Putinův tah nevyšel. Naopak, Ukrajinu jen vysvobodil z „obilného vězení“

Skončila dohoda s Ruskem, která Ukrajině umožnila exportovat do světa velké množství kukuřice, pšenice a produktů ze slunečnice. Dohoda, která podle OSN chránila nejchudší země světa před větším hladomorem. A zároveň dohoda, která byla možná v posledních měsících úplně zbytečná a Ukrajinu naopak vojensky i ekonomicky oslabila.

Takzvanou Black Sea Initiative neboli obilnou dohodu o bezpečné přepravě zboží po Černém moři do Bosporského průlivu uzavřely před rokem OSN, Turecko, Ukrajina a Rusko. Byla východiskem ze zoufalé situace, která nastala kvůli okupování velké části Ukrajiny ruskou armádou, ostřelování přístavů a blokování nákladních lodí.

Jedním z důsledků válečného běsnění v prvních měsících bylo zdražení potravin a zemědělských komodit až o desítky procent. Ukrajina coby „obilnice světa“ totiž v předválečném roce zajišťovala téměř 6 procent světových exportů pšenice a 13 procent kukuřice.

Díky dohodě s Ruskem se podle OSN ceny pšenice, kukuřice a slunečnicového oleje snížily za rok do března 2023 o jednu pětinu.

S krachem úmluvy, kterou odmítl dál prodloužit Kreml, se objevují až katastrofické scénáře vývoje, rostou obavy ze zdražení potravin nebo naopak obavy ze zahlcení českého trhu levným obilím.

Důvodem obav je na jedné straně přesvědčení, že ukrajinský export přes Černé moře s krachem dohody končí. Tyto obavy jsou však podle Petra Krogmana, prezidenta Ukrajinsko-české obchodní komory, liché. Naopak, Krogman říká, že se Ukrajina návratem na volný trh osvobodí z „obilného vězení“. A nebude mít problém do konce roku vyprázdnit své sklady přes moře.

„Námořní cesty nejsou zataraseny. Do Oděsy si už Rusové netroufnou, Ukrajina má protilodní rakety, letos už je mnohem silnější a Rusko naopak slabší, takže se síly vyrovnaly,“ říká Krogman, sám zemědělský podnikatel na Ukrajině, kde jeho firma Agromino hospodaří na 42 tisících hektarech půdy. Přepravní cesty velmi dobře zná.

„Teď je potřeba přestat na Ukrajinu alibistickým způsobem tlačit, aby obnovila dohodu, jak to dělají někteří evropští politici, protože může vyvážet sama. Dohoda s Ruskem je obilným vězením. Rusko ji zneužívá k omezování ukrajinského exportu, protože mohou projet jen lodě, zkontrolované ruskými inspektory. A ti nespěchají, anebo nepracují vůbec,“ dodal.

Myslí si také, že cesta přes Černé moře bez dohody s Ruskem bude levnější. Už nyní se platí vysoké rizikové pojištění za lodě, které míří do Bosporského průlivu, kde je Rusko úmyslně zdržuje o měsíce, a tím přepravu výrazně prodražuje. „Tyto vícenáklady činí i více než milion dolarů za loď, což je zhruba 30 procent ceny obilí,“ tvrdí. Na tom Rusko coby významný exportér obilnin samo vydělává.

„Turecko deklarovalo, že ukrajinské lodě ochrání. Dnes obilí přepravují turecké a čínské lodě, ale Rusové si nemohou dovolit potopit jedinou tureckou loď, protože by jim zavřeli Bospor,“ říká Petr Krogman.

Kromě námořních tras má Ukrajina další dvě exportní trasy – po železnici do Evropy a také říční cestu po Dunaji, kterou napadená země začala více využívat vloni jako alternativu námořní trasy. Lodě po Dunaji pojmou až dva miliony tun komodit měsíčně, silnice a železnice jeden milion tun.

Navíc ukrajinské zemědělství už je vinou ruské agrese výrazně slabší, než bylo před válkou a ve světě je dokázaly nahradit jiné země. V předválečném roce 2021 Ukrajina vyprodukovala 107 milionů tun veškerých plodin. Válka výrazně množství srazila a letos se očekává, že sklidí maximálně 50 milionů tun. Z toho zhruba dvacet milionů tun si země ponechá pro vlastní potřebu a 30 milionů tun exportuje. Objem se oproti loňsku sníží. Podle OSN v minulém roce země přes Bosporský průliv poslala 1100 lodí, které do světa rozvezly 32 milionů tun.

Obilná dohoda přispěla k poklesu ukrajinské produkce na méně než polovinu. Také proto si Petr Krogman myslí, že nebude problém pro Ukrajinu do konce roku vyprázdnit sklady i bez obilné dohody.

