Článek
Česká národní banka (ČNB) si objednala externí poradce na posouzení, jak si vede ve své hlavní činnosti – v měnové politice, kam spadá krocení inflace, nastavování úrokových sazeb nebo řízení kurzu koruny. Tedy v hlavních oblastech, za které je ČNB zodpovědná.
Revizní proceduru odsouhlasila na začátku roku bankovní rada ČNB, zjistily SZ Byznys. Mluvčí banky informaci potvrdil, byť původním záměrem bylo veřejně mluvit až o výsledcích procesu.
Podle oslovených ekonomů je revize měnové politiky standardním procesem, který ale v Česku ještě nikdy neproběhl. V zahraničí se běžně používá k tomu, aby centrální banky, které jsou z principu nezávislé a nikdo je doma nemůže v jejich počínání korigovat, získaly zpětnou vazbu o svém fungování a inspiraci ke zlepšení.
„Je standardem, že světové centrální banky provádějí tzv. monetary policy review neboli nezávislé externí hodnocení měnové politiky na pravidelné bázi. V historii ČNB takové hodnocení zatím neproběhlo. Bankovní rada ČNB rozhodla o zadání externího hodnocení měnové politiky na začátku letošního roku s tím, že výsledky představí veřejnosti na konci roku 2024,“ uvedl mluvčí ČNB Jakub Holas.
„Může jít potenciálně o velkou věc. Ve světě jde o standardní proces, velké centrální banky provádějí podobnou revizi opakovaně třeba i jednou za pět let,“ říká k rozhodnutí ČNB ekonom David Vávra, který dříve pro banku pracoval, pak působil v Mezinárodním měnovém fondu a od roku 2006 má vlastní konzultační firmu poskytující poradenství a analýzy centrálním bankám jinde po světě.
Rozdíl oproti zahraniční praxi vidí v tom, že ČNB měla v úmyslu držet proces pod pokličkou a že není známo, u koho si oponenturu objednala – a s jakým zadáním. U centrálních bank obecně platí, že pro úspěšnost jejich politik je rozhodující čitelnost a transparentnost, podle Vávry je proto podivné, že proces, který má instituci vylepšit, se rozběhl potají, a tedy v rozporu s ideálním fungováním mocné instituce.
„Určitě není standardní takovou věc neoznámit, protože odborná veřejnost je nedílnou součástí takové diskuze a revize,“ říká Vávra, podle něhož by otevřenost banky ohledně jejích motivů celému procesu mohla jedině prospět. Inspirativní by podle něj mohla být i veřejná debata o tom, co by bylo dobré na fungování měnové politiky změnit.
„Je zvláštní, že o tom nechtěli mluvit. Dokud ale nevíme, komu revizi zadali a s jakým zadáním, těžko to nějak komentovat. Třeba budeme příjemně překvapeni,“ uvedl k rozhodnutí bankovní rady jeden z jejích dřívějších členů, který však s ohledem na minimum podrobnějších informací nechtěl věc komentovat pod vlastním jménem.
Podle mluvčího Holase je identita poradců utajena záměrně v zájmu zdárného průběhu. Vše má být zveřejněno po skončení hodnocení. „Do té doby, i s ohledem na potřebu zachování nezávislosti jednotlivých hodnotitelů, nebudeme zveřejňovat detaily,“ uvedl Holas.
Zakázka od ČNB je velmi pravděpodobně placená, ale ve veřejném registru smluv ji nelze dohledat.
Jasné tedy není ani to, jak velkou má centrální banka ambici a do jak velkých změn je ochotna se pustit. Teoreticky může jít o velké zásahy. Zákon stanoví jen to, že ČNB je zodpovědná za cenovou stabilitu, výklad tohoto úkolu si však dělá sama – a sama může své cíle změnit. Výsledkem revize ale stejně tak mohou být jen drobné technické změny nebo ujištění, že ČNB vše dělá dobře.
Podobnou revizí nedávno prošla například kanadská centrální banka. V rámci procesu se vážně diskutovalo o tom, na co při hlídání inflace cílit. Nakonec banka zůstala u standardního závazku, který se používá i v Česku – tedy že růst cen z roku na rok nemá překročit předem stanovenou mez, ve zdejším případě jde o dvě procenta.
Alternativní úvahou v Kanadě bylo cílit na stabilitu cenové hladiny, což by byl větší úkol. Pokud by inflace v některých letech nepřiměřeně vyskočila, banka by musela následně tento skok kompenzovat a tlačit ceny dolů.
Kdyby taková praxe platila nyní v Česku, nešlo by inflační skok o víc než 30 procent, ke kterému za poslední tři roky dohromady došlo, brát jako odehranou minulost, což nyní banka i vláda po opětovaném snížení meziroční inflace na úroveň kolem dvou procent berou.
