Čína tlačí jüan mezi globální měny, firmy se ale zdráhají a preferují dolar

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Globálními měnami, jejichž kurzy sledují obchodníci napříč trhy celého světa, jsou americký dolar, jednotná evropská měna euro a japonský jen. Pozornost poutá také britská libra, i když zdaleka ne takovou jako před několika desítkami let. A Čína by si přála, aby se na výsluní dostala také její měna – renminbi, neboli jüan, se však potýká s těžkostmi.

Podle průzkumu, který v březnu provedly čínská Bank of Communications a Renmin University mezi zhruba 1600 firmami působícími ve východní, jihovýchodní a střední Asii, nebyl o posílení plateb v renminbi zrovna velký zájem. V průzkumu představovaly čínské soukromé či státní firmy 85 procent, zbytek připadal na firmy se zahraničními vlastníky.

Polovina z nich uvedla, že hlavním problémem je prostý fakt, že jejich obchodní partneři odmítají čínskou měnu akceptovat. Zhruba dvě třetiny viděly největší překážku ve složitostech čínské politiky a celkově komplikovaném prostředí. Více než 40 procent jich pak vidělo nejvýznamnější komplikace v nedostatku shody v zákonech a regulích a v omezeních pro tok kapitálu.

Podle dat mezinárodního systému SWIFT proběhlo letos v dubnu téměř 60 procent plateb v dolarech. S velkým odstupem následují euro a jen. Jüan je sice na čtvrtém místě, ale s dvacetkrát nižším podílem na platbách oproti dolaru.

Podle výzkumnice Zoe Liu z nezávislého amerického institutu Council on Foreign Relations ale Pekingu nejde o ekonomickou dominanci. Cílem je podle ní spíše ochrana proti případným sankcím, které by na Čínu mohl Západ z nějakého důvodu uvalit, podobně jako se to stalo Rusku po útoku na Ukrajinu.

Čínské aktivity pro posílení role jüanu jdou podle Liu třemi směry. Na prvním místě je to podpora regionální a vícestranné finanční a měnové spolupráce. Dále se Čína snaží posílit roli své měny v mezinárodním obchodě a o totéž usiluje v oblasti tvorby cen v globálním obchodě s komoditami.

„Finanční bezpečnost se stala neodmyslitelnou součástí čínské veřejné debaty o národní bezpečnosti od doby, kdy Asii v roce 1997 zasáhla finanční krize. Čínská strategie budování alternativního finančního systému je spíše obranná než útočná, alespoň prozatím,“ napsala Liu v komentáři pro ekonomický think-tank OMFIF.

„Cílem je minimalizovat negativní dopady komplexních západních sankcí proti Číně v případě, že by se naplnil nějaký extrémní geopolitický scénář, jako je například ozbrojený konflikt kvůli Tchaj-wanu,“ uvedla Liu.

Vláda v Pekingu považuje Tchaj-wan za odštěpeneckou provincii a nedávno například provedla v těsné blízkosti tohoto ostrova rozsáhlá vojenská cvičení. Otevřeně prezentuje politiku, že ostrov je součástí velké Číny a musí být přiveden k poslušnosti. Tchaj-wan je přitom pro svět ekonomicky životně důležitý, zejména kvůli své velmi silné roli ve vývoji a především výrobě čipů.