Trhy po krachu dohody zachvátila lehká nervozita. Cena pšenice na komoditní burze v Chicagu v pondělí propadla o čtyři procenta a články ve světových médiích líčily budoucnost zemí třetího světa bez potravin. Burza však rychle nabírá ztracené zisky po nájezdech investičních spekulantů a obavy z nedostatku jídla, obilí a olejů zřejmě brzy zapadnou.

Mírnou paniku přiživují zemědělské organizace i politici. „Ceny obilí po celém světě porostou a lidé v nejzranitelnějších oblastech Asie a v Africe to pocítí,“ reagoval na neprodloužení dohody Ruskem ministr zahraničí Ukrajiny Dmytro Kuleba.

OSN už dříve prezentovala dohodu jako štít před potravinovou chudobou a hladomorem v zemích, jako je Etiopie, Jemen, Keňa, Somálsko či Afghánistán, kam také ukrajinské obilí a olejniny míří. Jdou tam však poměrně malé objemy. Moc se nemluví o tom, že už před válkou byla největším importérem ukrajinské pšenice, kukuřice a ječmene Evropská unie. A v té době nikdo nemluvil o destabilizaci nebo kolapsu trhu.

Česká situace je specifická. Země totiž sama ve velkém pšenici exportuje (téměř vše do Německa, Rakouska, Polska) a s rostoucími dovozy z Ukrajiny v Evropě hůř hledá kupce.

„Spousta zemědělců se kvůli nízkým cenám ani nepokouší prodávat. Náklady na tunu pšenice jsou 5500 korun, ale obchodníci nabízejí jen 3,5 až 4,5 tisíce korun za tunu,“ říká mluvčí Zemědělského svazu Vladimír Pícha. Z nedávného průzkumu svazu vyplynulo, že na skladech zemědělců, zpracovatelů, mlynářů i pivovarů jsou letos 2 miliony tun neprodaného obilí, zatímco loni touto dobou to bylo 0,5 milionu tuny.

Stav zásob se prakticky nedá ověřit. Také místopředseda Asociace soukromého zemědělství Jan Staněk však uvádí, že přebytky jsou větší problém než jindy. „Sklady jsou přeplněné pšenicí. Kvůli přebytkům ceny padají. Není to nic špatného, ale loni se větší podniky snažily vydělat na cenách a teď mají v silech zásoby na rok, dva dopředu,“ řekl.

Na sklonku roku se přitom pšenice vykupovala za poměrně vysokou cenu. Přesto část zemědělců čekala na ještě lepší nabídku a teď mohou jen litovat.

Zemědělský svaz tvrdí, že Česko zčásti přichází o své exportní trhy. Z celní statistiky, kterou poskytl svaz, je zřejmé, že za první čtyři měsíce roku do dubna se letos zvýšil dovoz obilovin o 52 procent, ale export obilí naopak klesl o 13 procent z 1,23 milionu tun na 1,07 milionu. Agrární komora ČR varovala před „faktickým kolapsem trhu“, protože čeští zemědělci prodávají výrazně pod burzovní cenou.

Někteří zemědělci si myslí, že může dojít k paradoxní situaci, kdy se ukončením dohody může výrazně zvýšit rozdíl mezi cenou na světových burzách a cenou, kterou dostávají čeští farmáři. Ale přitom není jisté, že vykoupená pšenice skončí na českém trhu a promítne se do nižší ceny potravin.

Žádné drama se však nekoná, mírní obavy zemědělců Tomáš Maier z České zemědělské univerzity. „Nenastane žádný kolaps ničeho. Ceny se vrací do normálu, trh také,“ vyjádřil se. „Za přeplněné sklady si zemědělci mohou sami. Loni byly ceny dvojnásobné a přesto obilí neprodali,“ řekl. Připomenul, že sektor zemědělství měl loni rekordní zisky.

Zemědělství mělo loni historicky nejlepší výsledky. Zisk na hektar se v průměru více než zdvojnásobil na 6242 korun, vyplynulo z průzkumu Zemědělského svazu.

Ten však skvělá čísla zároveň dříve označil za účetní hru a uvedl, že letos budou výsledky horší, protože teprve do letošního účetnictví se zaúčtují náklady na pohonné hmoty, hnojiva, krmiva či osiva, nakoupené za vysoké ceny z minulého roku.

Je však ještě jeden důvod, proč jsou sklady zemědělců plnější. Loni měli oseto pšenicí o deset procent více ploch. Rozhodnutí mít na poli více pšenice nebylo motivováno snahou vydělat na „válečných cenách“. Pšenici zaseli už na podzim roku 2021.