Uhlí končí, Green Deal bych přibrzdil, s eurokomisařem uvidíme, říká Síkela

Výroba elektřiny z uhlí se přestává vyplácet, proto bude potřeba přejít na plyn a elektřinu začít dovážet. S těmito dopady Green Dealu už Česko nic nenadělá, v jiných oblastech by ho ale zpomalit šlo, říká Jozef Síkela, ministr průmyslu za STAN a jeden z adeptů na příštího českého eurokomisaře.

STAN si spolu s Piráty při sestavování vlády domluvil, že volnou pozici po Věře Jourové bude obsazovat tato bývalá koalice. Komise se mění vždy po eurovolbách a podle Síkely má Česko tentokrát šanci si polepšit a získat důležitější křeslo. V rozhovoru vysvětluje, proč sám sebe vidí jako vhodného kandidáta a také jak chápe nově schválené vládní zásahy do energetiky.

Dá se mluvit o tom, že v Česku končí doba uhelná?

Ještě ne. Ale její konec se přiblížil. Je velmi pravděpodobné, že přijde dříve, než jsme jako vláda plánovali. Tedy před rokem 2033, o kterém jsme mluvili v programovém prohlášení.

Vláda se tento týden dohodla na sérii opatření pro přechod energetiky z uhlí za plyn. Ve vašich materiálech se k tomu píše, že určíte rok, kdy by Česko mělo od uhlí odejít. Kdy to bude?

Termín, na který budeme cílit z hlediska odchodu od uhlí, potřebujeme určit, abychom mohli začít vyjednávat s Evropskou komisí o opatřeních, která bude potřeba udělat. Myslím, že to bude někdy mezi rokem 2030 a 2033.

Váš takzvaný „superkritický“ scénář počítá s tím, že už v roce 2027 může podíl uhlí na výrobě klesnout na jednotky procent. Dnes je uhlí hlavní zdroj, jeho podíl na výrobě elektřiny v Česku je 44 procent. Jak lze tak velký pokles zvládnout?

Zaprvé ať nedojde k nějaké mýlce. My jsme počítali, jak různé scénáře vývoje jednotlivých zdrojů ovlivní naši energetiku. Nemáme centrálně řízené hospodářství, a stát tak opravdu nepřikazuje firmám, která má kdy a co zavřít, nebo naopak nechat běžet. Superkritický scénář je jednou z možných variant vývoje, ale opravdu velmi nepravděpodobnou. Její parametry jsme si nestanovili proto, že bychom si takový vývoj přáli, ale abychom byli připraveni na všechno.

Co by se v tomto scénáři dělo?

Ukazuje, co se bude s energetikou dít, když věci půjdou opravdu výrazně hůř, než se dá očekávat. Vedle rychlého útlumu uhlí jsme přidali ještě další stresové faktory – odstávku jaderných bloků, přerušené propojení s Německem, pomalejší rozvoj obnovitelných zdrojů. I v tomto velmi nepravděpodobném scénáři nám vyšlo, že sice budeme závislí na dovozu, ale pořád v rámci jednotlivých hodin naplňujeme všechny bezpečnostní parametry i v těch nejkritičtějších letech.

Dokud nebyl tento scénář zveřejněný, nebylo jasné, jestli bude nutné pro případ krajní nouze držet uhlí v provozu. Lze superkritický scénář brát tak, že provozovatelé uhelných elektráren si je mohou zavírat tak, jak plánují, a ničemu to nevadí?

My nebudeme nikoho nutit, aby odešel od uhlí dříve. Ale nebudeme ani nikoho nutit, aby provozoval uhelné zdroje, pokud sám nechce. Nebudeme k tomu ani nikoho přemlouvat.

Proč tedy chystáte úpravu zákona, aby ČEPS (společnost zajišťující v Česku provoz elektroenergetické přenosové soustavy) a ERÚ (energetický regulační úřad) mohly zavírání elektráren v případě nouze blokovat a stát mohl jejich provoz dotovat?

Musíme si zachovat některé bezpečnostní pojistky. A musím si zajistit politický konsenzus, abych dokázal prosadit celý soubor potřebných zákonů. Jeden extrémní politický názor říká, že musím vždy, každý den a v každou hodinu, zajistit, že budeme čistým vývozcem elektřiny. Což by přeloženo znamenalo, že vezmeme hromadu zlaťáků od daňových poplatníků a nabídneme neperspektivním, neefektivním a neziskovým provozům nějaké kompenzace, aby zůstaly v provozu.

Což dělat nechcete?

