Článek
Prezident Miloš Zeman má tři favority, z nichž vybere nového guvernéra České národní banky, který se šéfování v centrální bance ujme od července. Jedním z nich je i šéf Hospodářské komory a někdejší ekonomický ministr v Klausových vládách Vladimír Dlouhý.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal svou představu, jak by teď centrální banka měla bojovat s inflací.
Centrální banka čelí kritice za příliš prudké dupnutí na brzdu, skokové zvyšování úrokových sazeb. Jak byste postupoval vy?
ČNB opravdu musela v loňském roce reagovat na poptávkové tlaky a zvýšit základní sazby. V té době byla inflace důsledkem jak poptávkových, tak nabídkových faktorů. Jinou otázkou je, zda byl nutný tak skokový nárůst. Inflační očekávání se totiž příliš nezměnila, i když na to měla vliv i válka na Ukrajině. Pokud budou pro další inflaci určující především nákladové faktory, především ty dovezené, pak další zvyšování sazeb nemusí být v blízké budoucnosti efektivní. ČNB by proto měla trochu zlepšit i mediální obraz a vysvětlit, že v nastalé situaci má měnová politika jen omezený dopad.
Seznam Zprávy v ukrajinštině
Má tedy ČNB rezignovat a vysvětlovat, že už se růst cen vymkl kontrole a nejde s tím nic dělat?
To určitě ne, stále je třeba monitorovat jak poptávkové tlaky, tak inflační očekávání. Pro další týdny a měsíce se ale obávám následujícího scénáře: poptávkové inflační impulzy se rychle vyčerpávají, protože lidé v nejistotě utrácejí méně a nárůst cen energií a dalšího zboží omezuje kupní sílu. Inflace pak bude především nákladová a do značné míry dovezená. Prudký růst cen plynu a elektřiny nebo výrazné zdražení vzácných kovů, dalších materiálů i meziproduktů, jako jsou třeba čipy, jsou nejlepším příkladem. Tato nákladová inflace bude pokračovat, rozšiřuje se i na stavební hmoty, hnojiva a zemědělské a potravinářské výrobky.
Jak se s tím dá bojovat?
Přichází riziko stagflace, tedy stagnace hospodářského růstu při současně vysoké inflaci. Měnová politika centrální banky cestou zvyšování sazeb je proti dovezené nákladové inflaci krátkodobě téměř bezmocná.
Kromě zvyšování úroků se přece nabízí ještě možnost posílit kurz a tím zlevnit ceny dovozeného zboží, ne?
Jsem opatrný i k využití kurzu. Masivní intervence směřující k posílení koruny skutečně sníží dopad importované inflace. Dnešní inflace je však tak vysoká, že by koruna musela posílit významně, což by mělo negativní dopad na vývoz a restart růstu. Navíc máme sice vysoké devizové rezervy, ale také je před námi velmi nejistá doba a neměli bychom s nimi plýtvat.
Měla by s inflací nějak bojovat vláda, která je pod velkým tlakem populistické opozice, že nic nedělá?
Myslím, že řešení bude krátkodobě spíše na vládě. Především se nesmí opakovat situace z loňského roku, kdy šly měnová politika ČNB a fiskální politika vlády vysloveně proti sobě. V tomto této vládě důvěřuji. Dále by vláda měla hledat cesty, jak tam, kde to půjde, zmírnit okamžitý dopad nákladových šoků. Hledat také cesty, jak aspoň částečně podpořit a urychlit investice. Každé procento hospodářského růstu navíc nemusí sice inflaci okamžitě snížit, ale posune nás ven ze stagflační pasti.
Co tím konkrétně myslíte?
Zkrocení vysoké inflace a konec stagflace na počátku 80. let v USA jsou spojovány se jménem předsedy amerického Fedu Paula Volckera, který vysokými úrokovými sazbami zlomil inflační očekávání. Nebyl na to ale sám. Pomohla mu politika tehdy nové Reaganovy vlády, která podpořila investice a nastartovala hospodářský růst. Zkusme si proto připustit, že vyšší inflace tu s námi bude. Pokud je k překonání dovezené stagflace důležitý ekonomický růst, což se ukázalo i v 80. letech v USA a západní Evropě, pak proč nezměnit inflační cíl ze dvou na tři procenta? Na omezenou dobu několika let by to jistě bylo možné a ekonomice to alespoň zčásti pomůže.
Jaký bude další vývoj české ekonomiky?
Kvůli zdražování a nejistotě z války se zpomalí náš ekonomický růst. Poslední odhady ČNB, ministerstva financí, ale i třeba Hospodářské komory, založené na březnových datech, hovoří o očekávaném reálném růstu letos o 1,2 procenta. Dnes, v dubnu, se ale zdá, že to bude méně, nelze vyloučit ani mírný pokles. Takže závěr z toho je: nepodceňujme poptávkovou inflaci a očekávání, ale nebrzděme ekonomiku příliš a vládní politikou podporujme především investice a vývoz.
