Článek
Ruská státem vlastněná plynárenská společnost Gazprom se propadla do historicky první ztráty za posledních více než dvacet let. Prodej plynu se jí totiž po ruské invazi na Ukrajinu snížil o více než polovinu.
Společnost dosáhla v roce 2023 čisté ztráty 629 miliard rublů, a to především kvůli přiškrcování evropských plynovodů, které byly dříve jejím největším odbytištěm. Takový propad neočekávali ani analytici, kteří podle agentury Interfax odhadovali čistý zisk společnosti v hodnotě 447 miliard rublů.
Agentura Reuters uvedla, že jde o první roční ztrátu Gazpromu od přelomu devadesátých let a začátku nového tisíciletí, kdy společnost v roce 2001 převzal Alexej Miller, spojenec prezidenta Vladimira Putina. Podle výpočtů Reuters se dodávky zemního plynu Gazpromu do Evropy v roce 2023 propadly o 55,6 procenta na 28,3 miliardy metrů krychlových.
Evropská unie sice zatím na ruský plyn žádné sankce neuvalila, především kvůli odporu zemí, jako je Maďarsko, které jsou stále na ruském plynu závislé. Přesto se jí ale od začátku invaze podařilo snížit svou závislost na dovozu ruského plynu přibližně o dvě třetiny, díky rychlému odpojení od Moskvy a změně orientace na dodavatele jako Norsko a USA, píše zpravodajský server Politico.
„Pro Gazprom to znamená obrovský propad. Když si vezmeme jeho tři základní odběratele, tak to je vnitřní Rusko, kam dodává s bídou a minimálním ziskem, postsovětský prostor a Evropa, která jako taková byla suverénně nejlukrativnější,“ sdělil redakci SZ Byznys Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV UK.
Kombinace faktorů
Propad evropského trhu však podle Svobody není jediným faktorem přispívajícím ke špatným výsledkům společnosti, ačkoli je bezesporu tím nejzásadnějším. Problémem pro něj mohou být také nejisté investice, vysoké ruské daně nebo další překážky ze strany Západu.
Gazprom se podle něj malý evropský odbyt snaží vynahradit mimo jiné tím, že začal budovat trasu směrem na východ do Číny, do které investuje velké peníze. Tamní trh ale podle něj Evropu nenahradí, Čína totiž odebírá nepoměrně menší objem a není navíc jasné, za jakou cenu. Při uzavírání smluv totiž měla velice výhodnou vyjednávací pozici.
„Smlouvy s Čínou podepisovali Rusové v době, kdy byli pod tlakem. Nejdřív podepsali smlouvu s Číňany v roce 2014, potom v roce 2022. Oba ty případy byly poté, co Rusko buď zahájilo anexi Krymu, nebo plnohodnotnou válku proti Ukrajině. Číňani si tím pádem pravděpodobně diktovali podmínky,“ komentuje Svoboda, podle kterého Čína navíc nechce být závislá na jediném dodavateli.
Velké investice, které Gazprom vkládá do budování napojení na Čínu, se tak nemusí do budoucna vyplatit. Další komplikací je pro Gazprom fakt, že Rusko zvýšilo daň na těžbu nerostných surovin, což podle Svobody bilanci společnosti zatěžuje také. Situaci nepřidává ani fakt, že Ukrajina nechce prodloužit smlouvu o tranzitu ruského plynu přes její území, a to, že EU v rámci dalšího sankčního balíčku uvažuje o uvalení sankcí na LNG (zkapalněný zemní plyn).
Podstata evropského trhu
Otázkou tak zůstává, jestli se Gazprom bez svých evropských zákazníků dokáže obejít.
„Ztráta evropských příjmů je bez návratu do Evropy nenapravitelným problémem,“ uvedl pro Financial Times Craig Kennedy, vědec z Harvardu a bývalý místopředseda představenstva Bank of America.
„Dotovali tím zbytek podnikání a nyní jsou konečně nuceni to vykázat ve svých účtech,“ dodává Kennedy s tím, že válka ukázala, jak neudržitelný tento předválečný model byl.
Podle Karla Svobody není bez Evropy prakticky možné, aby se Gazprom vrátil na své předválečné hodnoty. Čínský trh, na který nyní Rusko cílí, podle něj nemá takovou absorpční schopnost ani ochotu.
„Velmi dobře viděli, co Gazprom dělal třeba v roce 2021, kdy Evropu tlačil k dlouhodobým kontraktům tím, že přiškrtil veškeré dodávky, které šly mimo tyto kontrakty. A Číňani si tohle nebudou chtít nechat líbit,“ myslí si Svoboda s tím, že pokud by už Čína dodávky z Ruska navýšila, bylo by to za extrémně levné ceny.
Hledání odbytu bez šance
„Do roku 2030 nevidím moc možností, že by se Gazprom na předválečnou úroveň vrátil. Pokud samozřejmě Evropa usoudí, že Rusko není tak špatné a že jí může dodávat zemní plyn, tak nějaká možnost je. Ale aktuálně je nulová. To by musela nastat nějaká zásadní změna, kterou v tuhle chvíli nevidím,“ dodává.
Šance, že by velkého odběratele našli Rusové někde jinde, je podle něj mizivá. Pokud by chtěli dodávat například do Indie, museli by budovat potrubí skrz několik zemí, nebo vsadit na LNG, které ale v minulosti zanedbávali. Rusku totiž doposud stačila doprava skrz potrubí, a zkapalňovací kapacity tím pádem téměř nebudovalo.
„Jak to tedy můžou v Gazpromu řešit? Omezit investiční program. Jenomže to zase vytváří ten problém, že tím podkopáváte budoucí zisky. Oni prostě nebudou mít kde vydělávat,“ uvažuje Svoboda.
Další možností by bylo také snížení daně, což by ale bylo špatné pro financování války, nebo zvýšení cen na vnitřním trhu, což ale nese problémy v politické rovině. Situace tak podle něj není nenapravitelná, ale opravy budou Rusko bolet.
