Článek
Schvalování státního rozpočtu 2024 jde ve Sněmovně do závěrečné etapy. Co je obsahem rozpočtu, se v této fázi obvykle odbývá rychlým meziročním srovnáním a politickými hádkami o několik dílčích bodů.
Jinou optiku zvolili ekonomové z institutu IDEA. Nesledují změnu z roku na rok, ale ohlédli se dozadu o celých pět let. Rozpočet na další rok porovnali s tím, jak stát hospodařil před pandemií, válkou na Ukrajině a energetickou krizí. Tedy v posledním „normálním“ roce 2019.
Studie pomáhá pochopit, co státní kasu nejvíc vykolejilo a proč se nedaří situaci stabilizovat. Jinými slovy – proč stát nezvládá žít jinak než na dluh, kdo na tom tratí a kam peníze mizí.
Právě horizont pěti let dává vyniknout tomu, jak moc zdejší poměry rozhodila vysoká inflace. Od roku 2019 ceny v Česku vyskočily skoro o 40 procent. A pokud se připočítá příští rok podle prognózy, na které rozpočet stojí, souhrnné zdražení napříč ekonomikou bude v porovnání s rokem 2019 činit 40,6 procenta.
Úskalí českého státního rozpočtu je v tom, že v tempu utrácení sice inflaci pokořil, ale na straně příjmů za ní hodně zaostává. Slovy akademiků: „Při porovnání let 2019 a 2024 je nárůst výdajů státního rozpočtu (43 %) výrazně vyšší než nárůst příjmů (28,9 %).“
Výsledkem je všeobecně známá skutečnost, kdy každoročně vzniká manko – alias rozpočtový deficit – v řádu dříve nemyslitelných stovek miliard. A jak se tyto schodky rok od roku vrší, raketově narůstá celkový státní dluh. Na konci příštího roku má podle oficiálních vládních odhadů činit 3,55 bilionu korun, což je v porovnání s rokem 2019 přesně dvojnásobek.
Čáry poslední pětiletky ukazují, že příjmy rozpočtu stouply zpět nad předcovidovou úroveň až loni. Předtím klesly v důsledku pandemického útlumu a kvůli snížení daní v rámci rušení superhrubé mzdy. Nad výchozí čáru se vrátily až loni v důsledku inflace a mimořádných daní. Ty brzy odezní a budou nahrazeny jinými daňovými změnami. Ale v souhrnu daně nerostly tak jako inflace.
U výdajů – jak už bylo řečeno – je to naopak. Důležitý poznatek ale je, že roste jen něco. „Sedm výdajů státního rozpočtu dokáže vysvětlit 89 % jejich celkového nárůstu,“ zdůrazňuje studie. Mezi vítěznými kategoriemi jsou armáda, důchody, zdravotnictví (konkrétně takzvané odvody za státní pojištěnce, tedy suma peněz placená státem zdravotním pojišťovnám), školství, sociální dávky, fond dopravní infrastruktury a obsluha státního dluhu, tedy vlastně úroky, které platí stát za své půjčky na finančním trhu.
A právě poslední položka – tedy paradoxně ta, za kterou si daňoví poplatníci nic nekoupí a která představuje jen splátky úroků – vystoupala v procentuálním vyjádření nejvíc, víc než dvojnásobně. Důvodem je růst dluhu v kombinaci s růstem úrokových sazeb. Naopak třeba výdaje na školství jen kopírují inflaci a už nezohledňují věci jako přibývající počty dětí nebo dřívější sliby o platech.
„Problém je, že státní rozpočet má od roku 2021 brutálně podražené příjmy. Máme tedy nízké daně, ale nemáme na dostatečné investice do budoucnosti,“ říká k jedné z možných interpretací čísel výkonný ředitel IDEA Daniel Münich.
