Cena elektřiny určená státem roste. Podle expertů to pořád nestačí

Cena za distribuci elektřiny pro rok 2025 meziročně zdražila. Vzhledem k vyšším požadavkům na distributory elektřiny však navýšení o jednotky procent nemusí stačit.

Do sítě se totiž chtějí připojovat nové výrobní zdroje, přicházejí první žádosti o připojení bateriových systémů, nastupuje sdílení elektřiny a s nimi spojená nutnost digitalizace a decentralizace energetiky. Kromě toho v posledních letech distributorům narostly vlivem inflace některé náklady až o polovinu.

Distribuční poplatky, které platí spotřebitelé v ceně elektřiny, domácnostem a firmám připojeným na nízkém a vysokém napětí meziročně podražily o 3,6 procenta, pro průmysl na hladině velmi vysokého napětí se zvýšily o 2,8 procenta.

Návrh cenového rozhodnutí Energetický regulační úřad (ERÚ) zveřejnil na začátku listopadu a tři týdny k němu probíhal veřejný konzultační proces. „Oproti návrhu se ceny liší asi o procento. Hlavním důvodem ale je zohlednění nákladů na škody spojené s povodněmi. Společnosti se teprve teď dozvěděly, co jim pokryje pojišťovna,“ říká předseda Rady ERÚ Stanislav Trávníček.

Regulátor tak zřejmě nevyhověl připomínkám některých distributorů ohledně navýšení plateb. Konkrétně největší distributor elektřiny v Česku ČEZ Distribuce podle informací SZ Byznys v příštím roce bude muset investovat přes 20 miliard Kč, avšak při současném nastavení regulovaných cen by chybělo přes pět miliard Kč.

Částku tak bude muset vzít buď z jiných částí ČEZ, nebo si půjčit u bank, což ale není dlouhodobě udržitelné. Chybějící finance by podle zdroje byly ještě o 2,3 miliardy Kč vyšší, ale vychází z předpokladu, že ČEZ Distribuce vynaloží na investice do sítě celý zbytek povoleného zisku po odečtení daní, úroků a dividendy akcionářům.

Míru navýšení plateb kritizují i odborníci. „Myslím, že je to v průměru za distribuci málo. Distributoři nebudou mít peníze na to, aby posilovali síť a připojovali vše nové v nastávajícím období elektrifikace. Do bilancí bude významněji promlouvat elektromobilita a smartmetering, i když je obé teprve v počáteční fázi,“ říká ředitel strategie poradenské společnosti v energetice EGÚ Brno Michal Macenauer.

S tím, že je síť podfinancovaná, souhlasí i Karel Noháč z Katedry elektroenergetiky Elektrotechnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Distributoři budou muset investice do sítí navýšit i kvůli dekarbonizaci energetiky, průmyslu a dopravy.

„Pokud se má dekarbonizační plán realizovat, tak se navrhované částky budou muset do budoucna ještě zvýšit. Netěší mě to, ale stát na to nebude mít peníze. Zaplatí za to zákazníci a profitovat z toho bude jen úzká skupina lidí, kteří chtějí mít třeba fotovoltaickou elektrárnu,“ popisuje Noháč.

Distribuční poplatky počítá podle složité metodiky ERÚ na základě údajů, které mu distributoři elektřiny poskytnou. Náklady se skládají z povoleného zisku, povolených nákladů na provoz sítě a povolených odpisů, které tvoří prostředky na investice do sítě.

„Povolené odpisy z toho dělají asi třetinu. Skládají se z každoročních investic do obnovy a rozvoje sítí a do nových prvků, jako jsou třeba smartmetery,“ říká Macenauer. Jde tak o klíčovou položku v rozpočtu distributorů.

Podle informací SZ Byznys může distributorům část prostředků na investice chybět, neboť se zvyšuje rozdíl mezi povoleným odpisem a potřebnou výší investic, které jdou do miliard Kč.

