Dluhy trápí miliony Čechů. Kdy vyhlásit bankrot a co dělat v exekuci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dlužit peníze mohou jednotlivci i celé státy. Dluhy pak mají různé podoby – osobní půjčky, leasing, hypoteční úvěr, ale dluh vzniká i při vydávání firemních nebo státních dluhopisů.

S jejich splácením, a to včetně úroku či poplatků za sjednání půjčky, tak mají zkušenost miliony Čechů. Redakce SZ Byznys nyní přináší základní fakta o dluzích, a to včetně cesty k oddlužení.

Podle dat z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací dosáhlo zadlužení Čechů v roce 2023 celkem 3,31 bilionu korun. Většinu z toho (2,73 bilionu) tvořily hypotéky, problémy ale může způsobovat téměř 30 miliard, které registry označují za dluhy ohrožené nesplácením.

Počet klientů, kteří mají problém se splácením, se zvýšil meziročně o více než jedno procento na 174 000 lidí.

Značné procento sporů o uhrazení dluhů se podle odborníků specializujících se na jejich vymáhání kýženým směrem posune sepsáním předžalobní výzvy. Pokud dlužník v této fázi svůj dluh uzná, může mu věřitel nabídnout například dohodu na splátkovém kalendáři, nebo jiné řešení vyrovnání dluhu.

Efektivní a tedy hojně využívanou cestou k vyrovnání dluhů může být z pohledu věřitele i návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten už je jakýmsi specifickým druhem žaloby v elektronické formě. K jeho podání by měl postačit důkaz o vzniku dluhu, což může být třeba podepsaná smlouva s dlužníkem anebo neuhrazená faktura.

Výhodou elektronického platebního rozkazu je bezpochyby rychlejší vyřízení oproti klasickému soudnímu řízení, a proto i nižší soudní poplatky. Na základě elektronického platebního rozkazu, který má stejné účinky jako pravomocný rozsudek, soud uloží žalovanému, aby ve lhůtě 15 dnů splatil pohledávku, nebo aby ve stejné lhůtě podal odpor. V případě podání odporu se nařídí soudní jednání, avšak není-li žalovaná částka ve lhůtě uhrazena a zároveň není podán odpor, stává se elektronický platební rozkaz pravomocným a je také sám o sobě exekučním titulem.

Uzná-li soud nárok věřitele, vydá rozsudek anebo platební rozkaz. Neuhradí-li dlužník na jejich základě dlužnou částku, má věřitel právo podat zvolenému soudnímu exekutorovi exekuční návrh. Tento návrh přezkoumá a pokud neshledá vady, požádá do patnácti dnů od doručení exekučního návrhu místně příslušný okresní soud o pověření k vedení exekuce. Pokud soud shledá, že jsou všechny zákonné podmínky splněny, pověří soudního exekutora vedením exekuce a ten dlužníka následně, již s prvním exekučním příkazem, vyrozumí o zahájení exekuce.

Existuje mnoho způsobů, jak lze exekuci provést, exekutor vybírá a kombinuje způsoby s ohledem na typ dluhu a majetek dlužníka. Zpravidla provede soupis majetku, který by mohl být exekučně postižen, což zahrnuje bankovní účty dlužníka, nemovitosti i movité věci. Je běžné, že je majetek v již probíhající exekuci zajištěn ve smyslu, aby nemohl být převeden na jinou osobu.

Jako první většinou přichází na řadu provedení exekuce uhrazením pohledávky z bankovního účtu dlužníka či jeho manžela/manželky. Požadovanou dlužnou částku je na straně dlužníka možné zajistit i srážkou ze mzdy, kdy exekutor nařídí zaměstnavateli dlužníka, aby mu ze mzdy srážel vyměřenou částku a tu zasílal exekutorovi. Tato srážka ze mzdy však musí respektovat nezabavitelnou částku, která je od 1. ledna 2024 u osoby, jež nemá vyživovací povinnost vůči další osobě, 12 705 korun.

„V neposlední řadě dojde k zabavení a prodeji movitých a nemovitých věcí dlužníka a uspokojení věřitele penězi získanými prodejem dotčeného majetku,“ dodává prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík. V případě zabavení nemovitého majetku, například bytu, který dlužník obývá, tedy může exekutor v této souvislosti dlužníkovi i nařídit, aby se z nemovitosti vystěhoval.

Proti exekuci se lze bránit pouze podáním návrhu na její zastavení exekuce, je-li dlužník přesvědčen, že je exekuce neoprávněná, případně návrhu na dočasný odklad exekuce.

Dlužník má vždy možnost dlužnou částku uhradit a tím exekuci zastavit. Ostatně již ve vyrozumění o zahájení exekuce je dlužníkovi sdělena lhůta pro dobrovolnou úhradu dluhu. Splatí-li dluh v plné výši ve 30denní lhůtě od data doručení vyrozumění o zahájení exekuce, exekuce končí a také dosavadní náklady se platí pouze v poloviční výši. Po uplynutí této lhůty už hradí náklady exekuce v plné výši.