Nechci. Někteří si myslí, že závislost na dovozu elektřiny ze spřátelených demokratických zemí v rámci volného evropského trhu je pro Českou republiku nebezpečná. Já si to nemyslím. Mým cílem není dotovat nerentabilní uhelné provozy, ale mít dostatek legislativních opatření pro to, abych v jakékoliv situaci zajistil bezpečnost dodávek elektřiny pro české domácnosti.

Dáváte tedy do zákona paragraf, který by státu dal možnost udržet odstavenou elektrárnu v provozu i proti vůli vlastníka, ale nepočítáte s tím, že byste ho někdy použili?

Je to airbag. A airbag si kupujete proto, že doufáte, že ho nikdy nebudete potřebovat. Ale kdybyste ho náhodou potřeboval, aby vám zachránil život. Třeba v době, kdy nejvíce eskalovaly ruské výhrůžky odstřižením Evropy od dodávek plynu, jsme si takových airbagů udělali celou řadu.

Jak by tento váš uhelný airbag v praxi fungoval?

V případě, že někdo bude chtít provoz ukončit, bude mít povinnost to oznámit v časovém předstihu. ČEPS jako provozovatel přenosové soustavy vyhodnotí dopad a za určitých okolností bude moci zafungovat mechanismus, který známe už z jiných oblastí – tedy že ERÚ nechá elektrárnu z důvodu zachování bezpečnosti dodávek provozovat někoho jiného, protože se bez ní neobejdeme. A za to budeme novému provozovateli platit. Zároveň velmi zdůrazňuji, že se jedná o airbag, jehož použití příliš neočekáváme. A pokud na něj dojde, tak až v poslední instanci, kdy všechny ostatní mechanismy budou nedostatečné.

Jak chcete 44procentní podíl uhlí stlačit během pár let k nule?

Zaprvé, pokud mluvíte o pár letech, tak asi myslíte ten superkritický scénář, o kterém znovu opakuji, že je velmi nepravděpodobný. Zadruhé děláme vše, co můžeme. Ztrojnásobili jsme počet připojených obnovitelných zdrojů, zavádíme decentralizaci výroby v rámci komunitní energetiky, ve Sněmovně už prvním čtením prošel zákon o akumulaci, agregaci a flexibilitě, pro obnovitelné zdroje připravujeme akcelerační zóny…

Obnovitelné zdroje ale nebudou stačit a sám mluvíte o útlumu uhlí v letech 2030–2033.

Ano. A já se nikdy netajil tím, že tím primárním zdrojem, který nám má pomoci s odchodem od uhlí, bude plyn. To je i důvod, proč jsme jako stát investovali do plynové infrastruktury. Na roli plynu v případě odchodu od uhlí sázíme dlouhodobě. Důvodem pro stanovení termínu pro konec uhlí je to, abychom mohli s komisí začít vyjednávat o kapacitních nebo dekarbonizačních mechanismech, které s náhradou uhlí za plyn pomůžou, což je další z připravených opatření.

Dokážete řádově odhadnout, kolik tyto mechanismy budou stát? Dnes nikdo kromě ČEZ plynové elektrárny nestaví, čeká se na podpůrné platby, o kterých teď mluvíte.

Jsme si vědomi toho, že hlavní překážkou pro investice do nových zdrojů nutných pro náhradu uhlí je prvek nejistoty ohledně vývoje na trhu. Investičně to není levné a nebude to levné. Proto bude základním principem prvek soutěže, abychom podporu stlačili dolů. Investičně půjde o vyšší desítky miliard, ne jednotky, výše podpor se bude odvíjet od parametrů podpůrného mechanismu. Nezbytná výše podpory se bude odvíjet také od obtížnosti výstavby těchto zdrojů, proto je také cílem podmínky maximálně zjednodušit.

Rozpustí se tato podpora v ceně elektřiny, podobně jako jiné podpůrné služby a regulované složky?

Ano, to je jedna z variant a funguje to v mnoha zemích. Zároveň se ale budeme snažit zmírnit růst regulované části ceny elektřiny například tím, že investice do rozvoje sítě budou ve větší míře spolufinancované z evropských zdrojů.

Pokud se blíží konec doby uhelné, je to pro Česko dobrá, nebo špatná zpráva?

Já myslím, že otázka, na kterou bychom si měli v první řadě odpovědět, je, proč jsme se na konec doby uhelné začali připravovat až za naší vlády. Emisní povolenky jsou tady od roku 2002. Všem bylo jasné, že se zavedením tohoto mechanismu směřujeme právě ke konci doby uhelné. V době vysokých cen plynu po začátku ruské agrese měli výrobci druhé Vánoce, vydělávali jako nikdy, protože ceny elektřiny vyletěly do nebes. Teď se ceny elektřiny vracejí zpět, ale ceny povolenek neklesají tak rychle a další zásadní pokles ani očekávat nelze. A provozovatelům uhelných zdrojů to najednou nevychází a sami jsou překvapeni, jak je ten proces rychlý.

