Článek
Evropská centrální banka (ECB) musí hasit další požár na obzoru. I přes extrémně nízké dlouhodobé úrokové sazby ohrožují výprodeje státních dluhopisů stabilitu periferních zemí eurozóny.
Rada guvernérů ECB se ve středu mimořádně sešla, aby projednala aktuální podmínky na trhu. Tam se shodla, že centrální banka urychlí práce na mechanismu, který pomůže zmírnit rozdíly ve výnosech státních dluhopisů eurozóny.
Finančně slabé a silně zadlužené země na jižním křídle eurozóny totiž čelí citelnému růstu nákladů na obsluhu státního dluhu. „Pandemie zanechala v ekonomice eurozóny trvalou nestabilitu, která skutečně přispívá k nerovnoměrnému přenosu normalizace naší měnové politiky napříč jurisdikcemi,“ uvedla centrální banka v prohlášení po svém zasedání.
Výpůjční náklady silně zadlužených států, jako Itálie a Španělsko, vystřelily na osmiletá maxima. Důvodem bylo to, že ECB minulý týden oznámila ukončení své politiky ultra levných peněz, kterou centrální banky provozovaly od velké finanční krize v roce 2008. Oznámila také, že od začátku července přestane nakupovat další státní dluhopisy, čímž tlačila dolů jejich výnosy.
Rozdíl mezi italskými a německými výpůjčními náklady – tzv. spread – se zvýšil na 2,4procentního bodu, což je dvojnásobek loňské úrovně a nárůst ze zhruba dvou procentních bodů před zasedáním ECB minulý týden.
Členka výkonné rady ECB Isabel Schnabelová v úterý večer naznačila, že se centrální banka blíží momentu, kdy bude intervenovat na dluhopisových trzích, a uvedla, že „někteří dlužníci zaznamenali od začátku roku výrazně větší zhoršení podmínek financování“.
ECB má v úmyslu flexibilněji reinvestovat výtěžek ze splatných dluhopisů, které nakoupila v rámci podpůrného programu Pandemic Emergency Purchase Programme (PEPP). Ten zavedla na začátku pandemie, aby pomohla ekonomice eurozóny. K dispozici měl 1,7 bilionu eur (zhruba 42 bilionů korun).
Analytici odhadují, že ECB by prostřednictvím těchto reinvestic mohla shromáždit dodatečnou palebnou sílu ve výši 200 miliard eur na nákup dluhopisů ohrožených vlád. ECB by v budoucnu mohla nakupovat státní dluhopisy v eurozóně nerovnoměnrě, aby pomohla slabým vládám.
Periferie eurozóny
Ekonomové se obávají, že začala druhá krize eura. Tentokrát je však hlavní problém mnohem větší: Itálie, která je pravděpodobným epicentrem této krize, je mnohem zadluženější a Evropa má problém s inflací.
Italský státní dluh dosahuje zhruba 150 procent HDP, výnosy dluhopisů jsou pro tuto zemi naprosto zásadní, protože se od nich odvíjí dluhová služba. Výnos desetiletých státních dluhopisů Itálie vzrostl z 0,5 procenta v září loňského roku na aktuálních 4,2 procenta v úterý ráno po otevření trhu. Pak během dne mírně klesly na 3,9 procenta. Pokud se na této úrovni udrží, fiskální politika Itálie nebude udržitelná.
Itálii bude hrozit riziko platební neschopnosti, a to navzdory heroickému úsilí bojovat s makroekonomickými šoky, úsilí o primární přebytky rozpočtu a prodlužování splatnosti svého dluhu.
Dluhopisová bouře přichází v době, kdy ECB plánuje po osmi letech ukončit éru záporných sazeb, a od července plánuje „cyklus zvyšování sazeb“, včetně pravděpodobného zvýšení o půl procentního bodu v září. Evropská centrální banka stojí před obrovským dilematem. Na jedné straně by měla zvyšovat úrokové sazby, aby tlumila inflaci. Na druhé straně musí brát ohled na zadlužené státy.
Doplatí na to buď Evropané, kteří budou „žít“ s inflací mnohem déle a jejich reálné příjmy se budou snižovat. Nebo slabší země eurozóny, které budou muset hledat finanční pomoc, jako v minulosti Řecko.
Eurozóna nemá žádná „bezriziková“ aktiva, protože státní dluh vydávají členské státy a peníze může vytvářet jedině ECB. Zatímco Spojené státy mohou v krajním případě „tisknout dolary“, aby ustály svůj dluh, v eurozóně to žádná vláda nemůže dělat.
