Za úpadek českých cukrovarů nemůže jen Ukrajina, ale i země, kde se nevyrábí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko bylo v minulosti cukrovarnickou velmocí. Ještě na začátku 90. let dvacátého století v zemi fungovaly desítky cukrovarů. Ted už jich je jen šest, když se minulý týden zavřel provoz v Hrušovanech a jeho konec oznámil rakouský vlastník společnost Agrana.

Závod v Hrušovanech nad Jevišovkou vyráběl zhruba deset procent českého cukru. Chybět v regálech ale sladidlo nebude, ČR totiž vyrábí 180 procent své spotřeby.

Důvodů, proč skončil jeden český a další rakouský cukrovar v Leopoldsdorfu, je celá řada: evropské regulace, drahé energie a další náklady, klesající spotřeba, požadavky na dekarbonizaci a také liberalizace obchodu.

Přesto se někdy objevují zjednodušená tvrzení typu „mohou za to dovozy z Ukrajiny“. Faktem je, že skutečně dovozy v posledních dvou letech narostly. Ovšem nejen z Ukrajiny a navíc historicky se v některých letech do Evropy dováželo více cukru.

Riziko omezování výroby v reakci na nezdar konkurence zmínil i největší tuzemský cukrovar Tereos TTD, který produkuje asi polovinu celkového množství „bílého zlata“. Podle něj může být výroba moc drahá i kvůli omezování ploch s cukrovou řepou.

„Naše společnost očekává snížení osevních ploch o 18–20 %, což pravděpodobně (pokud výrazně nevzroste výnos řepy z hektaru, což je ovlivněno především průběhem počasí) povede také ke snížení naší výroby,“ napsal pro SZ Byznys mluvčí Jakub Hradiský.

Podle cukrovaru mohou dovozy z Ukrajiny za dramatický propad cen o 40 procent v posledním roce.

Na Ukrajinu ukazuje také menší rodinný podnik Litovelská cukrovarna. „V současnosti nebudeme omezovat výrobu. Ceny cukru přetrvávají na nízké úrovni. Je to hlavně kvůli bezcelním dovozům z Ukrajiny, kdy se dovezlo neúměrné množství cukru a jsou vysoké zásoby. To je hlavní příčina problémů,“ řekl redakci majitel Leopold Klabal.

Podle Českomoravského cukrovarnického spolku vedly importy do Česka k propadu cen cukru z 21–22 korun na 17 korun za kilogram, ale náklady přitom zůstávají vysoké.

Cukrovary mají nepochybně zvýšené náklady, ceny energií jsou stále vyšší než v letech před rusko-ukrajinskou válkou, cukrovarnická výroba je energeticky obrovsky náročná a obor jako jediný z potravinářství musí hradit emisní povolenky. Situace je ale složitější a problémy se nedají svádět jen na Ukrajinu.

Evropská unie produkuje 16–18 milionů tun cukru ročně, a kontinent je tak v mírném přebytku. Problémem jsou momentální vysoké zásoby cukru (aktuálně až dva miliony tun), které srážejí cenu cukru. Přebytek vzniká nejen kvůli dovozům, ale i kvůli postupně klesající spotřebě cukru, jehož množství se v recepturách potravin neustále omezuje.

„V posledním půlroce máme bohužel v Evropě historicky nejvyšší zásoby cukru. Je to velký tlak na cukrovarníky,“ dodal. Podle něj to bude v tuzemsku v letošním roce znamenat pokles osevních ploch o sedm tisíc hektarů zhruba na 57 tisíc.

Trochu jiná čísla předkládá předseda Svazu pěstitelů cukrovky Čech Otakar Šašek. Tvrdí, že se letos pěstební plocha meziročně snižuje z 66 tisíc hektarů na 52–54 tisíc, tedy asi o 15 procent.

Je ale pravda, že Ukrajina měla v posledních dvou letech na rostoucí dovozy velký vliv. Do Evropy se v roce 2023/24 dovezlo ze světa 966 tisíc tun cukru, z toho 509 tisíc z Ukrajiny (53 procent). Ukrajinské dovozy tvořily přes tři procenta evropské výroby.

Na trhu je ale zároveň velké množství cukru z Polska, kde stát výrobu výrazně dotuje.

V roce 2017 skončily 50 let trvající kvóty, které určovaly, kolik cukru může která evropská země vyprodukovat, a cukrovarníci v Evropě si zvykli na to, že dovozy klesly. Ale historicky už se do Evropy dováželo větší množství cukru než při liberalizaci obchodu s Ukrajinou, která těží z celní výjimky.

Navíc ne všechen dovezený cukr z Ukrajiny podléhá bezcelnímu režimu, tato kvóta na cukr z této země je kolem 250 tisíc tun. Loni se ji podařilo naplnit v prvním půlroce.

„Problém jsou reexporty přes třetí země. Je třeba těžko přijatelné, že se do Evropy dováží cukr z Bulharska, které přitom nemá jediný cukrovar ani hektar cukrové řepy. Před třemi týdny jsem na radě ministrů upozornil eurokomisaře pro zemědělství Christophe Hansena, že tohle by se mělo řešit,“ říká pro SZ ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Podivný případ s Bulharskem zaujal i Potravinářskou komoru. „Kuriózní situace nastává při dovozech z Bulharska, kde není žádný cukrovar. Přesto ho k nám loni doputovalo 349 tun, předloni dokonce 2076 tun. Pravděpodobně tak podle Svazu pěstitelů cukrovky Čech půjde o přebalený cukr z Ruska,“ uvedla.

„Ceny za řepu jsou takové, že generují ztrátu. U průměrného pěstitele při výnosu 75 tun z hektaru ztráta dělá asi 15 tisíc korun. Zemědělci žijí v nejistotě. Někteří zasejí mák, jarní ječmen, pšenici, sóju nebo kukuřici,“ řekl. I on poukazuje na riziko dovozu levného cukru přes třetí země.

Připomíná také častou výtku vůči dovozům ze zemí mimo EU. „Byl jsem v Brazílii. Kdyby to viděli naši ochránci přírody, zbláznili by se. Také se tam pěstují GMO odrůdy (odrůdy s genetickou modifikací) a na plantážích používají v EU zakázané přípravky. Proč se to dováží do EU?“ podotkl. Tvrdí, že problém je i malé dovezené množství, protože to vyvolává očekávání na straně zpracovatelů i řetězců, a tím tlak na nižší cenu.

Pěstitelé řepy v EU mohou vedle dotací na plochu čerpat také speciální dotace na cukrovou řepu. Tyto podpory příjmu vázané na produkci poskytuje i ČR. V roce 2024 šlo z tohoto dotačního titulu na řepu 401 milionů korun. Peníze se rozdělily mezi 988 žadatelů.