Čtyři nástroje proti drahým energiím. Daně, dávky, stropy a přísnost

Právě ukázkou jedné z cest je novinka z Velké Británie. Pokud zde totiž nyní Shell, BP a další energetické firmy vydělávají díky vysokým cenám víc než loni, odvedou z vyššího zisku 25 procent. Vláda Borise Johnsona je pak rozdělí domácnostem v „energetickém stresu“.

Plán britských konzervativců není úplnou novinkou, protože něco podobného už podnikl italský premiér Mario Draghi, který v březnu zdanil vyšší obrat energetiků. Sazba dosáhla rovněž 25 procent.

Britský případ je však výjimečný svým zdůvodněním. Konzervativci se odkazují na slavnou Margaret Thatcherovou, která v roce 1981 mimořádně zdanila banky, protože „vydělaly spíše na naší politice vysokých úrokových sazeb než na tom, že by zlepšily svou efektivitu nebo služby zákazníkům“.

Pokud se pomoc potřebným odkazuje na Thatcherovou, ikonu všech antisocialistů, pak se stává přijatelnou všeobecně. Ani tak ovšem britští konzervativci neunikli kritice: „Nová daň musí být nastavena vysoko, aby měla nějaký efekt. Tím víc však utlumí dlouhodobé investice firem. To není příliš konzervativní,“ míní například týdeník The Economist.

Britsko-italský model vyšších daní, jejichž výnos pomůže rodinám postiženým energetickou drahotou, inspiroval ještě maďarského premiéra Viktora Orbána. Zkusit to chtěl i jeho rakouský kolega Karl Nehammer, ten se ovšem neprosadil proti koaličním parterům ze strany Zelených, kteří by raději viděli, aby energetici víc investovali.

Jinou cestu zvolila Francie. Její prezident Emmanuel Macron byl ovšem stejně radikální jako Britové, protože se potřeboval předvést před volbami. Proto využil toho, že státní energetická firma EdF má monopol, a nařídil zavést strop na cenu elektřiny.

Následovalo ho v tom osm evropských zemí v čele se Španělskem. Bulhaři a Malťané ceny energií dokonce zmrazili a nepřipustili ani nejmenší navýšení. Speciálním případem se stalo Slovensko, kde se podle agentury Bruegel vláda dohodla s velkými energetiky, že dodávky pro část domácností budou za starou cenu.

Slabší formou cenového stropu je snížení DPH nebo spotřebních daní, případně poplatků za distribuci. Typickým příkladem jsou Nizozemci, kteří v dubnu snížili DPH za plyn a elektřinu na pět procent a spotřební daň na pohonné hmoty úplně zrušili. Nevýhodou holandského řešení je ovšem fakt, že státní úřady musí dohlížet, aby prodejci okamžitě promítli nižší daně do cen. Nizozemsku to vyšlo a stalo se jedinou zemí, kde v posledních dvou měsících klesá inflace. Měně úspěšní byli Poláci. Po škrtech v daních inflace v únoru zpomalila, hned další měsíc však nabrala dosavadní rychlost.

Nejopatrnějších bylo osm evropských zemí v čele s Německem, které se omezily na jednorázové podpory pro domácnosti, případně na zvýšení sociálních dávek. V případě Finska šlo jen o kosmetické úpravy, protože Seveřané raději investovali do výroby potravin a energetiky.

Přesto právě tento opatrný přístup může mít trvalý dopad na státní finance. Upozornil na to německý ministr práce Hubertus Heil. Jednorázové podpory podle něho nejsou řešením, a proto navrhl, aby jednočlenná rodina s příjmem do 4 000 eur měsíčně a dvoučlenná rodina s dvojnásobným příjmem dostávaly od ledna 2023 novou dávku s názvem „Klimageld“. Vyloučit domácnosti s vyššími příjmy z environmentální dávky by však podle Martina Beznosky z institutu IW byla čirá svévole. „Fakticky by to znamenalo zvýšit daně domácnostem nad určitou příjmovou hranici,“ varoval expert v deníku Die Welt.

Výzvu zachránit domácnosti před energetickou drahotou dosud v Evropě nevyslyšela jediná země, shodou okolností nejbohatší Švýcarsko. Spolková radní pro energetiku Simonetta Sommarugaová pouze svolala na polovinu dubna komisi, se kterou se dohodla, že bude vývoj cen sledovat. K zásahu se rozhodne nejdříve na podzim, až budou dodavatelé obnovovat roční smlouvy se zákazníky.