Horké peníze: Investoři vidí opět šanci vydělat na rozdílech mezi úroky

Snad každý obchodník a investor zná na první pohled jednoduchou poučku „nakupuj levně, prodávej draze“. Jeden ze způsobů, kde se investoři snaží toto rčení převést do praxe, jsou měnové trhy. Řeč je o takzvané „carry trade“ strategii, která využívá rozdílů mezi úrokovými sazbami jednotlivých měn (tzv. úrokový diferenciál).

V rámci tohoto přístupu si obchodník vypůjčí měnu s nižší úrokovou sazbou a smění ji za měnu s vyšší úrokovou sazbou. Tuto měnu může posléze využít různými způsoby, jako je uložení do bankovního vkladového produktu, státního dluhopisu či pokladničního poukazu, nebo ji dokonce použít na rizikovější investice.

Tento spekulativní typ obchodů si můžeme zjednodušeně představit na principu fungování kreditní karty. Některé společnosti mohou nabízet půjčky například pro nové klienty s nulaprocentní úrokovou sazbou po dobu několika málo měsíců. Mohli bychom tedy vybrat co nejvíc peněz a uložit je do instrumentu, který nám vydělá nějaký úrok (například spořicí účet).

Před vypršením doby s nulovým úrokem uzavřeme naši investici, splatíme dluh, za který jsme nemuseli platit žádné úroky, a úroky z investice, které nám zůstanou, tvoří zisk. Jedná se ovšem o velmi zjednodušený příklad, protože najít finanční produkty s těmito podmínkami může být poměrně složité.

Podle investora Ondřeje Hartmana z tradingového portálu FXstreet.cz byla zmíněná carry trade strategie dlouhé roky v „hlubokém spánku“ a prakticky se nepoužívala, protože hlavní úrokové sazby centrální banky byly po několik let kolem nulových hodnot.

„Až s příchodem vysoké inflace v posledních letech se začaly sazby prudce zvedat, a tím se tato oblíbená strategie dostala opět do hledáčku investorů,“ vysvětluje Hartman redakci SZ Byznys.

„Je to něco podobného jako dividenda na akciích, kde ovšem investor dostává zaplaceno pouze jednou za kvartál (v případě amerických firem), kdežto na úrokovém diferenciálu na měnových trzích dostává obchodník zaplaceno každý den, respektive každou noc,“ dodává.

Základem strategie je povědomí o úrokových sazbách konkrétních ekonomik a jejich měn. Nejde přitom pouze o aktuální stav úroků, je potřeba pracovat i s jejich výhledem. Platí přitom, že čím vyšší úrokový diferenciál, tím logicky pro investora lépe, jelikož právě vysoký rozdíl vytváří jakýsi ochranný polštář, pokud by docházelo k výrazným změnám u sazeb centrálních bank.

Devizový analytik Jan Berka z finanční skupiny Roklen upozorňuje, že hlavním předpokladem této strategie je stabilní a klidné období na trzích.

„Carry trade dává smysl především tehdy, pokud jste si jisti, že ani na jedné straně obchodu nebude docházet k náhlým a prudkým změnám. Každá taková změna totiž může znamenat riziko přecenění s ohledem na sazby i kurz, ať už jde o měnu a sazbu, kterou jste obchod financovali, nebo tu druhou,“ řekl redakci SZ Byznys.

Ideální situace je podle něj taková, kdy společně se stabilní a klidnou náladou na trzích jsou investoři ochotni více zariskovat. Dodává, že obchodník má kromě zisku na základě úrokového rozdílu mezi měnami šanci profitovat i v případě, že daná výše úročená měna posiluje.

„To je však nejisté, jelikož může dojít i k pravému opaku. Proto je obvyklé, že si carry obchodníci svou pozici zajišťují minimálně s ohledem na kurzové riziko například přes měnové forwardy či opce. Náklad zajištění pak obchodníkovi osekává jeho zisky z rozdílných úroků,“ vysvětluje analytik.

Ještě před koronavirovou pandemií patřily mezi nejběžnější měny k financování ty u států ze skupiny G10, kde byly po dlouhou dobu stabilně nízké úrokové sazby. Jednalo se především o euro a japonský jen, u nichž byly sazby dokonce v záporných hodnotách.

Protipól pak tvořily vysokovýnosové měny zejména z rozvíjejících se trhů, kupříkladu turecká lira nebo argentinské či mexické peso, u nichž se sazby například v období od roku 2018 do roku 2020 pohybovaly v rozmezí vyšších jednotek procent až do vyšších desítek.

Analytik Berka však připomíná, že s příchodem pandemie se prostředí změnilo. Sazby klesly na nulu v podstatě všude, a tím i atraktivnost strategie carry trade. V postpandemickém období pak následovala měnověpolitická normalizace spojená s vysokou kolísavostí sazeb i měn. To strategii, a především zajištění, investorům prodražovalo.

„V letošním roce je situace opět jiná. Naprostá většina centrálních bank již dosáhla vrcholu sazeb v aktuálním úrokovém cyklu, což carry trade vrací do hry. I tak stále nejde o ideální prostředí, jelikož mnohé ekonomiky stojí na prahu ekonomického zpomalení s ohledem na měnovou politiku nastavenou na zkrocení inflace,“ upozorňuje.

Česká koruna je v současném tržním a ekonomickém prostředí pro investory nepochybně velkým lákadlem. Tuzemská ekonomika je sice v technické recesi, ovšem jak Česká národní banka (ČNB), tak i Ministerstvo financí nepředpokládá její významné prohloubení. Poslední prognózy naopak ukázaly o něco pozitivnější výhled.

V této souvislosti investor Ondřej Hartman připomíná i současnou atraktivní korunu, která těží mimo jiné i z vysokého úrokového rozdílu proti jiným měnám.

„Pokud by obchodník sázel na pokles eura a růst koruny, bude úrokový rozdíl kladný, jelikož ČNB má větší sazby (7 %) než Evropská centrální banka (3,5 %). Kupuje tedy koruny s vyšší sazbou a prodává eura s nižší sazbou. Rozdíl mezi sazbami je tedy kladný, z čehož investor dokáže profitovat,“ uvádí Hartman jeden z příkladů.

„Koruna je mezi investory v současné době velmi oblíbeným útočištěm, což vede k jejímu prudkému posilování. Kladný úrokový rozdíl je pro investory stále velmi atraktivní a koruně navíc prudké oslabení zatím nehrozí. ČNB totiž jasně a opakovaně deklaruje, že její kurz bude v případě potřeby bránit,“ dodává.

Na ještě větším rozdílu mohou investoři podle něj vydělat například při nákupu maďarského forintu proti euru, kde forint má sazby dokonce jedny z globálně nejvyšších (13 %).

Jan Berka z Roklenu doplňuje, že určitou formu carry trade provádějí i sami čeští exportéři, kteří si nabrali výhodnější eurové úvěry oproti těm korunovým.

„Pokud je směnili za koruny, které následně uložili, inkasují z nich vyšší úrok, zatímco úvěr (s nižší sazbou) splácí v zahraniční měně utržené z vlastního vývozu. Přebytečná eura pak mohou hromadit a čekat na první náznaky možného ukončení intervencí ČNB a snížení sazeb. To by mohla být rizika druhé poloviny roku, která by mohla doručit oslabení kurzu ze současných nejsilnějších hodnot od roku 2008,“ shrnuje analytik.