Záhada, která dodnes budí vášně. Proč se na Wall Street vypařily miliardy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Černých pondělků spojených s propadem akciového trhu bylo v historii několik, ale pravděpodobně nejhorší z nich přišel přesně před 35 lety v roce 1987. Devatenáctý říjen byl dnem, kdy se světové akciové trhy během několika hodin zhroutily.

Jeden z nejstarších a nejznámějších amerických akciových indexů Dow Jones Industrial, který se skládá z akcií 30 amerických společností patřících mezi největší a nejvíce obchodovatelné firmy, se za jeden jediný den propadl o 508 bodů, což představovalo pokles o 22,6 procenta.

Takový pokles se v současné době, kdy jsou ceny akcií mnohem výše, nemusí zdát tak velký. Nicméně v procentuálním vyjádření by se tehdejší propad rovnal propadu dnešního indexu Dow Jones o více než tři tisíce bodů, uvádí agentura Bloomberg.

Z akciového trhu se v tu chvíli ztratilo 500 miliard dolarů, což je při dnešním kurzu přibližně 12,5 bilionu korun. Byl to v té době největší jednodenní propad na akciovém trhu v historii a jeho dozvuky následně pocítily trhy po celém světě.

Jasné a jednoduché vysvětlení tehdejší mimořádné události ovšem chybí, šlo o typickou „černou labuť“. Tento termín označuje významnou událost s masivním dopadem, kterou je těžké předvídat a která se vymyká zažitým předpokladům.

Někteří tvrdí, že Černé pondělí vyvolal strach, jenž převážil nad chamtivostí. Jedna z teorií totiž praví, že za krachem byl výrazný růst poměru cen akcií vůči ziskům firem (takzvaný ukazatel P/E).

Standardní ukazatel P/E dává do poměru současnou cenu akcie a zisky firmy na akcii za posledních 12 měsíců. Jestliže je cena jedné akcie například 30 dolarů a zisk na tuto jednu akcii za posledních 12 měsíců činí tři dolary, potom je P/E na hodnotě 10 (30 děleno 3).

Dva roky před krachem se tento poměr nacházel na hodnotě okolo osmi, v roce 1987 se přehoupl přes 20. Akcie tedy byly z hlediska tohoto sledovaného ukazatele silně nadhodnocené. Přesto investoři za akcie platili vysoké ceny v očekávání budoucích růstů firemních zisků. Ty ovšem nepřišly a nafouknutou bublinu propíchl strach.

Další teorie například pracuje s myšlenkou, že akciovým trhům zlomil vaz technologický pokrok spolu s elektronickým obchodováním, které nepočítalo s tak velkým náporem objednávek.

Nedokonalé programy a modely reagovaly přehnaně a při poklesu cen indexů začaly generovat nepřeberné množství objednávek, jež nebyl systém schopen během tak krátké doby zpracovat. V návaznosti na to celý trh téměř „zamrzl“ a mezi investory se začala šířit panika, která vyvolala ještě radikálnější vlnu výprodejů, popisuje situaci investiční server Investopedia.

Na panickém výprodeji se podílelo hned několik aspektů najednou, ale nikdo v podstatě stále neví, který z nich byl tím klíčovým spouštěčem.

Akciové trhy v první polovině roku 1987 prudce rostly. Během sedmi měsíců posílil index Dow Jones o 44 procent, což vyvolalo obavy z tvořící se bubliny na trzích. V polovině října navíc podkopaly důvěru investorů bouřlivé zprávy, které vedly k dalšímu kolísání trhů.

Federální vláda USA zveřejnila větší než očekávaný obchodní deficit a dolar ztratil na hodnotě, připomíná dobu webový portál The Federal Reserve History. Od 14. října začala řada trhů zaznamenávat velké denní ztráty. Do konce obchodního dne 16. října, který připadl na pátek, ztratil index Dow Jones 4,6 procenta.

Víkendová obchodní přestávka byla jen krátkou úlevou – ministr financí James Baker v sobotu 17. října veřejně pohrozil devalvací amerického dolaru, aby snížil rostoucí obchodní deficit země.

Ještě než se v pondělí ráno začalo obchodovat na amerických trzích, začaly klesat akcie v Asii. Investoři se postupně přesunuli k likvidaci svých pozic a počet prodejních příkazů výrazně převýšil počet ochotných nakupujících. Začala se šířit panika, která se později přelila i na burzy do USA. Výsledek již známe – největší jednodenní ztráta na akciovém trhu v historii.

„Byl to opravdu děsivý pocit. Lidé začali chápat propojenost trhů po celém světě. Investoři mohli poprvé v přímém televizním přenosu sledovat, jak se finanční krize šíří z trhu na trh,“ vzpomíná pro The Federal Reserve History bývalý burzián Thomas Thrall.

„Zjistíte, jak jsme všichni propojeni a jak jsme malí,“ doplnil Donald Marron, předseda představenstva Paine Webber, v té době významné investiční společnosti. „Lidé zůstali celou noc vzhůru a sledovali japonský trh. Čekali, co se stane s otevřením burz v USA.“

Přesto akciový krach na konci 80. let minulého století nevedl k hospodářské krizi ani recesi, jako tomu bylo například v letech 1929 či 2008. Akciové trhy se z tehdejšího propadu zotavily a hodně tomu napomohl tehdejší šéf amerického Fedu Alan Greenspan.

Pod jeho vedením se Fed snažil trhu opět navrátit jeho likviditu, přičemž pomocí dlouhých jednání přinutil většinu bank, aby společnostem s cennými papíry půjčily finance, které nutně potřebovaly.

V prohlášení z 20. října 1987 Alan Greenspan uvedl: „Centrální banka dnes v souladu se svými povinnostmi centrální banky země potvrdila svou připravenost sloužit jako zdroj likvidity na podporu hospodářského a finančního systému,“ připomíná Greenspanova slova portál The Federal Reserve History.

Černé pondělí bylo důkazem, že trhy investory občas rády matou. Několik dní po krachu v říjnu 1987 vzrostl index Dow Jones o 288 bodů a o další dva roky později už akciové trhy dosahovaly vyšších hodnot než před Černým pondělím.

Akcie posléze nabraly rostoucí trend a k vyšším hodnotám směřovaly více než deset let, než došlo k dalšímu velkému krachu. Počátkem roku 2000 splaskla technologická bublina a akcie opět mířily do propasti, připomíná deník The Wall Street Journal. Ale to už je jiný příběh.