Česká koruna si drží lesk. Letos jí k tomu ale výrazně pomohla ČNB

Česká koruna má za sebou rok nabitý událostmi. Kombinace vysoké inflace, energetické krize, války na Ukrajině, ale také změn v bankovní radě ČNB přinesla hned několik momentů, při kterých se tuzemská měna ocitla pod tlakem.

První prudký výkyv a oslabení přišlo na přelomu února a března, když Rusko zahájilo vojenský útok na Ukrajinu. Koruna oslabila až na kurz 25,77 Kč/EUR a zpět k silnějším úrovním jí musela pomoci Česká národní banka (ČNB). Bylo to poprvé od roku 2000, kdy ČNB intervenovala s cílem posílit korunu.

Intervence na posílení měny si můžeme představit tak, že centrální banka prodává eurové rezervy, které nahromadila během kurzového závazku, tedy během období umělého oslabování koruny od listopadu 2013 do dubna 2017.

Rozprodejem svých zásob zahraničních měn, tedy devizových rezerv, za které na trhu nakupuje korunu a tím ji dělá atraktivnější pro obchodníky, posiluje centrální banka korunu a snižuje inflaci.

Tím, že je česká měna silnější, zlevňuje dovoz, především pak energie, které se obchodují v eurech či dolarech. Slabá koruna by prodražovala dovážené zboží, kam patří například ropa či zemní plyn, což by vytvářelo tlak na další růst cen.

V polovině května pak centrální banka oznámila, že korunu už nenechá citelně oslabit a bude ji aktivně „bránit“. Od té doby začala česká měna nabírat na síle. V úterý se dokonce dostala na nejsilnější úroveň k euru za více než 11 let, když jedno euro stálo méně než 24,20 koruny.

Impulsem k posílení mohly být podle analytika firmy Purple Trading Jaroslava Tupého v minulém týdnu zveřejněné údaje vývoje cen průmyslových výrobců. Podle Českého statistického úřadu ceny výrobců v průmyslu letos v listopadu meziročně stouply o 21,3 procenta. Oproti předchozím měsícům tak růst cen zpomalil.

„To dává naději, že růst inflace by se mohl postupně zastavovat a případně i v první polovině roku 2023 začít klesat,“ uvedl Tupý. Za celý rok koruna k euru posílila lehce přes dvě procenta. Proti dolaru, který letos válcuje drtivou většinu ostatních měn, ale oslabila.

Nicméně pokles o necelých pět procent nevypadá nijak dramaticky, obzvlášť při porovnání s takřka 18 procenty ještě z konce letošního září. Málokterá měna dokázala s dolarem držet podobné tempo.

„Koruna částečně těžila z devizových intervencí, a to i přesto, že ČNB nemusela být v posledních měsících aktivní. Už jen samotná ‚hrozba‘ působí jako pozitivní faktor i nadále. V rámci regionu skončila koruna silnější než polský zlotý a maďarský forint,“ uvedl analytik Raiffeisenbank Vratislav Zámiš.

V posledních měsících tohoto roku podle něj koruna těžila mimo jiné z naděje z rychleji opadajícího tempa inflace a očekávání ohledně dalšího postupu velkých centrálních bank.

V první polovině roku hrála koruně do karet především „jestřábí“ měnová politika ČNB, tehdy ještě pod vedením guvernéra Jiřího Rusnoka. Centrální banka totiž v rámci boje s vysokou inflací rychle zvyšovala úrokové sazby, čímž se koruna stávala atraktivnější pro zahraniční investory.

Jedno prudší oslabení ale tuzemská měna zaznamenala ještě v květnu, kdy trhy vyděsila zpráva o jmenování Aleše Michla do funkce nového guvernéra centrální banky. Tehdy kurz české měny ve srovnání s eurem vystřelil až nad 25,40, protože s Michlem měla přijít také úroková stabilita. A ta se alespoň prozatím potvrdila. Hlavní úroková sazba se od konce června nachází na sedmi procentech.

