Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zamysleli jste se někdy nad tím, kdo je skutečně vlastníkem akcií, které nakupujete prostřednictvím společnosti – ať už jde o obchodníka s cennými papíry, brokera, nebo i banku? Realita může být poněkud překvapivá. Mnoho lidí možná netuší, že u některých brokerů nejsou jejich akcie vedeny na jejich jméno.
Podstatou je, že většina těchto brokerů drží akcie na své jméno, jako takzvaný „official owner“. Investoři jsou pak pouze vlastníky práv z plynoucí držby akcií, což se označuje pojmem „beneficial owner“. To znamená, že akcie jsou ve skutečnosti na souhrnných klientských účtech u depozitářů, kde jsou záznamy, komu jaké akcie patří.
„Tento režim je pochopitelně levnější, protože se nemusí depozitářům platit za evidenci každého individuálního investora, ale platí se jediná částka za souhrnný účet,“ přibližuje pro SZ Byznys Vladimír Holovka, obchodní ředitel brokerské společnosti XTB, která akcie pro klienty nakupuje na své jméno.
„Vlastníkem účtu je broker, ale depozitář je obeznámen s tím, že jde o cenné papíry klientů. Veškeré ekonomické výhody plynoucí z držby cenného papíru jsou realizovány ve prospěch klienta daného brokera. Nejčastěji jde o vyplácení dividend,“ dodává Holovka.
Podle investora Ondřeje Hartmana z investičního portálu FXstreet.cz je pro dlouhodobé investory rozhodně lepší být skutečným majitelem akcií, jelikož se v takovém případě předpokládá, že investiční pozice bude držet mnoho let a někdo i napořád.
„V takovém případě například kupujete akcie společnosti Apple, která tady pravděpodobně bude i za 10 až 15 let, ale váš současný broker tady za tu dobu již být nemusí. Takže proto je to důležité. Naopak u krátkodobějších investorů je to v podstatně jedno, ti nekupují akcie za účelem dlouhodobého držení,“ říká pro SZ Byznys.
Největší riziko podle něj představuje, pokud lidé investují s pochybnými malými firmami z daňových rájů.
Rizika existují
Model „nepřímého“ vlastnictví akcií může přinášet i určitá rizika a nejistoty. Pokud je vlastníkem akcií broker, investoři nefigurují v žádném oficiálním registru. Například dividendy jsou přijímány brokerem a distribuovány podle jeho záznamů, což může způsobit určitou nedůvěru ze strany investorů.
V případně zániku brokera se může stát, že investor nebude moci nějakou dobu obsluhovat své akcie, dokud se nevyřeší, zda se přepíší na jiného brokera nebo na individuálního investora. Jde však většinou o výjimečné případy. Pokud je společnost dostatečně regulována a s dobrou reputací, riziko je poměrně minimální, shodují se odborníci.
Také v případě společnosti LYNX, která působí na českém trhu, je vlastníkem cenných papírů v depozitáři uveden broker, zatímco individuální investor je registrován jako „beneficial owner“.
„Tento systém vznikal ruku v ruce s rozvojem elektronického obchodování od 70. let. Obchodníci s cennými papíry se přiklonili k této cestě z důvodu větší rychlosti zprostředkování nákupů a prodejů a nižších administrativních nákladů,“ uvedl pro SZ Byznys account manager společnosti David Němec.
Investice od více zákazníků sdružuje na jednom účtu také platforma Revolut. Přestože jsou účty sdruženy dohromady, platforma působí jako uschovatel a drží aktiva jménem každého jednotlivého zákazníka.
„Zákazníci zůstávají skutečnými vlastníky aktiv a zachovávají si práva spojená se svými konkrétními podíly, jako jsou hlasovací práva u akcií nebo nárok na dividendy. I když jsou tedy aktiva držena kolektivně, každý zákazník si zachovává vlastnické právo ke svým investicím,“ sdělila redakci mluvčí Revolutu Ingrida Daunaraviciene.
„Při obchodování na tuzemském akciovém trhu umožňujeme klientům dvě varianty evidence nakoupených instrumentů - prostřednictvím vlastního majetkového účtu investora v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP) nebo prostřednictvím sběrného účtu banky,“ uvedl pro SZ Byznys mluvčí Fio banky Jakub Heřmánek.
Při evidenci na vlastním majetkovém účtu v CDCP je investor v evidenci přímo zapsán jako akcionář dané společnosti, bezproblémově se může zúčastnit valné hromady a svá akcionářská práva vykonává napřímo bez účasti prostředníka.
Tuzemské investiční instrumenty lze podle Heřmánka evidovat i na sběrném účtu Fio banky v CDCP. Tento účet je vždy tzv. klientský, slouží pro uložení pouze klientských cenných papírů a centrální depozitář ho takovýmto způsobem eviduje.
„I při tomto způsobu uložení je koncovým majitelem akcií či jiných instrumentů klient. Na zahraničních trzích se obchoduje vždy prostřednictvím sběrných účtů, které vedou pro Fio banku renomovaní depozitáři působící na daném trhu,“ dodává Heřmánek.
Také u Patria Finance je klient vždy koncovým majitelem. „Klient má vedené akcie či ETF či jejich části přímo na majetkovém účtu konkrétního klienta v Patria Finance. Druhý způsob, který u nás neuplatňujeme, znamená situaci, kdy klient vůbec akcii či ETF nevlastní, ale vlastní jej například obchodník s cennými papíry a klient má pouze závazkový vztah,“ sdělil redakci Josef Němeček, ředitel portálu Patria.cz.
„ČNB v nedávné době poukázala na nežádoucí praxi, kdy některé společnosti vedou na účtu vlastníka majetek svých klientů, ačkoli účet zní na jméno společnosti a nikoli klienta. Tuto metodu, jakkoli může být diskutabilní v případě insolvenčního řízení, Patria Finance neaplikuje,“ dodal Němeček.
V případě investiční platformy Portu jsou klientské cenné papíry evidovány na oddělených účtech od ostatních zákazníků i od majetku společnosti a investoři jsou skutečným majitelem cenných papírů.
„Investor má s Portu uzavřenou smlouvu, která jednoznačně stanovuje, že mu nakupujeme investiční instrumenty jeho jménem a na jeho účet. Cenné papíry jsou zaevidované jako majetek klienta už v momentu jejich nákupu, není u nás tedy ani žádný mezičas, po který bychom vedli cenné papíry na vlastní knize,“ řekl pro SZ Byznys zakladatel platformy Radim Krejčí.
U některých, překvapivě i docela velkých zahraničních brokerů, je majetek klienta sice veden odděleně od majetku společnosti, ale investor je pouze „beneficial ownerem“, upozorňuje dále Krejčí.
