Česko má rozpočet. Je stejně špatný jako tři před ním

Sněmovna schválila čtvrtý krizový rozpočet po sobě. Není horší než tři předchozí státní rozpočty v časech covidové a energetické krize. Pokud se naplní optimistické předpoklady, může dokonce dopadnout o něco lépe.

Pro rozpočet na rok 2023 je fatální, že daňové příjmy znovu nepokryjí o mnoho víc než dvě třetiny státních výdajů. Přes veškerou snahu sehnat peníze jinde se proto vláda nevyhne nutnosti ještě jednou občany zadlužit částkou okolo tří set miliard. V období před rokem 2020 přitom bylo obvyklé, že daně stačily na zaplacení devíti desetin nákladů státu.

Podle opozice tím vláda Petra Fialy selhala.

„Sliby, jak bude vláda rozpočtově odpovědná a jak bude snižovat dluh, se po roce od zvolení vládní pětikoalice rozplynuly jako pára nad hrncem,“ nechala se slyšet exministryně financí Alena Schillerová (ANO) a připomněla, že vláda hodlá napřesrok utratit 2223 miliard, tedy o 260 miliard víc, než se očekává letos. „To jsou plánované výdaje koalice, která založila program na hesle, že vláda Andreje Babiše moc utrácí,“ pozastavila se exministryně.

Argumenty Aleny Schillerové částečně připustil autor rozpočtu, současný ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

„Ano, nesnižujeme deficity tak rychle, jak jsme si ještě před rokem představovali,“ uvedl a použil pro dluhy stejné zdůvodnění jako Babišova vláda v časech covidu. „Víme, jaké krize přišly a jak jsme reagovali,“ upozornil, že tentokrát si vyšší výdaje vyžádala zase energetická krize.

V případě, že se kvalita rozpočtu měří tím, jak velkou část výdajů pokrývají půjčky, zůstal by nejhorší Babišův rozpočet z druhého covidového roku 2021. Ten si půjčoval na 22 procent svých výdajů. Stanjurův rozpočet na příští rok je v tomto směru očividným zlepšením, protože dluhy mají uhradit „jen“ 13 procent výdajů, ovšem pouze v případě, že nevyjde proroctví exministryně Schillerové.

„Dnes projednáváme rozpočet, který s vysokou pravděpodobností bude v následujícím roce opět novelizován,“ připomněla exministryně, že uplynulé tři rozpočty byly přepracovány v průměru dvakrát.

Srovnání rozpočtů 2020–23 potvrzuje, že si krizová opatření vyžádala obvykle stejnou část státních financí. Hlavními nástroji byly během obou krizových období sociální dávky. Klíčovou položkou byly také „neinvestiční transfery rozpočtů ústřední úrovně“, tedy dotace pro zdravotní pojišťovny a dopravní či zemědělský fond.

Právě tato položka se v příštím rozpočtu zvýší, protože do ní vláda zařadí 100 miliard na kompenzaci pro dodavatelské firmy, které nesmějí prodávat elektřinu ani plyn za cenu nad dohodnutý strop. Bývalá ministryně Schillerová častěji rozdělovala dotace přes „neinvestiční transfery podnikatelům“, kterým stát dotoval mzdy zaměstnanců, když byly jejich provozovny zavřeny kvůli karanténě.

Ani u rozpočtu na rok 2023 se „krizové položky“ nesnižují pod 55 procent všech výdajů. V takovém případě nelze očekávat, že se nějak významně zlepší celková bilance.

Další slabinou schváleného rozpočtu je okolnost, že výdaje rostou rychleji než příjmy z obvyklých daní. Není to jen vinou nákladů na krizi, přispěly k tomu i daňové úlevy především v podnikatelské oblasti.

Stát například vybere o deset miliard méně na DPH, protože zvýší limit pro povinnost ji odvádět na tržby přes dva miliony korun ročně. Na podnikové dani odpustí pět miliard prostřednictvím rychlejších odpisů a dalších deset miliard prodloužením slevy na spotřební daň za naftu.

Právě pomalejší růst výběru obvyklých daní donutil ministra Stanjuru, aby si v příštím rozpočtu vypomohl novou daní, takzvanou windfall tax, která má podle schváleného návrhu vynést 100 miliard. Díky windfall tax dokázala vláda sepsat plán, podle kterého se podíl vybraných daní ve srovnání s celkovými rozpočtovými výdaji přece jen zvýší.