Investoři po zprávě o jmenování Michla začali korunu vyprodávat a s pomocí opět přispěchala centrální banka prodejem eurových rezerv. Od té doby je ale koruna relativně klidná bez výraznějších výkyvů oběma směry. Její trend je přitom jasný, proti euru pomalu, ale jistě posiluje. Podle analytiků především proto, že negativní nálada na trzích, která dopadala i na naši měnu, postupně odeznívá.

„Více než měsíc byly pro všechny měny střední a východní Evropy včetně koruny příznivé i globální faktory,“ uvedl Friedrich Mostboeck, hlavní analytik rakouské Erste Group Bank. Tím myslí například pozitivnější údaje o inflaci v USA. Mostboeck také říká, že negativní nálada na trzích si už „sáhla na dno“, což naznačuje, že recese zejména v Německu a eurozóně obecně nemusí být tak hluboká, jak se původně očekávalo.

Zmíněné faktory tedy koruně pomáhají a centrální banka si dokonce mohla dovolit být na trhu více jak měsíc aktivní jen minimálně, jak ukázaly i poslední údaje o stavu devizových rezerv.

Člen bankovní rady Oldřich Dědek v rámci nedávné debaty připomněl, že centrální banky mohou intervenovat nejen přímo na trhu, ale také prostřednictvím slovních intervencí, jelikož pomyslnou zbraní je i slovo. Česká národní banka si tak nyní vystačí pouze se slovem, tedy s verbálním ujištěním, že vstoupí na trh, kdykoli podle ní bude třeba.

Koruně tedy hraje v současné době do karet více věcí, což ale nemusí platit i v budoucnu. Problémem pro českou korunu může být totiž zvyšování úroků v zahraničí, zejména pak v eurozóně a ve Spojených státech. Tím, že by velké centrální banky na rozdíl od ČNB úroky zvyšovaly, by došlo ke zmenšení úrokového diferenciálu. Samotná ČNB na svém posledním zasedání ale růst úroků nevyloučila.

Úrokový diferenciál je rozdíl mezi úrokovou mírou v tuzemsku a zahraničí. Pokud jsou tuzemské úroky vyšší než u porovnávané centrální banky, jde o kladný diferenciál. To nyní platí u ČNB a například u Evropské centrální banky (ECB), protože hlavní sazba tuzemské centrální banky je vyšší než u ECB. Pro obchodníky je tak nyní výhodnější držet koruny než eura. Tento rozdíl se však zmenšuje, neboť Evropská centrální banka zvyšuje sazby aktuálně rychleji než ČNB.

A co čeká na korunu v následujícím roce? Podle analytika Zámiše z Raiffeisenbank bude záležet především na globálním dění.

„Nebude důležité, jen jak Evropa dokáže překonat energetickou krizi, jak dále bude pokračovat válka na Ukrajině, ale i jak svoji politiku budou upravovat hlavní centrální banky - zapomínat ale nelze ani na ČNB. Již nyní je jasné, že bez problémů se snaha o stabilizaci ekonomiky neobejde,“ říká.

„Navzdory tomu neočekáváme, že by koruna měla být postižena výraznějšími změnami, a spíše po celý příští rok očekáváme stabilizaci v okolí 24,50 až 24,70 Kč/EUR s možnou občasnou pomocí ze strany ČNB. To znamená mírné oslabení z aktuálních úrovní,“ předpovídá Zámiš. Samotná centrální banka na základě své poslední letošní prognózy počítá v příštím roce s průměrným kurzem 24,80 Kč/EUR.

Pozvolné oslabení koruny v příštím roce očekávají také analytici Komerční banky. Do konce prvního čtvrtletí by tuzemská měna měla podle nich dosáhnout úrovně 24,55 Kč/EUR a v závěru příštího roku 24,80 Kč/EUR.

„Vzhledem k dostatečné výši devizových rezerv předpokládáme, že v obraně koruny bude ČNB pokračovat. Hlavním rizikem je případné razantnější než aktuálně očekávané zvyšování sazeb ze strany americké centrální banky či ECB, které by vedlo k ještě výraznějšímu zhoršování úrokového diferenciálu,“ uvedli.

O tom, co tuzemskou měnu a ekonomiku obecně čeká příští rok, bude na začátku ledna v rámci Investičního fóra hovořit i ekonom Miroslav Singer, který stál v čele České národní banky v letech 2010 až 2016.