Další místo, kde Poláci ukázali Čechům záda. Varšavský Wall Street

Rumunský producent energie Hidroelectrica minulý týden úspěšně vstoupil na bukurešťskou burzu. Primární veřejná nabídka akcií (takzvané IPO) byla největší v historii tamního akciového trhu a současně zatím největším letošním úpisem v celé Evropě.

Poněkud odlišná situace panuje na hlavním trhu domácí burzy v Praze. Tam se velké firmy v posledních letech příliš nehrnou, naopak se z něj z různých důvodů stahují.

Burzu v nedávné době opustily společnosti Avast a O2 Czech Republic, v současnosti se tak na Prime, jednom z hlavních trhů v Praze, obchoduje pouze osm titulů s nepříliš pozitivními vyhlídkami kolem ČEZ, kterému rovněž hrozí stažení z burzy.

Pražská burza se s úbytkem obchodní aktivity potýká dlouhodobě a objem transakcí je v porovnání s roky na počátku tisíciletí minimální.

Počet obchodovaných titulů by se však přeci jen zvýšit mohl. Svůj záměr přesunout se na hlavní parket burzy totiž deklarovaly společnosti Primoco a Gevorkyan. Obě dvě se v současné době obchodují na trhu Start pražské burzy určeném pro malé a střední firmy. Přechod na hlavní trh by jim otevřel cestu ke zvýšení likvidity – s jejich akciemi by se snáze obchodovalo a to by mohlo přitahovat další zájemce.

Velkou roli v ochotě firem využívat kapitálový trh v Evropě hraje silná bankovní tradice. Velké firmy v Česku si jdou zkrátka pro kapitál raději do banky než na burzu, což Evropu odlišuje například od USA.

Pro některé tuzemské firmy je vstup na burzu také něčím, co by mohlo ve finále pomoci konkurenci, protože veřejně obchodovaná firma by se musela před investory více „odhalit.“

Větší problém ale představuje likvidita. „Když chcete jít na burzu, pak by to mělo být vyváženo významným přílivem nového kapitálu do firmy. To se ale na pražské burze dělá těžko, protože tu není dostatečná likvidita. Je to podobný problém jako ‚slepice a vejce‘. Firmy nechtějí vstoupit, protože je tu nízká likvidita, a nízká likvidita je tu i kvůli nedostatku zajímavých firem. Zásadní úkol je přivést na burzu likviditu,“ myslí si investor Ondřej Fryc, spoluzakladatel internetového obchodu Mall.cz a investorského fondu Reflex Capital.

Za příklad uvádí sousední Polsko, kde penzijní fondy musí část svých aktiv investovat na tamní burze. „Tím se na varšavské burze přivedlo hodně nové likvidity a začala být pro firmy zajímavější. Ale jeden zásah to nezmění, musí to být větší koncepce ze strany státu,“ dodává Fryc.

„Je to jeden z důvodů, proč je polská burza úplně někde jinde,“ souhlasí investor Jan Barta z Pale Fire Capital. Neexistence penzijní reformy a limity, kam mohou investovat fondy třetího pilíře, jsou podle něj silným faktorem, proč se pražská burza v porovnání s polskou dostatečně nerozvinula.

„Stávala se postupně méně likvidní, tituly z ní ubývaly a časem se stala doménou pouze ČEZ a bank. Tím se v očích zahraničních investorů stávala méně atraktivní, navíc s absencí technologických titulů,“ říká Barta.

Samotná pražská burza se však snaží situaci vylepšovat a podle jejího mluvčího Jiřího Kovaříka pro to dělá maximum.

„Firmy aktivně oslovujeme, bavíme se s nimi o kapitálovém trhu, zcela otevřeně popisujeme všechna pro i proti spojená s listingem (proces, při kterém se akcie společnosti stávají veřejně obchodovatelnými, pozn. red.). Trochu nám chybí větší aktivita ostatních subjektů kapitálového trhu a v neposlední řadě by bylo skvělé, kdyby podpora státu přešla od slov k činům,“ uvedl Kovařík.

