Česko potřebuje nové elektrárny. I tak bude po roce 2025 proud dovážet

Výroba elektřiny z uhlí skončí po roce 2030, nebo ještě dříve. Provozovatel přenosové soustavy ČEPS však musí počítat s oběma variantami.

Ve čtvrtek představil dva možné scénáře budoucího vývoje české energetiky (MAF). Jejich trajektorii určuje především uhlí, jehož využití pro výrobu elektřiny ukončí buď ekonomika, protože se přestane vyplácet, nebo politické rozhodnutí.

Jedna z analýz, kterou ČEPS nazývá respondentní scénář, předpokládá postupný útlum uhelných zdrojů. Za horizontem roku 2030 bude spalování uhlí podle tohoto scénáře výhradou menších tepláren a závodních energetik. Tyto zdroje postupně nahradí výroba ze zemního plynu, z biomasy a obnovitelných zdrojů.

Méně pozitivní je druhý, progresivní scénář, jenž počítá s kompletním odklonem energetiky od uhlí. Elektrárny, teplárny i závodní energetiky přestanou vyrábět z uhlí do konce roku 2030. Místo nich nastoupí především vyšší instalovaný výkon obnovitelných zdrojů, zejména solárních a větrných elektráren. Zároveň se předpokládá nárůst spotřeby elektřiny kvůli elektrifikaci dopravy, průmyslu a vytápění.

ČEPS v analýze neřeší neřízený odchod od uhlí, před kterým varují provozovatelé uhelných elektráren. Klíčoví hráči ve výrobě hnědouhelné elektřiny již dříve upozornili, že by jejich zdroje mohly kvůli nepříznivé ekonomické situaci zavřít už v následujících letech, tedy v roce 2025, 2026 či 2027. Tento „superkritický“ scénář představil ČEPS v červnu, a i kdyby k němu došlo, bude podle něj Česko schopné bezpečné dodávky zajistit.

„Zatím vidíme na horizont roku 2025, a jakkoli vypadá, že bychom mohli zůstat v provozu ještě i v lednu 2026, je to jen odborný odhad, který se na takto nestabilním a nepredikovatelném trhu může velmi rychle změnit,“ uvedla Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí skupiny Sev.en, které patří elektrárny Chvaletice a Počerady.

To by pravděpodobně nepostihlo jen Sev.en, ale i další provozovatele uhelných zdrojů. „Pokud tedy v současnosti nevíme, zda na začátku roku 2026 ještě naše elektrárny pojedou, pak víme skoro jistě, že pokud se nic nemění, do roku 2030 nepřežije v Česku žádný uhelný zdroj,“ říká Sáričková Benešová.

Otázkou je, zda Česko bude mít čím uhlí do roku 2030 nahradit, protože nové flexibilní zdroje, jako plynové elektrárny, vybudovat během tří let nestihne. „Proto se bude muset celá energetika proměňovat, což se už ostatně děje, a bude nutné zprovoznit nové, flexibilní zdroje. Podle mého však bude chybět velký objem zdrojů pro ukládání elektrické energie, aby mohl vzniknout potřebný energetický mix OZE – bateriové úložiště, menší točivé zdroje (pravděpodobně plynové), jádro,“ říká předseda dozorčí rady skupiny SUAS Group a Sokolovská uhelná Pavel Tomek.

Pokud by se tuzemská energetika měla zcela odklonit od uhlí už v příštích třech letech, musela by se spolehnout hlavně na import elektřiny ze zahraničí. „Každopádně by bylo chybou spoléhat se jen na dovoz, pro bezpečný odchod od uhlí je nutné budovat nové zdroje, tady bych podtrhl zejména větrné elektrárny, ale také zajistit plynulou transformaci teplárenství,“ říká energetický expert hnutí Duha Jiří Koželouh.

Z propočtů vyplývá, že bude nutné doplnit nové zdroje výroby elektřiny. Do roku 2030 si Česko podle MAF ještě vystačí se stávajícími elektrárnami, ale po roce 2030 bude potřeba doplnit instalovaný výkon 1600 MW, což bezmála odpovídá jednomu Temelínskému a jednomu Dukovanskému bloku dohromady. V případě rychlejšího odchodu od uhlí by však bylo potřeba do energetického mixu doplnit 1900 MW, což už je téměř celý současný Temelín.

„Bavíme se zejména o zdrojích plynových v delším časovém horizontu s možným přechodem na vodík. Pokud bychom chtěli dodržet normu spolehlivosti, bavíme se o hodnotách do 2000 MW plynových zdrojů do roku 2035. To je za předpokladu, že ostatní typy zdrojů budou naplněny, ať se to týká zdrojů fotovoltaických, větrných a v delším horizontu i jaderných,“ říká místopředseda představenstva ČEPS Svatopluk Vnouček.

