Článek
Česká republika řeší, jaké zdroje bude nutné vybudovat, až za 30 let v Česku skončí uhlí, jak s tím počítá vláda. Část uhelných zdrojů má nahradit zelená energetika, především výroba energie ze slunce a větru.
Kromě klasických obnovitelných zdrojů by Česko po odstávce uhlí mělo využívat také bioplynové zdroje a jádro. „Výroba z obnovitelných zdrojů by v nové energetice měla být přibližně 30 až 40 procent celkové výroby. Dvacet procent budou zdroje plynové (později zelené plyny) a 40 až 50 procenta zdroje jaderné,“ popisuje Michal Macenauer, ředitel strategie EGÚ Brno.
Podle nové studie poradenské společnosti Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky je možné do roku 2030 postavit z evropských peněz přes 17 gigawattů (GW) nového výkonu obnovitelných zdrojů, tedy stovky nových elektráren.
Po roce 2030 by však podle studie už nemusely být evropské prostředky k dispozici. Evropská dekarbonizační podpora by totiž v té době už mohla směřovat jinam.
Podle Eurostatu Česko v roce 2021 vyrobilo z obnovitelných zdrojů třetí nejmenší množství elektřiny v EU. Zelené zdroje se na tuzemské výrobě elektřiny podílely 15 procenty, ale průměrná hodnota ve státech sedmadvacítky činí 38 procent.
Současná vláda se chystá výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů zvýšit. „Modernizační fond čeká letos řada změn, například se rozroste o další oblasti podpory. Dosud jsme schválili podporu pro fotovoltaické elektrárny o výkonu dvou gigawattů, které jsou schopny vyrobit elektřinu pro 750 tisíc domácností,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Velkoobchodní cena elektřiny určovaná uhelnými nebo plynovými elektrárnami se loni pohybovala kolem 120 eur za megawatthodinu (MWh). Solární a větrné elektrárny vyráběly MWh elektřiny za 70 či 80 eur, velkou roli v rozdílu cen ale hrají emisní povolenky.
„Elektřina z uhelných elektráren je neekologická a bude brzy i velmi drahá a provoz uhelných elektráren se už nevyplatí. Česko musí tyto zdroje energie rychle nahradit, ve výstavbě obnovitelných zdrojů jsme ale bohužel zaspali a zaostáváme za všemi svými sousedy, včetně Polska, Slovenska a Maďarska,“ myslí si Hladík.
Podle analýzy Deloitte je možné z dostupné finanční podpory vybudovat kolem 15,3 gigawattu nových fotovoltaických elektráren a dvou gigawattů větrných elektráren mezi lety 2023 až 2030.
Bylo by však nutné zjednodušit povolovací procesy pro výstavbu nových obnovitelných zdrojů, které jejich rozvoj často brzdí.
Je třeba zrychlit a odbyrokratizovat povolovací procesy, jinak nám v budoucnu hrozí nedostatek levné čisté elektřiny, což by byl problém pro naše domácnosti i podniky.
„Je třeba zrychlit a odbyrokratizovat povolovací procesy, jinak nám v budoucnu hrozí nedostatek levné čisté elektřiny, což by byl problém pro naše domácnosti i podniky,“ dodává šéf rezortu životního prostředí.
Zatímco instalace menších fotovoltaických elektráren je záležitostí několika měsíců, výstavba velkých slunečních zdrojů se může protáhnout i na pět let a budování nových větrníků i na deset let. Lhůty se protahují právě kvůli složitému povolovacímu procesu.
Dostavba větrných elektráren by za současných podmínek dokonce přesáhla hranici roku 2030, a překročila by tak horizont, v rámci nějž může Česko čerpat finance z Modernizačního fondu a dalších evropských dotačních titulů.
Evropská legislativa se ale nyní mění a odstraňuje bariéry při výstavbě obnovitelných zdrojů. „Zavádějí se takzvané go-to zóny, které urychlují proces povolování nových solárních a větrných elektráren. Povolovací procesy by v těchto zónách neměly přesáhnout jeden rok, mimo zóny dva roky. Tuhle legislativu musí kvalitně implementovat i Česko, jinak nám hrozí, že okolní evropské státy už nikdy nedohoníme,“ říká programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
Podle Macenauera je podpora a financování zdrojů ale jen jedním rozměrem problému. Další zásadní otázka souvisí s energetickou sítí a s tím, že obnovitelné zdroje nefungují neustále, závisí na počasí a výkon i spotřeba se musí regulovat . „15 GW by se muselo dominantně realizovat ve velkých zdrojích, vyvedených do vyšší napěťových úrovní. Možnost budovat mikro instalace FVE (fotovoltaické elektrárny) bude brzy velmi omezená a neexistuje objektivně rychlá náprava. Sítě nízkého napětí bude nutno posílit, a to je přinejmenším střednědobá záležitost,“ upozorňuje Macenauer.
Dalším aspektem je také ekonomika provozu. „Letní minimum odběru bude okolo šesti až sedmi GW a zdroje FVE nad přibližně pět GW by tak měly přirozeně velmi špatnou ekonomiku. Bez transformace elektřiny do jiného média a jeho využití v topné sezóně by se takto provozovat energetika nedala. I když bude transformováno, bude to velmi drahé,“ říká Macenauer.
Ze studie také vyplývá, že výstavba obnovitelných zdrojů má přínos i pro tuzemskou ekonomiku. Pokud by Česko využilo současných možností dotací, příjmy veřejných rozpočtů by vzrostly o 119 miliard Kč, výroba by se zvedla o 721 miliard Kč, příjmy domácností o 145 miliard Kč a přidalo by se 34 000 pracovních míst.
„Během příštích sedmi let bychom navýšili HDP o 4,7 procenta a příjmy centrální vlády o 4,1 procenta. Stoupnou i příjmy obecních rozpočtů, protože právě v regionech se budou fotovoltaické a větrné elektrárny budovat. Během výstavby by navíc vzniklo dalších 34 tisíc nových pracovních míst,“ vysvětluje hlavní ekonom Deloitte David Marek.
Každá koruna investovaná z evropských fondů do konce desetiletí použitá na výstavbu zelených zdrojů se tak několikanásobně vrátí. Jedna investovaná koruna by do veřejných rozpočtů přinesla 1,73 Kč, vedla by k navýšení výroby o 4,4 Kč a růstu příjmů domácností o 0,89 Kč a HDP o 1,8 Kč.
