Stále více firem si půjčuje v eurech. To se ale může snadno prodražit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vyšší úrokové sazby z korunových úvěrů vedou stávající či budoucí dlužníky, zejména firmy, k úvahám, zda by pro ně nebylo výhodným řešením čerpat úvěr v eurech. Přestože Evropská centrální banka (ECB) již sazby kvůli vysoké inflaci zvyšuje, stále jsou výrazně níže než u České národní banky (ČNB).

Poradce České bankovní asociace (ČBA) Miroslav Zámečník upozornil na rychle rostoucí objem úvěrů v cizích měnách, meziročně vzrostly o ekvivalent téměř 200 miliard korun na 566 miliard Kč ke konci srpna. Téměř polovinu firemních úvěrů již banky poskytují v cizích měnách (v drtivé většině v eurech) a tento podíl nadále roste, uvádí ČNB i ČBA. Přitom ještě loni v srpnu tvořily cizoměnové úvěry přibližně třetinu objemu všech poskytnutých úvěrů.

Při existujícím úrokovém diferenciálu (rozdíl mezi úrokovou mírou v tuzemsku a zahraničí) mezi korunou a eurem chtějí podle Zámečníka mnozí logicky ušetřit právě na tom, kolik zaplatí na úrocích. Půjčky v eurech totiž nyní pro firmy vychází levněji.

Pokud však podniky, které nemají ani přirozené, ani smluvně sjednané zajištění (jakousi pojistku proti velkým výkyvům kurzu koruny), spoléhají na to, že ČNB bude ve prospěch koruny intervenovat (bránit před jejím oslabením, tedy prodávat eurové rezervy a nakupovat koruny) dlouhodobě, může je v případě výraznějšího oslabení koruny tato „úspora“ vyjít podle Zámečníka draho.

S tím souhlasí i hlavní ekonom společnosti BHS Štěpán Křeček. „Ve chvíli, kdy by se objem intervencí snížil a koruna by začala oslabovat, eurové úvěry by se mohly prodražit. S mírným oslabením koruny vůči euru počítá i současný výhled ČNB, takže bychom tuto variantu měli brát jako velice realistickou,“ upozorňuje.

Eurové úvěry jsou podle Křečka vhodné u firem, které mají eurové příjmy a nemusí je kurz koruny vůči euru příliš trápit. Jsou podle něj vhodné i ve chvíli, kdy firmy mají příjmy v různých měnách a tím, že si berou úvěry v různých měnách, si mohou sami vykrývat kurzová rizika, tedy kolísání měn.

„Ve chvíli, kdy však firmy pouze spekulují na budoucí pohyby na měnovém trhu, tak se vystavují velkému riziku. Vlastně si tím ke svému předmětu podnikání přidávají další, který spočívá v obchodování na měnových trzích,“ vysvětluje ekonom.

Ekonomové ČNB pak upozorňují, že při těchto úvahách je třeba pečlivě posuzovat všechna rizika, která jsou s cizoměnovými úvěry spojená, zejména právě riziko znehodnocení domácí měny, případně riziko zvýšení zahraniční úrokové míry.

„Tato rizika mohou mít významný dopad na výši splátek úvěru, a tedy ve výsledku i na posouzení celkové rizikovosti cizoměnového úvěru jak pro žadatele, tak pro úvěrové instituce,“ píše se na blogu centrální banky.

Úrokový diferenciál a nynější relativní stabilní kurz koruny, daný i intervencemi centrální banky, můžou podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy vést k nezdravému hladu po překlopení úvěrů do eura. A to zejména u menších firem, které se podobají domácnostem v tom, že expertíza v oblasti finančního řízení je u nich ve srovnání s velkými firmami menší.

Je podle něj klíčovým úkolem bank posoudit, zda je pro danou firmu přesun k úvěrům v eurech bezpečný, tedy zda je proti případnému oslabení kurzu firma dostatečně zajištěná – ať už vysokými příjmy v eurech, nebo nákupem příslušných finančních produktů.

„U některých bank se slabším důrazem na řízení rizika ale asi nelze vyloučit, že v honbě za navýšením tržního podílu můžou problém dopadů případného oslabení kurzu poněkud podceňovat,“ říká Skořepa.