Leckoho může napadnout, že je to škoda. Že jde o proces, který jde proti zdejším zájmům, protože povolenky uhelnou elektřinu zdražují a to českou ekonomiku zatěžuje. Jak chcete proti tomuto pohledu konec uhlí obhájit?

Je těžké vysvětlit, že otázka povolenek je neustále na stole, když pro změnu tohoto režimu dnes nemáte šanci najít v Evropě kvalifikovanou většinu. Zelená dohoda není jen o Německu, jde o naléhavou záležitost i pro státy Beneluxu, Skandinávie nebo Španělsko.

Pro mě je fascinující sledovat východní přísliby, které dává svým voličům třeba zdejší opozice, jejíž lídr ale byl tím, kdo za nás Zelenou dohodu schválil. ANO šlo teď do voleb s pěti prioritami, které jdou úplně proti zájmům jejich frakce v Evropském parlamentu. Naslibovali voličům věci, ze kterých nemohou splnit vůbec nic. Problémem je, že vedle své pasivity těmito sliby a chlácholením roky přispívali k tomu, že jsme se na důsledky Zelené dohody včas nepřipravili a teď závod s časem vedle ostatních evropských států běžíme se značným hendikepem.

K čemu to podle vás povede? V eurovolbách vyhrála zdejší opozice na mandáty 12:9, korekci Green Dealu slibovali navíc i politici ODS. Zdejší společnost se jasně vyjádřila, že chce Green Deal zrušit nebo změnit, šlo o jedno z hlavních témat kampaně.

Ano, signál zazněl jasně. Je vidět, že společnost má pochyby, zda unijní cíle jsou splnitelné a zda jejich plnění nejde příliš na úkor životní úrovně. A to je velmi nebezpečný trend, pokud nezačneme být více pragmatičtí.

Co to znamená?

Musí přijít víc vysvětlování, proč tyto věci děláme – a co nastane, pokud je neuděláme. My tady žijeme v jakési představě, že si můžeme vybrat vlak, ve kterém pojedeme. Ale my už v něm dávno jedeme. A z pasažéra by se měl stát aktér, který se podílí na řízení a vybírá cestu. Ne že se jen veze a stěžuje si, kam jeho vlak jede.

Co byste při řízení Evropy korigoval vy?

Já rád používám jako příklad svůj koníček, což je hudba a high-end zařízení na její přehrávání. Já utrácím opravdu hodně peněz za reproduktory, kabely, sluchátka, zesilovače, gramofony. A naučil jsem se jednu věc – že v tomto drahém segmentu už přidaná hodnota neroste ruku v ruce s cenou. Když chcete zvýšit kvalitu poslechu o 10 procent, tak nestačí si připlatit 10 procent, ale musíte zaplatit dvojnásobek nebo trojnásobek.

Tím chcete říct, že by šlo z některých opatření v Green Dealu slevit, protože nemají zas takový efekt?

Ano. Musíme se ještě jednou podívat, zda celé dekarbonizační úsilí, jak jsme si ho nastavili, je úměrné vynaloženým nákladům. A jestli ta míra perfekcionismu, o kterou usilujeme, má smysl. Možná kdybychom někde ubrali, a nemusí to být mnoho, třeba jen těch 10 procent, tak v nákladech to bude třeba minus 40 procent. Nechci měnit narativ, chci jen měnit některé cesty. Často to není ani tak o míře ambicí, jako spíše o příliš rigidně nastavené cestě, jak jich dosáhnout. Ubrat z regulace, pracovat s daty a zaměřit se na nákladově efektivní opatření.

Chcete se na tom podílet jako eurokomisař? Budete se o tu pozici ucházet?

Velká část mojí agendy je evropská. Za dva a půl roku jsem absolvoval 42 ministerských rad a 13 jsem jich řídil jako předsedající ministr, což je myslím zkušenost, kterou se může pochlubit málokdo. My jsme si během předsednictví vydobyli jedinečný respekt a myslím, že bychom měli tuto pozici využít. To znamená, že je namístě říct si o nějaké silné portfolio. A na takovou pozici je vhodné vybrat kandidáta, který má reálnou šanci ji získat.

Myslíte tím sebe?

Pokud dojde vláda k závěru, že bych tou osobou měl být já a tu nabídku dostanu, tak nejprve odpovím jim a potom budu o svém postoji informovat veřejnost. Jak říká Leto Atreides v Duně svému synovi: novi: „A great man doesn't seek to lead. He's called to it. And he answers.“ (Velký muž netouží vést. Je k tomu povolán. A odpoví.)