Provozovatelé distribučních soustav se však nechtěli k výši poplatků konkrétněji vyjadřovat. „Razantní pokles ceny za komoditu hraje větší roli než jakékoliv změny u regulované složky, kde jsou nutné investice k modernizaci a digitalizaci sítí a také je potřeba vyhovět požadavkům zákazníků na připojení velkého počtu zejména fotovoltaických elektráren, které si domácnosti, podniky a obce instalují,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

„Stanovení nových tarifních cen na rok 2025, které v pátek představil Energetický regulační úřad, pro naši společnost respektujeme,“ uvedl mluvčí EG.D Roman Šperňák.

Nejméně rostly poplatky na území Prahy, kde je síť robustnější než ve zbytku republiky a nepotýká se ani s připojování nových zdrojů jako ostatní distributoři.

„Z hlediska distribuce považujeme nové cenové rozhodnutí za přiměřené tomu, jaké investice se v budoucnu do distribuční soustavy očekávají. Umožňuje v přiměřeném rozsahu investovat do modernizace, ale současně i do podpory zavádění nových prvků, jako jsou fotovoltaické výrobny, akumulace a dobíjecí stanice pro elektromobily,“ říká mluvčí PREdistribuce Karel Hanzelka.

Distributoři čelí v posledních třech letech vyššímu počtu požadavků na připojení nových zdrojů, převážně solárních elektráren do 10 kWp na střechách rodinných domů. Ačkoli se náklady na připojení nových zdrojů různí podle místa připojení, může to pro distributory znamenat značnou finanční zátěž. Tyto náklady se rozpustí v distribučních poplatcích i mezi ty, kteří žádný vlastní zdroj nemají.

Provozovatelé distribučních soustav však budou čelit i dalším změnám, kterým budou muset přizpůsobit síť. S většími tlaky na dekarbonizaci a elektrifikaci průmyslu a dopravy budou růst i požadavky na investice do distribučních soustav, což by se mělo zohlednit v regulovaných platbách.

„V období let 2023 až 2033 bude v celkovém objemu ve stálých cenách zapotřebí do sítí investovat zhruba o 25 až 50 procent více než v předchozí dekádě. Způsobují to především velmi výrazně vyšší požadavky na připojování nových zdrojů a vše s tím spojené,“ vysvětluje Macenauer.

To se bude promítat i do finančních prostředků, které distributoři vyberou od odběratelů v regulované složce ceny elektřiny. „Cena se bude muset zvyšovat nadinflačně. Finance pro distributory by meziročně měly růst podle mého odhadu o tři až pět procent,“ počítá Macenauer.

„To by stabilizovalo problém a neprohlubovalo nepoměr. Rostou náklady na potřebné investice, ale jen částečně se objevují v povolených odpisech,“ dodává.

Pokud by distribuční poplatky nerostly, mělo by to podle Macenauera zásadní dopady. Distributoři by nemohli tolik investovat do rozvoje sítě, která by pak neměla dostatečnou zásobu připojitelnosti pro další zdroje. „Bude se déle čekat na připojení, bude více zdrojů bez přetoku, negarantovaných připojení, ale i více oblastí, kde nebude možné připojit ani odběr elektřiny,“ říká Macenauer.

Pomalé navyšování cen za distribuci by se odrazilo negativně i v nákladech na regulovanou část elektřiny pro odběratele. Potřebné náklady se nasčítají a o to větší náraz může domácnosti a firmy čekat v budoucnu. „Současným malým navýšením narůstá dluh do budoucna a někdo ho bude muset splatit. Čím déle to budeme odkládat, o to víc poplatky odběratelům narostou,“ říká Macenauer.

Ministerstvo průmyslu a obchodu sice poskytuje distributorům dotace na posílení a modernizaci distribučních soustav, ale ty tvoří jen malou část z prostředků potřebných na investice. Distributoři o ně mohou žádat do konce roku, stát mezi ně rozdělí 6,7 miliardy Kč z evropských fondů.

Distribuční poplatky zvyšuje ERÚ plošně a zákazníci je platí ve stejné výši po celý rok. Odběratelé na různých napěťových hladinách a v různých distribučních sazbách platí rozdílné částky. V příštím roce by měly domácnosti platit průměrně 2068 Kč za MWh elektřiny oproti letošním 1995 Kč. Částka za distribuci má největší podíl v regulované složce elektřiny, která tvoří přes 40 procent celkové ceny.