Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Málokoho v EU potrápila inflace tak výrazně jako Českou republiku. Když však mají Češi říct, jak růst cen sami vnímají, volí překvapivě mírná slova. Jako by se jich rekordní zchudnutí zas tak netýkalo.
Přinejmenším to tak vyplývá z pravidelného měsíčního průzkumu spotřebitelských nálad, organizovaného napříč kontinentem Evropskou komisí. U otázky „Jak se podle vás vyvíjely spotřebitelské ceny za posledních 12 měsíců?“ volí Češi nejčastěji odpověď „středně“.
V posledním listopadovém šetření takto odpovědělo 43 procent respondentů. Možnost „výrazně“, po které třeba ve Francii, Řecku nebo Nizozemsku sáhla naprostá většina obyvatel, zaškrtl v Česku jen každý čtvrtý.
Podobně Češi hodnotí svoji situaci po celé tři uplynulé roky, kdy tu inflace vyskočila na jednu z nejvyšších úrovní jak historicky, tak v rámci Evropy. Ceny tu od listopadu 2020 vyskočily o 35 procent, v průměru za EU jen o pětinu. Nicméně odpověď, že ceny rostou jen „středně“, tu měla po celou dobu jasně navrch.
Data vycházejí z časových řad, sbíraných na stránkách Evropské komise v rámci šetření spotřebitelské a podnikatelské důvěry. „Už jsem psal na Český statistický úřad, aby se s Evropskou komisí spojili a zjistili, jestli tam není nějaká metodická chyba,“ uvedl k českému paradoxu Jakub Seidler, ekonom České bankovní asociace, který na výsledky upozornil minulý týden jako první. Jak se ale vzápětí dozvěděl, o chybu opravdu nešlo.
Právě vysoká inflace je hlavní příčinou, proč se nyní o Česku mluví jako o jediné zemi v EU, která se ještě ekonomicky nevrátila na předcovidovou úroveň. Růst cen podtrhl kupní sílu a má mimo jiné za následek, že letošní Vánoce – měřeno skutečným množstvím nakoupeného zboží a služeb, nikoli korunovou útratou nafouklou inflací – jsou v Česku podle některých srovnání skoro o desetinu slabší než v roce 2019.
Tak velký propad nepostihl žádnou jinou zemi EU. Obvyklým vysvětlením je, že zdejší průmyslově založená ekonomika byla víc postižena odstřižením levných ruských surovin, dále že během nezvládnutého covidu bylo do ekonomiky napumpováno enormní množství peněz na dluh a také že mnohé firmy poslední rok využily inflačního zmatku a zdražovaly víc, než jim rostly náklady.
Pokud není na vině poklidných postojů statistická chyba, pak lze brát data z Evropské komise jako potvrzení toho, co ekonomové často hodnotí jako nadstandardně mírnou povahu zdejších spotřebitelů. Ta se dlouhodobě projevuje v menším tlaku na růst mezd nebo ve spotřebitelské toleranci vyšších cen a firemních marží.
Podle Seidlera šetření naznačuje, že pokud domácnosti nevnímaly růst cen tak významně, nebudou patrně tolik agresivní ani v mzdovém vyjednávání „Mohlo by to znamenat, že se inflační a mzdová očekávání nemusela utrhnout, což je dobrá zpráva z pohledu ČNB a inflační vyhlídky do budoucna,“ míní ekonom.
Odborníci z jiných oborů však varují, že žádné smíření s inflací se ve skutečnosti nekoná a že propad životní úrovně rozkládá společnost a povede k politickým potížím.
„Existují zajímavé studie, které prokazují, že snížení veřejných výdajů o jedno procento průměrně zvýší podporu populistickým a extremistickým stranám o tři procenta. To znamená, že my si tady zakládáme na poměrně velký problém,“ varoval minulý týden v České televizi Daniel Hůle, vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni.
