilo, ve finální verzi chybí. Nijak se nesahá na penzijní připojištění, kde došlo k dílčím úpravám už od letošního roku, ale spoření je pořád slabé. Pod stůl padl třeba nápad, že by se u nově nastupujících pracovníků vytvářel návyk spořit automatickým odkloněním části platu do jednoho levně spravovaného penzijního fondu. Kdyby v základním nastavení každý takové spoření měl, dlouhodobé investování by to mohlo pozvednout.

Vláda nakonec vzdala i původně zvažovanou nápravu křivd způsobených tím, že valorizační vzorečky nabourala poslední dobou vysoká inflace. S ní nikdo dříve nepočítal, což na přelomu let 2022 a 2023 vedlo k tomu, že lidé utíkali ve velkém do penze předčasně. S reformou to přímo nesouvisí, ale lidé teď kvůli podání žádosti o pár měsíců dříve či později mají důchod na celý život o několik tisíc vyšší či nižší.

„Určitě to jsou žádoucí změny. Jen těm dopadům člověk věří spíše z intuice než z vládních podkladů,“ říká v rámci hodnocení výsledku šéf ekonomického institutu IDEA Daniel Münich. Ač vláda k zákonu připojila poslancům 230 stran textu, kde se změny zdůvodňují a vysvětlují, podle Münicha jde z velké části o balast, který se vyhýbá podstatným věcem – třeba jak se bude vyvíjet vztah mezi důchody a mzdou nebo jak přesně budou vybírány náročné profese s nižším důchodovým věkem.

Jako celek ale úprava smysl má, zvlášť když dnešní ministři mohli vzdálené body hodit za hlavu jako jejich předchůdci a nekrvácet na nepopulární věci. V hlavních změnách jde o vytažení hlavy z písku a racionální přijetí toho, jak vypadá a bude vypadat realita. Protože demografie realita je – nikdo s ní už nehne, jen se projeví až v budoucnu. Životy Čechů se budou dál prodlužovat, poměr seniorů vůči lidem v produktivním věku prudce poroste, z někdejších 1 : 5 v roce 2000 na 1 : 2 v roce 2050.

„Vzhledem k demografickému vývoji jsou tyto kroky nevyhnutelné a bylo by nezodpovědné je nadále odkládat. Není prostor ztrácet čas debatami o tom, zda potřebujeme důchodovou reformu, ale je potřeba jej využít k tomu, jak nejlépe to provést,“ říká k finální verzi ekonom firmy Deloitte David Marek, který se jako poradce prezidenta snažil pro reformu získat i podporu opozičního hnutí ANO, ale neúspěšně.

„V rámci prvního pilíře je to maximum možného,“ doplňuje ekonom a poradce ministra práce Filip Pertold s tím, že k zaplacení budoucích důchodů bude dál potřeba si půjčovat, nicméně státní dluh aspoň neporoste tak rychle. Celý balík dohromady má výhledově státu ušetřit kolem dvou procent HDP ročně, tedy zhruba polovinu toho, co bude v nejtěžších letech chybět.

Hlavní podle Pertolda teď bude, co se s reformou stane po volbách. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš se proti prodlužování věku do důchodu hlasitě postavil, což je stav, kterému se dalo podle Pertolda vyhnout. „Přijde mi, že prezident z toho udělal zbytečně velké téma. Kdyby bylo ticho, tak šance, že reforma po volbách vydrží, by možná byla větší,“ uvažuje za autory přijatých změn Pertold.

Vážení čtenáři, pokud máte zájem o články z rubriky Názory a analýzy, můžete zde kliknout na tlačítko „Sledovat“ a budeme vám posílat upozornění na všechny nové články do e-mailu. Děkujeme, že nás čtete.