Oproti domácnostem je zde podle něj riziko plynoucí z nevhodně zvolených cizoměnových úvěrů větší.

„Fixace úrokových sazeb totiž bývá u firemních úvěrů na rozdíl od hypoték poměrně krátká, takže pokud by došlo k oslabení kurzu a ČNB by se rozhodla dalšímu oslabování zabránit zvýšením úrokových sazeb, splátky úvěrů by se firmám zvýšily nejprve kvůli slabšímu kurzu, ale brzo poté také kvůli vyšším úrokovým sazbám,“ vysvětluje Skořepa potenciální rizika.

Pro základní představu významnosti rizik spojených s cizoměnovými úvěry je dobré si rozdělit dlužníky na dvě základní skupiny, a to z pohledu měnového rizika – na zajištěné a nezajištěné.

Největší riziko je pochopitelně u dlužníků, kteří nemají ani přirozené, ani finanční zajištění. Úvěrují se tedy v jiné měně, než jsou jejich příjmy, a nevyužívají k tomu žádnou formu zajištění kurzu prostřednictvím finanční instituce.

„Může se tak snadno stát, že při znehodnocení domácí měny či zvýšení zahraničních úrokových sazeb dojde k významnému navýšení objemu jejich splátek a budou potřebovat mnohem více korunových zdrojů na splacení úvěru, než původně předpokládali. To by mohlo v krajním případě vést až k jejich neschopnosti úvěr splatit,“ vysvětlují ekonomové ČNB na blogu.

Rizika se však týkají i zajištěných dlužníků. „U dlužníků s přirozeným zajištěním je nezbytné obezřetně zvažovat a posuzovat udržitelnost příjmů v cizí měně a jejich dostatečnost po celou dobu splácení cizoměnového úvěru,“ upozorňují.

Pokud by totiž příjmy v cizí měně nebyly dostatečné či nepokrývaly dobu splatnosti úvěru, měl by daný dlužník disponovat dostatečným alternativním zdrojem financování, který by případně mohl na splacení úvěru použít.

„V opačném případě by mohl čelit problémům se splacením daného úvěru. V případě dlužníků s finančním zajištěním je nutné vyhodnocovat podmínky využívaného finančního zajištění a posoudit, zda jsou rizika spojená s cizoměnovým úvěrem dostatečně pokryta,“ dodávají experti ČNB.

Bankovní domy vesměs přiznávají, že cizoměnové úvěry poskytují pouze firmám, které mají příjem v těchto měnách. Snaží se tím předejít neblahé situaci, kterou na přelomu let 2008 a 2009 způsobilo úvěrování domácností v zahraničních měnách v Polsku a Maďarsku.

Tyto úvěry sice zpočátku vyšly pro domácnosti levněji, ale když posléze maďarský forint a polský zlotý výrazně oslabily, katastrofa byla na světě. Lidem se úvěry kvůli slabé domácí měně značně prodražily, z čehož pak vyplynula neschopnost úvěry splácet.

„Rizik plynoucích z kurzového rizika, které nastalo v případě domácností v okolních zemích, si je tuzemský bankovní sektor velmi dobře vědom. Domácnostem koneckonců cizoměnové hypotéky téměř neposkytuje. Kurzová rizika pak v rámci svých zátěžových testů hlídá pro sektor jako celek i ČNB,“ říká Jakub Seidler, hlavní ekonom České bankovní asociace.

Situace by se tak podle něj neměla dostat do stavu, který by představoval výraznější rizika i v případě oslabení koruny.

Dohled ČNB v nedávné době s ohledem na ekonomické prostředí spojené s vyššími úrokovými sazbami připomněl bankám svá očekávání spojená s řízením rizik spjatých s poskytováním úvěrů v cizích měnách.

Zdůraznil například, jak je důležité zahrnout do posouzení úvěruschopnosti dlužníka negativní scénář vývoje měnového kurzu a zhodnocení jeho dopadu na schopnost dlužníka splácet úvěr v cizí měně.

Dohled ČNB současně průběžně sleduje vývoj objemu těchto úvěrů a přístupy bank k jejich poskytování, přičemž podle dosavadních poznatků zatím banky svá pravidla neuvolňují. Domácnosti pak takové úvěry ani nedostávají, což dohled hodnotí pozitivně.