Článek
Ceny rostou meziročně o deset procent, nejrychleji za posledních 25 let. Jak ekonomové přepisují očekávanou inflaci směrem nahoru, při každé další aktualizaci snižují odhad růstu HDP. Stačí přidat ještě jednu ingredienci – vyšší nezaměstnanost – a má Česko našlápnuto k ďábelskému koktejlu jménem stagflace.
Takový mix byl podle ekonomických teorií sice nepravděpodobný, jenže praxe ukázala, že za určitých okolností může škodit celé roky. „Stagflace je situace, kdy nám neroste životní úroveň, protože ekonomika stagnuje, a ještě nám kvůli zvýšené inflaci erodují naše úspory. Takže při stagflaci reálně chudneme, což je samozřejmě nežádoucí,“ vysvětluje hlavní ekonom Deloitte David Marek.
Taková situace nastala v USA v 70. letech a protáhla se až do začátku 80. let. Vše odstartovaly vysoké ceny energií po dvou ropných šocích, které se rychle propsaly do cen ostatního zboží, i v tomto se současná situace od 70. let neliší.
Změna kurzu americké centrální banky bude mít globální dopad. Může snížit globální růst a tím pádem i ceny komodit. Což pomůže snižovat i českou inflaci.
Ekonomika sice papírově rostla, ale vyšší a vyšší čísla měl na svědomí jen růst cen, zatímco se fronty na úřadech práce prodlužovaly, což se v dobách ekonomického růstu neděje.
Teprve v roce 1979 začala americká centrální banka vysokou inflaci (pohybovala se nad 5 %, vrcholila v roce 1980 na úrovni přes 12 %) důrazně řešit a rychle zvyšovat úrokovou sazbu až přes 20 procent. Slavila úspěch, v roce 1983 už se průměrná roční inflace dostala na čtyři procenta. Ale zaplatila za to daň v podobě krátkodobého ekonomického propadu HDP o 1,8 procenta – a to byl nejhorší propad od konce 2. světové války.
Podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila máme k „americké situaci“ ještě daleko, i když vyšší úroky jako lék proti inflaci ordinují centrální banky dodnes a ČNB v tom není výjimečná.
V současném prostředí nebude mít její rychlé utahování měnových šroubů takový dopad. Řada firem se totiž jistí inflačními doložkami, takže růst cen pošle na další článek řetězce. Dále pak sami centrální bankéři říkají, že polovina inflace je „z dovozu“ a z domácích podmínek klíčí ta druhá polovina.
„V Česku máme extrémně nízkou míru nezaměstnanosti díky situaci na trhu práce, protože několik let klesá pracovní síla kvůli demografickému vývoji,“ upozornil na zásadní odlišnost mezi USA před 50 lety a současným Českem. Firmy v jejich expanzi neomezuje cena peněz kvůli vyšším úrokům, ale právě nedostupnost pracovní síly, což vede k tlaku na růst mezd a ten následně roztáčí inflaci.
„Krátkodobým řešením pro snížení těchto tlaků je otevřít hranice pro pracovní sílu ze zahraničí. Udržitelným řešením je ovšem investovat do robotizace, digitalizace a automatizace ekonomiky, abychom byli schopni zvyšovat produktivitu i přes pokles pracovní síly a aby růst produktivity zrychlil na úroveň růstu mzdových nákladů,“ dodal Navrátil.
„V našem prostředí je dopad zvýšení sazeb ČNB omezený. Snižuje růst cen nebo snižuje ceny jen pro omezený okruh zboží a služeb. Nemá žádný dopad na ceny energií, respektive má, pokud zvýšení sazeb doprovází posílení koruny,“ vysvětlil Navrátil. A s nadějí hledí přes oceán.
„Změna kurzu americké centrální banky, která by mohla v letošním roce dostat sazby pod dvě procenta, bude mít globální dopad. Může snížit globální růst a tím pádem i ceny komodit. Což pomůže snižovat i českou inflaci.“
Podle aktuální prognózy ČNB by se růst cen měl vrátit v prvním čtvrtletí příštího roku ke třem procentům a v létě 2023 by se pak měla inflace pohybovat kolem úrovně 2,3 procenta. To vše při růstu HDP o tři procenta. Pokud se tato prognóza vyplní, je nepravděpodobné, že by za rok až rok a půl došlo na trhu práce k tak výraznému otřesu a rychlému růstu nezaměstnanosti, že by se Česko dostalo i k třetí nutné podmínce pro vznik stagflace.
Z amerického příkladu 70. let se navíc ekonomové poučili. „Předcházet stagflaci lze prostřednictvím hospodářské politiky, která má zajišťovat, aby nedocházelo k výraznějším nerovnováhám. Jak vnitřním, tedy k inflaci, tak vnějším, tedy k deficitům v platební bilanci, protože pak může přijít měnová krize. Zároveň pak máme strukturální politiky, které by měly pomáhat vytvářet podmínky pro dlouhodobý růst ekonomiky. Což je především na vládě a ČNB,“ shrnuje Marek.
