Čína následuje ruský scénář. Vsadila na nákupy zlata

Čína masivně skupuje zlato a tvoří si obří zásoby, které při současné ceně zlata 2325 dolarů za unci dosahují v přepočtu hodnoty 3,7 bilionu korun. Intenzivní nákupy cenného kovu vyvolávají diskuze o tom, zda se asijská země nepřipravuje na případné sankce, pokud by rozpoutala konflikt s Tchaj-wanem.

Podle posledních informací od Světové rady pro zlato jen za první čtvrtletí letošního roku zvýšila čínská centrální banka množství svého zlata v devizových rezervách o 27 tun na celkových 2262 tun. Více v prvních třech měsících roku nakupovalo pouze Turecko, a to 30 tun tohoto cenného kovu.

Druhá největší ekonomika světa soustavně nakupuje zlato od října 2022, a za toto období navýšila své zlaté rezervy o 16 procent, informuje britský deník The Telegraph. To je nejdelší série čínských nákupů minimálně od roku 2000. A podle odborníků to není náhoda, čínské nákupy zlata totiž pravděpodobně mohou souviset s přípravou na potenciální sankce od západních zemí.

„Čína pečlivě sleduje, co se děje s Ruskem poté, co napadlo Ukrajinu a jakým způsobem je Rusko odstřiháváno od mezinárodního platebního systému, na který je Čína také připojená,“ říká pro SZ Byznys Olga Lomová z katedry sinologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Podle ní Čína dlouhodobě pracuje na vytvoření vlastního finančního systému, který by mohl nahradit americký dolar čínským jüanem jako hlavní světovou měnu.

„K tomu už do značné míry došlo v obchodě s Ruskem, evidentně to ale úplně nefunguje. Proto se zdá být logické, že Čína akumuluje zlaté rezervy jako přípravu na podobné ekonomické výzvy,“ dodává přední česká expertka na Čínu.

Kromě toho čínská centrální banka pokročila se zaváděním takzvaného digitálního jüanu, který spadá do skupiny digitálních měn centrálních bank (CBDC), jak pro SZ Byznys přibližuje sinolog a analytik projektu Sinopsis David Gardáš. Ty podle něj mohou s rostoucím mezinárodním uplatněním do budoucna zcela obejít současné finanční systémy a nástroje, momentálně koncentrované v západních zemích.

„V úvahu je třeba brát také případnou čínskou reakci na uvalení sankcí. Peking například může zmrazit investiční a penzijní fondy působící na čínském trhu, nebo zabavit aktiva zahraničních společností,“ upozorňuje analytik.

Jonathan Eyal, mezinárodně uznávaný expert na otázky bezpečnosti a obrany z londýnského Royal United Services Institute for Defence and Security Studies (RUSI), se domnívá, že velké nákupy zlata Čínou jsou jasným znamením politického projektu. Ten je podle něj pro Peking prioritou, protože vidí hrozící konfrontaci se Spojenými státy.

„Samozřejmě to souvisí i s plány na vojenskou invazi na Tchaj-wan. Vůbec není pochyb o tom, že načasování a trvalý charakter nákupů jsou součástí ponaučení, které si Čína vzala z války na Ukrajině,“ řekl pro The Telegraph.

Gardáš ze Sinopsisu na druhou stranu upozorňuje, že centrální banky mají pro rozšiřování zlatých rezerv řadu důvodů a ta čínská v tomto ohledu není výjimkou.

„Zlaté rezervy slouží k diverzifikaci držených aktiv, zhodnocení devizových rezerv a zabezpečení v nejistých časech. Obecně vzato však shromažďování zlata Čínskou lidovou bankou nemusí souviset pouze s Tchaj-wanem, jako spíše se snahou zajistit si určitý polštář v případě jakékoliv významnější krize, tedy bez ohledu na to, zda ji vyvolá sám Peking,“ vysvětluje.

Naléhavost zlata pro Čínu je podle experta Eyala zřejmá i vzhledem k tomu, že intenzivní nákupy zlata probíhají i přesto, že jeho cena na trzích momentálně trhá rekordy a za posledních 12 měsíců stoupla přibližně o pětinu, k čemuž výrazně pomohly obavy z konfliktu na Blízkém východě.

„Pokud se Čína přiblíží k agresivnějšímu postoji vůči Tchaj-wanu a země začnou stahovat své investice z Číny, tyto zásoby zlata by jí mohly poskytnout určitou finanční rezervu, která by pomohla překonat některé problémy,“ domnívá se Ian Duncan Smith, spolupředseda Meziparlamentní aliance k Číně.

Čínská centrální banka začala nakupovat zlato krátce poté, co západní země zmrazily ruské měnové rezervy uložené v zahraničních centrálních bankách jako reakci na invazi na Ukrajinu. Západní sankce způsobily ztrátu 350 miliard dolarů z ruských zahraničních měn.

Hlavní rozdíl mezi sankcemi již uvalenými na Rusko a potenciálně na Čínu spočívá podle Gardáše v ekonomické provázanosti obou zemí do globálních dodavatelských řetězců.

„Ruské hospodářství není zdaleka tak diverzifikované a dlouhodobě se opírá především o vývoz energetických surovin, jako jsou ropa, plyn nebo uhlí. Naopak Čína jako druhá největší ekonomika a současně největší obchodní partner více než 120 zemí světa je mnohem hlouběji integrovaná do globálních dodavatelských řetězců,“ upozorňuje.

Uvalení rozsáhlých sankcí proti Číně by tak podle něj mělo dalekosáhlé důsledky, zejména v oblasti elektroniky, spotřebního zboží, nebo průmyslových komponentů a dodávek vzácných kovů. „Sankce by tak pochopitelně mohly poškodit nejen čínskou ekonomiku, ale také ekonomiky zemí, které jsou na ní závislé,“ tvrdí Gardáš.

„Dosáhnout mezinárodního konsenzu u sankcí vůči Číně by kvůli větší provázanosti ekonomik a dlouhodobě pěstované závislosti na čínských dodavatelských řetězcích bylo zjevně mnohem složitější než v případě Ruské federace,“ doplňuje analytik ze Sinopsis.

Otázka sjednocení Číny s Tchaj-wanem je složitá a citlivá, a má hluboké historické, politické i strategické důsledky. Čínský prezident Si Ťin-pching zdůrazňuje, že sjednocení s Tchaj-wanem je klíčovým cílem jeho vlády, což je v souladu s dlouhodobou politikou Čínské lidové republiky, která považuje Tchaj-wan za svou provincii.

Tato rétorika je však vnímána jako potenciální předzvěst možného vojenského konfliktu, protože Tchaj-wan si udržuje de facto nezávislost a má vlastní demokratickou vládu a je dlouholetým spojencem USA. Prezident Spojených států Joe Biden naznačil, že by byl v případě invaze ochoten vyslat na jeho obranu americké vojáky.