Po roce 2030 by mělo dojít k nárůstu instalovaného výkonu solárních elektráren na 10,7 GW oproti 5,6 GW v roce 2025. V roce 2035 by měl jejich výkon přesáhnout 11,4 GW. S tím roste i role ukládání elektřiny do baterií, která by začátkem 30. let měla dosáhnout kapacity 2,4 GW. Roste a ještě má růst i výkon větrných elektráren a ostatních obnovitelných zdrojů.

„S plánovaným masivním rozvojem obnovitelných zdrojů v Česku i v okolních zemích budou hrát flexibilní zdroje klíčovou roli pro stabilizaci sítě, minimalizaci záporných cen elektřiny a vyrovnávání produkce zelené energie. A to jak v konzervativním scénáři, který pro rok 2040 počítá s bateriovou kapacitou 5,5 GWh a výkonem 2,8 GW, tak i v progresivním scénáři, operujícím s kapacitou 7,6 GWh a výkonem 3,8 GW,“ říká ředitel Asociace pro akumulaci energie Jan Fousek.

Instalovaný výkon uhelných elektráren bude postupně klesat. Z 6,9 GW v roce 2025 se za pět let sníží na 3,4 GW, v případě rychlejšího ukončování výroby z uhlí by tyto elektrárny tvořily jen 932 MW. V roce 2035 už budou v pozitivnějším scénáři tvořit jen 374 MW, ale progresivní scénář už počítá s úplným vypnutím.

Podle Koželouha je pravděpodobnější varianta, kdy bude po roce 2030 uhlí tvořit jen minimální výkon. „Osobně si myslím, že musíme počítat s tím, že uhelné elektrárny skončí do roku 2030 a případně poběží jen elektrárna Ledvice,“ myslí si s odkazem na těžbu uhlí pro teplárny v blízkém dole Bílina.

Výsledky obou scénářů však po roce 2035 naznačují problémy se zdrojovou přiměřeností neboli rovnováhou mezi spotřebou elektrické energie a výrobou z dostupných zdrojů, tedy výrobou v Česku a vývozem či dovozem elektřiny.

Problémy s nedostatkem výroby budou i v případě, že se bude dovážet vyšší objem elektřiny. Už po roce 2025 by se podle ČEPS z Česka, které je zatím čistým exportérem elektřiny, měl stát dovozce.

ČEPS však upozorňuje na to, že země jako Německo či Francie, ze kterých bychom měli elektřinu dovážet, mohou mít i menší přebytky a tím pádem menší objem pro vývoz. Spotřeba elektřiny totiž naroste kvůli výrobě zeleného vodíku.

Import by měl pomoct předejít i případné nedodávce v některých hodinách během roku. ČEPS totiž předpokládá zvýšený počet hodin, kdy produkce zdrojů spolu s dovozem elektřiny nejsou schopny pokrýt tuzemskou spotřebu. Zatímco doposud tato hodnota odpovídala nule, po roce 2035 by měla dosáhnout 8,7 až 10,3 hodiny ročně.

„Spoléháme na dovoz elektrické energie včetně zajištění služeb výkonové rovnováhy z Německa. Pakliže se tento předpoklad nenaplní, je otázka, jestli máme jiný scénář,“ upozorňuje Tomek.

Počet hodin nedodávky, která neznamená blackout, by však v polovině 30. let překročil podle provozovatele přenosové soustavy únosnou hranici sedm hodin ročně. „Rozhodně to není katastrofa, vzhledem k tomu, že jde o výhled a máme nějaký čas na řešení. Ale rozhodně to nemůže být cíl,“ uklidňuje Koželouh.

Zvýšení dovozu by pro ČEPS znamenalo i posílení přeshraniční přenosové soustavy, o kterém ČEPS jedná s provozovateli sousedních přenosových sítí. „Z našich výpočtů vyplývá, že bude potřeba zajistit dostatečné kapacity přenosových sítí. Jednou z našich úloh jako ČEPS je investovat do zajištění dostatečné kapacity soustav, ať už v rámci vnitřní soustavy, nebo přeshraniční,“ říká Vnouček.

Cena silové elektřiny by však podle propočtů ČEPS měla v příštích letech klesat. Z průměru 106 eur za MWh by mohla v roce 2030 cena za MWh klesnout na 85 eur. V roce 2035 se však scénář obrací a dochází k růstu kvůli nedostatku řiditelných zdrojů, což vede k vyšším velkoobchodním cenám elektřiny v zimě, kdy výroba z obnovitelných zdrojů slábne. To vede k vyšší průměrné ceně.

V méně pozitivním scénáři je však cena o pět eur vyšší vlivem vyšší spotřeby elektřiny a rychlejší dekarbonizace.

Jde však pouze o cenu silové elektřiny, která tvoří jen část celkové ceny, kterou nakonec zákazníci zaplatí. Zbytek tvoří regulovaná složka. „Ve všech evropských zemích probíhá proces, kdy se postupně poměr mezi cenou silové elektřiny a regulovaných složek mění a narůstá podíl regulovaných složek,“ říká Vnouček.