Týden bez ruského plynu: Nedávno nemyslitelné, teď Česko nemá problém

Týden po zavření ukrajinské trasy, která pro Česko byla přes půl století hlavním kanálem pro dovoz plynu, se ukazuje to, co se čekalo. Neděje se nic mimořádného, plynu je dost, uklidnila se i jeho evropská burzovní cena.

Data z české plynárenské soustavy ukazují konec dovozu ze Slovenska a návrat k německé trubce, která spojuje zdejší zákazníky s norskými nalezišti a nově budovanými přístavy na zkapalněný plyn v Německu a Nizozemsku. Náhradní řešení našly i okolní země.

Praxe tedy ukazuje, že odpojení od ruského plynu, ještě nedávno nemyslitelná věc, nepředstavuje žádný problém. Kromě toho, že po technické a zeměpisné stránce ukrajinská trasa dávala pro střed Evropy největší smysl a přinášela teoretickou možnost mít plyn levněji – pokud by Rusko chtělo a Česku by to stálo za to.

Kyjev zavřel svou tranzitní trasu na Nový rok, poté co vypršel pětiletý kontrakt s Ruskem dojednávaný ještě před úplnou invazí na Ukrajinu.

Rusko i Ukrajina smlouvu až do minulého týdne ctily, obě z ní měly finanční prospěch. Rusko za plyn poslaný do EU podle dosavadních odhadů inkasovalo kolem pěti miliard dolarů ročně, z toho pětina zůstávala na Ukrajině díky paušálním tranzitním poplatkům od Gazpromu.

Kuriózní stav, kdy země spolu válčily i obchodovaly zároveň, doposud Kyjev vysvětloval mimo jiné tím, že smlouvu pomáhala dojednávat Evropská komise a předčasné vypovězení by šlo brát jako porušení závazků vůči spojencům. Slovenské, maďarské a rakouské firmy měly s Gazpomem vlastní odběratelské smlouvy, platné až do let 2028, 2036 a 2040. Hlavně kvůli nim doposud nejsou v EU na ruský plyn žádné sankce.

V první polovině prosince burzovní ceny plynu v EU klesaly v naději, že tranzit přes Ukrajinu se nakonec přece jen na poslední chvíli nějak zachrání. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ale před Vánoci na summitu EU v Bruselu takovou možnost jednoznačně vyloučil s odůvodněním, že nechce dál pomáhat Rusku financovat válečné tažení.

Pro okolní svět může takový postup být srozumitelnější, než kdyby Kyjev dál na tranzitu vydělával. „V době, kdy se ukrajinská vláda zoufale snaží udržet americkou podporu u nastupující Trumpovy administrativy, je vyhlídka na dohodu o plynu mezi Ukrajinou a Ruskem politicky toxická,“ poznamenal před koncem roku v článku o končící přepravě plynu analytik Atlantic Council Alan Riley.

Plynovod ze Sibiře, vedoucí přes Ukrajinu a Československo, se stavěl v 60. letech pod jménem „Bratrství“ a pro Sovětský svaz fungoval jako spojka se Západem i v době železné opony. Původně byl dimenzován na 150 miliard kubických metrů plynu ročně.

Kvůli válce se ale většina dřívějších zákazníků od Ruska odvrátila, a tak plynovod v posledních dvou letech využíval jen zhruba deset procent svých možností. Dovoz 15 miliard kubíků z Ruska přes Ukrajinu tvořil loni v porovnání se všemi dovozy plynu do EU jen necelých pět procent.

Skončily i další trasy z Ruska, hlavně nově budovaný a velkokapacitní baltský Nord Stream i potrubí Jamal přes Polsko. V obou případech hned v roce 2022. Náhradní zdroje jsou tři.

Za prvé, hned po ruském vpádu na Ukrajinu vstoupilo do hry Norsko a upravilo chod svých nalezišť tak, aby se těžilo co nejvíc plynu na úkor těžby ropy. Za druhé, vidina nejistých dodávek a vysokých cen donutila evropské firmy i domácnosti ve velkém šetřit. Spotřeba plynu v celé EU je nyní oproti předválečnému období o 18 procent nižší, v Česku je nejnižší od pádu komunismu.

Třetí náhradou za Rusko je zkapalněný plyn (LNG) převážený po moři hlavně z USA a Kataru, kvůli kterému se v různých zemích na pobřeží staví jeden nový přístavní terminál za druhým. Celková kapacita pro příjem LNG v EU stoupla za poslední tři roky o 23 procent, nejvíc v Německu a Nizozemsku, kde se do dvou takových projektů zapojilo i Česko a přes polostátní firmu ČEZ si část nově budovaných kapacit zarezervovalo.

