Článek
Zaplatí bydlení a přijdou tak o třetinu peněz. To je realita necelé poloviny lidí, kteří po ruské invazi na Ukrajinu museli utéct do Česka. Vyplývá to z výsledků dotazníkového šetření, který v Česku provádí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) od června 2022. Následující data platí pro srpen a září minulého roku.
Tři čtvrtiny uprchlíků si náklady na bydlení hradí samy. Pro nadpoloviční většinu těch, kteří bydlí v Praze, to ale znamená, že právě přišli o více než 35 % svého příjmu. Mimo hlavní město pak téměř polovina z nich dává více než 30 %. V praxi to znamená, že pokud by byli Češi, mají nárok na příspěvek na bydlení. A pokud půjdeme ještě více do hloubky, zjistíme, že více než třetině (34 %) zbyde po pokrytí nákladů na bydlení méně než pět tisíc korun na měsíc.
V praxi to znamená, že 31 % respondentů nedokáže pokrýt své každodenní výdaje. To se týká zejména seniorů (87 %) a žen na mateřské dovolené (67 %). Pozitivnější je, že mezi těmi pracujícími je tento podíl šest procent. A že pracujících uprchlíků je v Česku většina.
„Pozornost bychom měli věnovat zejména nepříznivé finanční situaci uprchlíků ve věkové kategorii 60–64 let, kteří nemají nárok na podporu a pro které je zároveň velmi obtížné si v Česku najít jakoukoliv práci,“ upozorňuje Andrea Svobodová z analytického oddělení IOM.
„Ohrožení chudobou a sociální vyloučení se však vztahuje také na ženy na mateřské a osoby starší 65 let, které sice na podporu nárok mají, ale stále nejsou schopny pokrýt své výdaje.“ Podle Svobodové by jedno z komplexnějších řešení bylo sladění dávek pro uprchlíky s běžným typem dávek v Česku.
Finanční situace se také liší podle toho, kdy uprchlíci do Česka přišli. Zatímco ti předloňští mají příjmy zejména ze zaměstnání, loňští v nadpoloviční většině čerpají úspory. Je to logické. Ti, kteří jsou tu déle, měli více času si najít práci a utratit našetřené prostředky.
Příjmy se také výrazně liší podle pohlaví. Zatímco obě skupiny těží zejména ze zaměstnání, ženy častěji využívají podporu rodiny, zatímco muži spíš sahají do úspor.
Ani práce ale nezajistí, že uprchlíci v Česku budou mít dostatečné podmínky na to, aby zde mohli zůstat. „Umístili nás na ubytovnu. Na pokoji máme sprchu a toaletu, což považujeme za velmi dobré podmínky. Abych nebyla nikomu na obtíž, hned jsem se dala do práce,“ začíná své vyprávění jedna z respondentek. Čtyřicetiletá žena ze severní části Ukrajiny, která přijela do Česka se svými dvěma dětmi za bratrem, který krátce na to odešel sloužit do ukrajinské armády.
Na Ukrajinu bez dětí
„Prvních sedm měsíců jsem pracovala v cukrárně na dvanáctihodinové směny,“ popisuje Ukrajinka svůj příběh. Při práci si ale podle svých slov poranila ledviny. „Dalších sedm měsíců jsem pracovala v továrně na 12hodinové denní směny, těžká a monotónní práce za minimální mzdu,“ pokračuje ve vyprávění. „Mnohokrát jsem se pokoušela najít si jinou práci. Mám vysokoškolské vzdělání, pilně jsem studovala češtinu. Ale všude mě odmítali, protože jsem Ukrajinka.“
Jejímu synovi brzy bude osmnáct let a v Česku hodlá studovat. Matka se s dcerou, která chodí do sedmé třídy, vrátí do vlasti. „Mám práci na Ukrajině. Nechtěla jsem se s ní vrátit kvůli bombardování. Ale teď už nemůžu. Pro Ukrajince bez podpory je to tady neuvěřitelně těžké,“ vysvětluje.
Podobnou situaci zažila žena z Luhanské oblasti, která byla v Česku se svými rodiči a čerstvě zletilým synem. Snažila se pracovat jako uklízečka, ale nebyla schopna si vydělat tolik peněz, aby vedle nájmu (7,5 tisíc korun měsíčně) pokryla i základní životní náklady. Proto se rozhodla vrátit na Ukrajinu bez syna a rodičů. Ti jsou klasifikováni jako zranitelní a mají v Česku nárok na podporu.
Uprchlíci v Česku navíc zpravidla pracují více než osm hodin denně. U mužů je toto realita čtyř pětin ekonomicky aktivních respondentů, u žen v 41 %.
