Článek
Kdy Česko přejde na euro? To je otázka, která se poslední dny stále častěji klade v souvislosti s budoucností České republiky v Evropské unii. Vstup do eurozóny by nepochybně přinesl některé výhody, jako je snazší obchod nebo cestování, ale také některé nevýhody, jako je například ztráta vlastní měnové politiky či riziko společného dluhu.
Na tato rizika upozorňuje například bývalý viceguvernér České národní banky (ČNB) Mojmír Hampl. Upozorňuje, že dlouhodobě jsou země v eurozóně více zadlužené oproti těm mimo eurozónu.
„Deštník společné měny vytváří sklon k černému pasažérství a nezodpovědnosti. Tento klub vyvolených, jakýsi údajný ‚lepší‘ klub, nedodržuje vlastní pravidla, respektive dodržuje je asi v 50 procentech případů, což je zatraceně málo. Zkuste si představit, že by každé druhé auto projíždělo křižovatku na červenou,“ říká Hampl pro SZ Byznys.
Jak by se vstup do eurozóny odrazil na cenách nebo splátkách u hypoték? A jak by to bylo s tuzemskými bankami, na které by nově dohlížela Evropská centrální banka?
Redakce SZ Byznys přináší odpovědi na některé klíčové otázky kolem přechodu na jednotnou evropskou měnu, který v budoucnu, jak vyplývá ze samotného závazku Česka, přijde.
Jaké by byly klíčové ekonomické dopady zavedení eura?
Mezi klíčové otázky, které určí celkový přínos zavedení eura, patří dopad společné evropské měny na zahraniční obchod, na schopnost provozovat nezávislou měnovou politiku, s tím spojenou rolí flexibilního měnového kurzu při vyrovnávání vnějších nerovnováh, ale také schopnost eurozóny vypořádat se se stále pokračující otázkou dlouhodobé stability některých jejích členských zemí.
„Ekonomických efektů je samozřejmě více, ale tyto lze považovat za nejzásadnější. A je to právě jejich naprostá rozdílnost, která činí vyčíslení čistého přínosu zavedení eura velmi obtížným. Lze říci, že euro by mělo malý, ale dlouhodobý příznivý ekonomický efekt skrze usnadnění zahraničního obchodu a díky větší konkurenci,“ míní ekonom Jaroslav Borovička, který momentálně působí na americké New York University.
Pokud zůstaneme na půdě ekonomických dopadů, základní argumenty lze shrnout následovně. Pro přechod na euro svědčí především skutečnost, že firmám tím odpadne riziko změny kurzu. Plánování investic bude jednodušší a cestovatelům z Česka do eurozóny odpadne nutnost rozměňovat cizí měnu.
„Naproti tomu ale zmizí kurz coby tlumič šoků. Například pokud se české ekonomice začne dařit špatně, pak koruna obvykle oslabí, čímž se plošně sníží ceny všech vyvážených položek, což posílí vývoz, a tím kurz pomůže ekonomice. A bez koruny toto samozřejmě nebude možné,“ vysvětluje analytik České spořitelny Jiří Polanský.
Jak by se přijetí eura odrazilo na cenovkách v Česku?
V tuto chvíli nelze přesně odhadnout, v jakém poměru by byly české koruny přepočítávány do eur. Obecně lze říci, že ceny všeho zboží a služeb, všechny příjmy a výdaje, aktiva a pasiva všech subjektů v ekonomice do té doby denominované v českých korunách, budou přepočítávány na základě přepočítacího koeficientu.
To znamená pevně stanovaným kurzem, který bude definitivně znám až několik měsíců před dnem zavedení eura. Jeho výše bude závislá na vývoji tržního kurzu koruny vůči euru.
Jaká by byla zavedena opatření zabraňující zvyšování cen?
„V první řadě to bude povinnost obchodníků po určitou dobu uvádět u zboží dvojí ceny, a to jak v korunách, tak i v eurech. Toto opatření zamezí možným tendencím některých obchodníků využít přechodu na euro ke zvýšení cen například v podobě zaokrouhlení pouze směrem nahoru,“ uvádí Česká národní banka (ČNB).
Podle centrální banky je ve druhé řadě možné spoléhat také na konkurenční prostředí, které brání neopodstatněnému růstu cen. „Důležitou roli sehrají rovněž další nástroje, například zavedení spotřebitelského kodexu,“ tvrdí ČNB.
Jak by zavedení eura vůbec probíhalo?
Přechod na euro se bude řídit Národním plánem zavedení eura v České republice, který připravila Národní koordinační skupina složená z odborníků z klíčových institucí, včetně Ministerstva financí, České národní banky, Ministerstva průmyslu a obchodu a dalších resortů. Vláda schválila tento plán již v roce 2007.