S jeho slovy souhlasí odborník na podnikové finance Jan Brabec z poradenské společnosti Deloitte. „Všechny polistopadové vlády neudělaly pro zlepšení situace na kapitálových trzích nic zásadního, co by roli kapitálových trhů posílilo a zpřístupnilo kapitál start-upům či firmám, které překročily hranice Česka nebo středoevropského regionu,“ říká Brabec.

Atraktivita burzy by podle něj například vzrostla, pokud by stát na burze nabídl minoritní podíly akcií státních firem, což by zvýšilo kapitalizaci burzy. Tedy podobně jako u sousedů v Polsku.

Společnost Starteepo, která se zaměřuje na financování českých podniků, pravidelně analyzuje možné kandidáty pro vstup na pražskou burzu. Podle jejího ředitele Františka Bostla je v Česku aktuálně zhruba 250 až 300 atraktivních firem s obratem nad 300 milionů korun, které by mohly potenciálně vstoupit na některý z trhů pražské burzy.

Kandidátů pro hlavní trh je pak mnohem méně. Podle Bostla je to aktuálně 27 společností, které mají alespoň třímiliardový obrat. Vysvětluje to tím, že je Česko malá exportní ekonomika, a proto je i menších firem násobně více než těch velkých.

„Budoucnost pražské burzy tak spočívá v nižších tržních segmentech, to znamená v trhu Start. Tento segment má potenciál pro vyšší jednotky IPO ročně. Měli bychom tento fakt konečně přijmout. Hlavní trhy Prime a Standard jsou bohužel v pasti malé velikosti naší ekonomiky, kdy se v průměru může objevit jedno velké IPO každé dva roky,“ říká Bostl.

„Praha je tak skutečně malý rybníček, avšak v kontextu celé ekonomiky nemůžeme očekávat, že bude trh jiný. I s ohledem na komplikovanou historii privatizace,“ doplňuje.

Podle mluvčího burzy Kovaříka však tvrzení o „pražském malém rybníčku“ není na místě. Připomíná historické transakce na burze v řádech vysokých desítek miliard korun a v kontextu zmiňuje i aktuální úspěšný úpis akcií rumunské Hidroelectica.

„Původně měla být emise duální - Londýn a Bukurešť - právě z obav, že je příliš velkou pro tak malý trh, jakým je Rumunsko. Prodávající si však prosadil listing pouze v Rumunsku, a to zejména z důvodu podpory tamního kapitálového trhu. Jak se ukázalo, velikost žádný problém nebyla a vše proběhlo naprosto hladce. Když je emise atraktivní, investoři si k ní cestu najdou bez jakýchkoliv problémů. Je to tedy pouze o ochotě prodávajícího,“ vysvětluje Kovařík.

Největší překážkou pro majitele českých firem je podle Bostla obecně úvaha, zda na burzu vůbec vstoupit. „Jestli je burza tuzemská či zahraniční je už pak o osobních preferencích. Upřímně dnes ale neznám žádnou českou firmu, které by dávalo smysl vstoupit na zahraniční trh a ignorovat pražskou burzu,“ říká.

Důkazem je podle něj významný podíl pražské burzy u emise Avast, která byla výrazně oblíbenější v Praze než na londýnské burze, či nepříliš úspěšný úpis Eurowagu v Londýně. Akcie firmy za kanálem La Manche zahájily svůj burzovní debut propadem o deset procent a společnost tak nedosáhla očekávaného tržního ocenění.

Brabec z Deloitte vidí potenciální překážky při vstupu na pražskou burzu ve složitosti přípravy IPO a následné fázi po něm. „O žádných zásadních bariérách na straně burzy či legislativy nevím. Pro řadu firem je však stále jednodušší vzít si bankovní úvěr. Vstup na burzu je začíná zajímat až v situaci, kdy je jim bankovní trh malý. Bohužel pak ale pokukují po burzách v Londýně, Amsterdamu či New Yorku,“ říká.

„Tam je ale lákají zahraniční transakční poradci, aby mohly firmám účtovat vyšší poplatky za své služby. Až tak je to bohužel jednoduché,“ doplňuje Bostl ze Starteepo.