Článek
Podle bývalého guvernéra České národní banky (ČNB) Zdeňka Tůmy je potřeba si zvyknout na to, že úrokové sazby budou vyšší než v předchozích letech. Uvedl to v rámci 13. ročníku Investičního fóra pořádaného v Praze.
„Sazby byly na extrémně nízkých úrovních. Peníze byly doslova zadarmo, což vedlo ke vzniku bubliny na realitním trhu a dalším komplikacím. Hypoteční úrokové sazby byly tak nízké, že se pohybovaly kolem 1,5 procenta. Peníze mají svoji cenu a já doufám, že se nevrátíme do období extrémně nízkých sazeb, které by mohlo přinést další problémy,“ varoval Tůma.
Exguvernér připomněl, že nízké úrokové sazby centrálních bank byly odpovědí na rozsáhlou finanční krizi v roce 2008. Přesto se v následující dekádě centrálním bankám nepodařilo „normalizovat“ měnovou politiku a dostat úrokové sazby na adekvátní úrovně, tedy výše.
„Jako bývalý centrální bankéř věřím, že i přes nedávné chyby některých centrálních bank by měly být schopny udržet inflaci na úrovni kolem dvou procent. Klíčová úroková sazba by se poté měla stabilizovat v rozmezí tří až čtyř procent, což považuji za základ zdravého ekonomického prostředí,“ zdůrazňuje Tůma, který vedl Českou národní banku po dobu deseti let až do konce června 2010.
Pomalá reakce
Zmínil také, že řada centrálních bank doslova zaspala a nereagovala na rostoucí inflaci včas. Za příklad uvedl Evropskou centrální banku (ECB).
„To, co předvedla ECB, je za hranou pochopení. Nechápu, jak mohla tak dlouho tvrdit, že inflace má původ v nějakém externím šoku, který se rychle přežene. Snad každému bylo jasné, že to tak není, a proto měla rychle reagovat zvýšením sazeb. Úroky sice navyšovala, ale velmi pozdě,“ zdůraznil Tůma, v současné době předseda dozorčí rady IRQ Funds.
Podotkl, že zvláště opožděná reakce představuje významnou lekci, ze které by si měly centrální banky vzít ponaučení. Kredit pak připsal „Rusnokově“ bankovní radě. „I když Česká národní banka mohla reagovat na rostoucí inflační tlaky trochu rychleji, stále byla jednou z prvních institucí, u kterých jsme mohli pozorovat utahování měnové politiky,“ hodnotí Tůma.
V letošním roce očekává postupné uvolňování měnové politiky, které bude záviset na vývoji inflace a kurzu koruny. Inflace by podle něj měla klesat celkem rychle, ale rizikem podle něj může být tradiční lednové přeceňování zboží a služeb.
„Nepochybuji o tom, že v případě Česka inflace v úvodu roku spadne někam okolo tří procent. Může to být relativně blízko pod tuto hranici, nebo také významněji nad tři procenta. To bude klíčový faktor ovlivňující tempo uvolňování měnové politiky ze strany České národní banky,“ tvrdí třiašedesátiletý ekonom.
Dalším významným aspektem podle něj je, že i přes svou nezávislost je tuzemská centrální banka do značné míry ovlivňována takzvaným úrokovým diferenciálem, neboli rozdílem v úrokových sazbách mezi ČNB a Evropskou centrální bankou.
V okamžiku, kdy bude ČNB rychleji snižovat sazby, může docházet k oslabení koruny vůči euru, neboť rozdíl v úrocích ČNB a ECB se bude ztenčovat. Podle Tůmy to může vést k menší motivaci pro zahraniční investory a investory obecně, kteří budou mít kvůli nižší výnosnosti menší zájem o česká aktiva.
„Tempo snižování sazeb České národní banky není tedy závislé pouze na samotné tuzemské inflaci, ale také na tom, jak rychle půjde se sazbami dolů také ECB. Proto bude kurz koruny pro ČNB důležitým faktorem při hodnocení, jak rychle může snižovat své sazby,“ vysvětluje Tůma.