Podle centrální banky bude samotný přechod na euro proveden metodou „velkého třesku“. „Znamená to, že během jediného okamžiku se euro začne používat jak v hotovostní, tak i bezhotovostní formě. Doba, kdy vedle sebe budou obíhat koruny i eura, bude v tomto případě relativně krátká, bude trvat dva týdny,“ uvádí dále ČNB.
Přišlo by Česko s přijetím eura o možnost, jak ovlivňovat měnovou politiku?
Vstup do eurozóny by pro Česko mohl představovat ztrátu kontroly nad tuzemskou inflací a zvýšení rizika ekonomických šoků. Země by se musela přizpůsobit měnové politice Evropské centrální banky, která by nemusela být vždy vhodně nastavena pro tuzemské podmínky.
„Česká republika by se sice spolupodílela na vytváření této společné politiky a tvůrci evropské měnové politiky by museli brát situaci v České republice rovněž v potaz, ale nutno podotknout, že vzhledem k velikosti naší ekonomiky bychom samozřejmě nemohli mít na rozhodování zásadní vliv,“ upozorňuje dále ekonom Borovička, který dříve působil také ve výzkumném oddělení americké centrální banky (Fed).
Česko by také ztratilo možnost používat kurzovou politiku jako další nástroj pro stabilizaci ekonomiky. O to důležitější by pak byla fiskální politika, tedy výše a složení veřejných výdajů a příjmů, která by musela být koordinována s ostatními zeměmi eurozóny.
K jakým společným finančním nástrojům a pravidlům se Česko vstupem do eurozóny zaváže?
Pokud by Česká republika vstoupila do eurozóny, znamenalo by to, že by se zapojila do některých společných mechanismů a institucí, které mají za cíl zajistit stabilitu a prosperitu společné měny.
„Jedná se zejména o Evropský stabilizační mechanismus, někdy označovaný jako euroval, v rámci kterého členské země eurozóny mohou v krizových situacích získat finanční pomoc v podobě úvěrů od ostatních členských zemí, a o členství v Evropské bankovní unii,“ uvedl Borovička.
Skrze členství v Evropském systému centrálních bank se Česko aktivně zapojí do tvorby dluhopisového portfolia, které vzniká v rámci strategie nazývané kvantitativní uvolňování. Jde o dynamický proces, kde centrální banky nakupují finanční nástroje, zejména dluhopisy, s cílem podpořit ekonomiku a udržet inflaci na žádoucí úrovni.
Jak to bude s převodem hypoték? Mohou se prodražit splátky?
Podle ČNB v žádném případě. „Hodnota jistiny úvěru se přepočítá stanoveným přepočítacím koeficientem, stejně tak jako hodnota splátek,“ uvádí centrální banka. Pokud máte hypotéku v korunách a Česko by zavedlo euro, hypotéka se automaticky převede na eura podle zmíněného přepočítacího koeficientu. To znamená, že se změní jen měnová jednotka, ale ne hodnota hypotéky.
Například, pokud si půjčíte dva miliony korun a přepočítací koeficient bude 25 korun za euro, vaše hypotéka se převede na 80 tisíc eur. Stejně tak se přepočítají i vaše splátky, takže budete platit stejnou částku, jen v eurech. Pokud byste například měli splácet 10 tisíc korun měsíčně, po zavedení eura byste spláceli 400 eur měsíčně.
Ztratí ČNB dohled nad tuzemskými bankami?
Česko by se s přechodem na euro stalo členem Evropské bankovní unie, tedy projektu Evropské unie v oblasti bankovnictví. Jde o odpověď evropských zemí na krize bankovních sektorů a krize veřejných financí, jež se projevily v různé podobě v různých částech Evropy, nejcitelněji však ve státech eurozóny po roce 2009 jakožto specifický důsledek globální finanční a ekonomické krize. Členskými zeměmi jsou povinně země eurozóny a dobrovolně také státy mimo eurozónu.
Bankovní dozor v České republice v průběhu finanční krize zafungoval dobře, zejména díky tomu, že se podařilo izolovat domácí dcery zahraničních bank od problémů v zahraničí.
„Kritici poukazují na to, že právě o takovou možnost se Česká republika přechodem na celoevropskou regulaci připraví, a mají do jisté míry pravdu. Nicméně řešení problémů celoevropských finančních institucí na celoevropské úrovni má i svoje opodstatnění, protože ne vždy bude zdroj finanční krize vně České republiky, tak jako tomu bylo v letech 2007 až 2009,“ dodává ekonom Borovička.
„Pro zemi, kde všechny významné banky jsou v rukou zahraničních matek a je třeba hlídat tok kapitálu a likvidity mezi matkami a dcerami, to znamená odevzdat dohled nad bankami do ECB i bez jistoty, jestli euro někdy skutečně přijmeme. Nejhorší ze všech světů je tedy vstoupit do ERM II (stabilní mechanismus směnných kurzů, pozn. red.) a nemít jasné a napříč politickým spektrem dohodnuté datum vstupu,“ tvrdí stoupenec nezávislé měnové politiky Hampl.