V případě, že je exekuce zahájena, je důležité s exekutorem spolupracovat. Opak zpravidla vede k dalším komplikacím a sankcím.

Pokud dlužník nevlastní žádný majetek, který by mohl být exekučně postižen, může podat návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost. V mimořádných případech také může být exekuce na dobu nezbytně nutnou odložena. Je to ale možné pouze za splnění určitých podmínek, například pokud se dlužník ocitl bez své viny v mimořádně obtížné situaci a oprávněný (věřitel) nebude odkladem exekuce vážně poškozen.

Soudní exekutoři jsou ze zákona povinni vkládat informace o všech probíhajících exekucích do Centrální evidence exekucí (https://ekcr.cz/). Do této evidence může kdokoliv nahlížet (dotaz je však zpoplatněn), přičemž informace je možné získat dvojím způsobem – elektronicky nebo v podobě výpisu.

Exekutorská komora dále spravuje statistický web (https://statistiky.ekcr.info/statistiky), jehož data představují původní zdroj informací a jsou veřejně dostupná, a to i ve formátu tzv. otevřených dat. „Doporučili bychom všem, aby pracovali výhradně s těmito daty, je-li potřeba, zaměstnanci Exekutorské komory poskytnou asistenci při jejich zpracování,“ radí prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík.

Není bez zajímavosti a jeví se také jako značně nepraktické, že Centrální evidence exekucí neobsahuje informace o exekucích vedených orgány státní správy a samosprávy, zdravotními pojišťovnami a finančními úřady. Proč tomu tak je vysvětluje opět Jan Mlynarčík. „Centrální evidenci exekucí spravuje Exekutorská komora ČR a soudní exekutoři jako jediný exekuční orgán v ČR mají povinnost evidovat výhradně jimi vedené exekuce ve veřejné databázi. Ostatní exekuční orgány – a to v drtivé většině státní správa - tuto povinnost nemají, přestože by přispěla k lepší informovanosti veřejnosti.“

Komora podle jeho slov nabízela a je připravena nabídnout státu své zkušenosti s vedením Centrální evidence exekucí a umožnit státním exekučním orgánům, aby do této databáze své exekuce zapisovaly také.

Soudní exekutor je odpovědný nejenom za zápis, ale také za vymazání údajů o vedené exekuci z Centrální evidence exekucí po uplynutí 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skončení exekuce. Na tomto místě je ale dobré dodat, že se exekuce z evidence nemažou zcela, ale stávají se součástí tzv. neveřejné databáze pro potřeby orgánů činných v trestním řízení a soudů.

Kdo není schopen dlouhodobě plnit své závazky, čímž se rozumí zejména platit vzniklé dluhy, může vyhlásit osobní bankrot. Neboli také vstoupit do insolvence. Nemusí se přitom jednat pouze o dluhy z podnikání, jak si řada lidí myslí. Osobní bankrot lze vyhlásit i na dluhy z běžného života, jako jsou hypotéky, kontokorenty, kreditní karty apod.

V rámci insolvenčního řízení dochází k oddlužení dlužníka, který bude v rámci insolvence povinen splácet pouze část svých dluhů a zbývající část dluhů mu po splnění zákonných podmínek bude odpuštěna. To může znít pro lidi v bezvýchodné finanční situaci poměrně lákavě, je však dobré vědět, že pro vyhlášení osobního bankrotu musí dotyčná osoba splňovat hned několik podmínek. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, nestačí splnit pouze některé z nich.

Podmínky osobního bankrotu jsou stanoveny insolvenčním zákonem. Maximální doba insolvence je v základu (nevztahuje-li se na dlužníka výjimka například z důvodu invalidity) 5 let. S ohledem na příjmy dlužníka insolvenční správce stanoví, kolik ze svých závazků musí dlužník za tuto dobu splatit. Aktuálně zákonodárci jednají o snížení doby insolvence na tři roky.

O uznání osobního bankrotu rozhoduje insolvenční soud, u kterého dlužník podá insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Součástí návrhu musí být seznam dluhů a věřitelů, seznam majetku dlužníka a další povinné doklady. Soud návrh přezkoumá, a pokud shledá, že splňuje všechny zákonné náležitosti, vydá usnesení o prohlášení úpadku. Insolvenční řízení je ale zahájeno již podáním insolvenčního návrhu k věcně příslušnému soudu.

I po vyhlášení osobního bankrotu může být na dlužníka uvalena exekuce. Bude se však týkat pouze dluhů, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení. Dluhy, které vzniknou před zahájením insolvenčního řízení, exekuci až na výjimky nepodléhají.

Přestože je v rámci oddlužení z rozhodnutí insolvenčního soudu dlužníkovi část dluhů odpuštěna, stále má povinnost splácet zbylé pohledávky ve výši předepsané soudem a ve spolupráci s insolvenčním správcem dodržovat insolvenční plán. Pokud nesplňuje předepsané povinnosti, soud může insolvenční řízení zastavit a do vztahu dlužníka s věřiteli opět zahrnout veškeré pohledávky a také veškerý majetek dlužníka.