Údaje státní firmy NET4GAS, která spravuje páteřní tranzitní potrubí, ukazují s nástupem nového roku jasný obrat v tom, jak plyn do Česka proudí. Místo dovozů z východu, které loni ke konci roku převažovaly, se obnovil tok z Německa.

K jeho páteřní síti je Česko napojeno od roku 2013 velkokapacitním potrubím, zbudovaným v návaznosti na baltský Nord Stream jako spojka přes Karlovarsko a Plzeňsko dál do Bavorska. Teď má tento systém pro Česko nový význam v dobrém propojení s německou sítí a v přístupu k novým dodavatelům.

Z Německa podle NET4GAS proudí od 1. ledna do Česka kolem 15 milionů kubických metrů plynu denně. To odpovídá zhruba polovině toho, co si z páteřních trubek NET4GAS odebírají lokální distributoři pro koncové zákazníky. Druhá polovina se čerpá z podzemních zásobníků.

Ty byly k 5. lednu naplněny z 60 procent, což odpovídá normálu na přelomu roku. „Na tuto situaci jsme se dlouhodobě připravovali, máme dostatek zásob a zajistili jsme alternativní dodávky ze Západu. Díky robustní infrastruktuře jsme také schopni v případě potřeby pomoci okolním státům. Nemusíme se tedy bát nedostatku plynu,“ říká k zásobování ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN).

V zimě rezervy v zásobnících obvykle ubývají zhruba o jeden procentní bod za necelé dva dny. Současné zásoby činí 2,14 miliardy kubických metrů a v případě teoretického výpadku všech dovozních tras by měly stačit na 51 dnů, tedy do konce února.

Oproti minulosti, kdy se cena plynu určovala dlouhodobými mezivládními kontrakty, funguje trh s plynem v EU úplně jinak. Vláda do nákupu suroviny de facto vůbec nemluví, nákup a prodej je věcí konkurence mezi firmami, které jsou většinou privátní a plyn nakupují od těžařů a velkoobchodníků napříč Evropou za burzovní ceny.

Ty letos postupně rostou a po krátkém zlomu směrem dolů začátkem prosince vyskočily na přelomu roku zase nahoru – podle všeho právě v důsledku potvrzených zpráv, že ukrajinský tranzit opravdu končí.

Cena se po Vánocích krátce dostala nad 50 eur za megawatthodinu plynu, kde byla naposledy na pár dnů v říjnu 2023 a předtím až v době největší energetické krize v létě 2022. Tehdy plyn celou druhou polovinu roku stál kvůli nejasným dopadům konfliktu s Ruskem přes sto eur.

Za poslední týden burzovní cena opět klesla na úroveň listopadu. Ta je ale stále o polovinu vyšší než loni touto dobou. Jak moc to souvisí s koncem ukrajinské trasy a s odstřiháváním ruského plynu, je ale těžké posuzovat.

Podle Václava Bartušky, zvláštního zmocněnce Ministerstva zahraničí pro energetickou bezpečnost, ve finále rozhoduje skutečnost, že všechny státy EU už mají oproti Rusku alternativu, že ruské dodávky představují už jen malé procento celkové spotřeby a že tím pádem Kreml ztratil páku na to evropské ceny ovlivňovat.

„Konec tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu nemá na EU žádný vliv,“ říká Bartuška po týdnu praxe bez ukrajinské trasy.

Jiří Gavor, ředitel tuzemské Asociace nezávislých dodavatelů energií a častý komentátor trhu s plynem, ale považuje tak kategorické soudy za zavádějící. Ne v otázkách bezpečnosti dodávek, kde souhlasí s tím, že nikdo v ohrožení není, ale v otázce ceny.

„Pokud je ruský plyn přes 50 let na tom nejlevnějším konci spektra nabídky, tak je celkem jasné, že odpoutání od něj je zkrátka faktor, který posouvá cenu nahoru. Ruský plyn je nákladově principiálně výhodnější, zvlášť když se budeme bavit o plynovodních systémech,“ přibližuje Gavor.

Jinou věcí ale podle něj je, jak moc bylo Rusko ochotno své nižší náklady do prodejních cen promítnout, jaké cíle těmito slevami sledovalo – a jakou kdo učiní politickou volbu, zda mu o něco levnější nákupy stojí za to.