Všichni to vidí, ale nezasáhnou. Tak se obchoduje s ruskou ropou

Dva staré ropné tankery, těsně u sebe nedaleko řeckého pobřeží. Na globálním satelitním sledovacím systému se sice nezobrazují, ale přesto se k sobě minulý týden přiblížily. Proč? Tajně mezi sebou přečerpávaly ruskou ropu. Upozornila na to agentura Bloomberg.

Více než čtyřkilometrová odchylka mezi elektronickou a skutečnou polohou opravdu nebyla chybou, ale záměrným podvodem v rámci důmyslného systému, jehož cílem je udržet přísun sankcionovaného ruského paliva.

Tato praktika, která se označuje jako „spoofing“, je poměrně jednoduchá. Úplně stačí, aby někdo někde měl hardware, který vysílá falešné signály o poloze. Skutečný vysílač plavidla mezitím jeho posádka vypne. Regulační orgány tuto taktiku odsuzují a lodě, které ji provozují, nesmí vplout do evropských přístavů, ne vždy ji však odhalí. V mezinárodních vodách je ovšem legální a společnosti tuto službu otevřeně nabízejí na internetu.

Jednou z lodí, které se spolu tajně setkaly 19. září, byla podle Bloombergu šestadvacetiletá Turba. Za normálních okolností by stará loď skončila už dávno ve šrotu, tato má však nový úkol. Stala se součástí stínové flotily, kterou si Rusko postavilo poté, co na něj byly uvaleny sankce kvůli jeho agresi na Ukrajině.

Restrikce znemožnily státům EU nakupovat ruskou ropu prostřednictvím tankerů a zároveň zabránily unijním společnostem, aby přepravě ruské ropy napomáhaly. Avšak v momentě, kdy se plavidla ocitnou v mezinárodních vodách, mizí možnosti, jak situaci kontrolovat. Odhady se sice různí, předpokládá se však, že nejméně polovina ruské ropy proudí přes stínové tankery, jako je Turba.

Na tu se regulační orgány zaměřily již v květnu, nejen kvůli jejímu stáří, špatným výsledkům inspekcí a záhadným údajům o vlastnictví, ale také kvůli tomu, že pluje pod vlajkou Kamerunu. Země, která je na černé listině mezinárodní organizace podporující bezpečnou námořní dopravu, připomíná agentura.

Pro manipulaci s ruskou ropou a pohonnými hmotami stanovila skupina G7 výjimky. Musí se s nimi tedy obchodovat na stanovené úrovni, případně pod ní. Cenová hladina je aktuálně stanovená na 60 dolarech za barel ropy a 100 dolarech za prémiová rafinovaná paliva, jako jsou benzin nebo nafta. S rostoucími cenami se ale většina ruské ropy dostala nad tuto hranici, což znamená, že společnosti, které s ní obchodují, by mohly čelit obviněním z porušování sankcí.

Signály, které během přečerpávání Turba minulý týden vysílala, zachytilo hned několik sledovacích systémů, včetně toho, který provozuje Bloomberg. Podle něj byl na míle daleko od druhého stárnoucího tankeru, který pluje pod jménem Simba. Podle pozorování Bloombergu se však oba tankery nacházely těsně vedle sebe v Lakónském zálivu.

„Tento druh neprůhledného přesunu tak blízko evropských břehů naznačuje, že finanční transakce za náklad je nad cenovým limitem,“ uvedl pro Bloomberg Samir Madani, spoluzakladatel společnosti TankerTrackers. Ta sledovala tuto transakci společně s Bloombergem a také vystopovala původní náklad zpět do Ruska. Společnost dlouhodobě sleduje přepravu ropy.

Podle pozorování společnosti TankerTrackers převzal Simba ruskou ropu u rumunského pobřeží od jiné lodě. Poté přes Bospor pospíchal na výměnu s tankerem Turba. Další analytická společnost Kpler potvrdila, že nákladem byly ropné produkty, uvádí Bloomberg.

Lakónský záliv je součástí Peloponéského poloostrova a leží necelých 280 kilometrů od Atén. Po uvalení sankcí se pro Moskvu stal důležitým námořním uzlem, podobně jako španělská exkláva Ceuta na marockém pobřeží nebo Atlantský oceán. Tankery si překládají ruský náklad z jednoho na druhý a důvody jednotlivých přesunů nejsou nikdy zcela jasné. Zastírají však stopy, čímž komplikují dohledání původu nákladu a kryjí ty, kteří tyto dodávky kupují.

Zdálo se, že poslední dobou předávání nákladů utichalo, zejména v oblasti Ceuty. Rusko totiž částečně omezilo vývoz ropy a pohonných hmot, aby zvýšilo jejich ceny. Lakónský průliv však na základě pozorování Bloombergu zůstává nadále klíčovým. Minulé úterý zde došlo ke třem výměnám, podle agentury šlo pravděpodobně o rafinovaná paliva spíš než o ropu. Další tucet tankerů pak na výměnu čekal.

Evropské, a tím pádem ani řecké firmy sice nesmí pomáhat ruskou ropu přepravovat, řecké úřady však zároveň nemají možnost činnost probíhající v Lakónském zálivu kontrolovat. Tankery totiž náklady obezřetně vyměňují v mezinárodních vodách, které začínají necelých deset kilometrů od pobřeží.

Činnost stínové flotily budí kromě strachu z porušování sankcí také další obavy. Jelikož se přeprava ruské ropy odehrává zpravidla na starších lodích, ohrožuje také turistický a rybářský průmysl a pochopitelně i životní prostředí.

K výměně mezi Simbou a Turbou došlo podle Bloombergu asi šest kilometrů od řeckých teritoriálních vod a zhruba sedmadvacet kilometrů od oblíbené turistické destinace Gytheia. Celá oblast pobřeží této části Peloponéského poloostrova je pak velmi důležitým hnízdištěm chráněné karety obecné.