Evropská anomálie. Česku hrozí druhý pád do krize

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poslední týden v červenci publikoval Mezinárodní měnový fond letní prognózu. Z dvaceti největších zemí mohlo být devatenáct spokojeno, protože jim experti z New Yorku vylepšili vyhlídky na letošní rok.

Nejde jen o mimoevropské ekonomiky. Dokonce i HDP Velké Británie proti dosavadním předpovědím vyroste o 0,4 procenta v důsledku „vyšší než očekávané spotřeby a také investic“, které posílily zásluhou „padajících cen energie a slabších dopadů brexitu“.

Ještě lépe si s inflací dokázali poradit ve dvou dalších tradičně problémových zemích, tedy Itálii a Španělsku, kterým prý pomáhají vysoké tržby ve službách a turismu.

Prognóza se zhoršila jen Německu, které musí počítat s tím, že jeho hospodářský výkon letos poklesne o 0,3 procenta. Po příchodu pandemie v roce 2020 a dopadu ruské agrese v roce 2022 to znamená, že u západních sousedů nastává už třetí výpadek.

Data Mezinárodního měnového fondu v Německu prohloubila u sousedů pocit „soumraku bohů“. Sobotní Frankfurter Allgemeine Zeitung se snažil titulkem „Situace se stává toxickou“ vystihnout náladu v automobilového průmyslu, další headline ohlásil, že „Nad stavebnictvím se stahují temná mračna“. „Propadáme se stále hlouběji,“ bědoval nad stavem průmyslu v rozhovoru pro Bild am Sonntag bavorský premiér Markus Söder.

Jednu z mála možných útěch nabídl deník Welt, podle kterého největší problém nemá Německo, protože „Skutečně nemocným mužem Evropy je Švédsko“.

Tato drobná útěcha Němcům nepřehání. Potíže hlásí i menší ekonomiky, o kterých se globální zpráva měnového fondu nezmiňuje. Informuje o nich ovšem prognóza Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z počátku června, která sice už ztratila na váze, její hlavní poselství však lze těžko zpochybnit.

Nepočítaje státy Pobaltí přímo sousedící s agresivním Ruskem se do potíží dostávají další země, především Švédsko a Maďarsko. V žebříčku se propadá i Česko, jak naposled potvrdila srpnová prognóza České národní banky, podle které zdejší ekonomika za celý rok vyroste o zanedbatelných 0,1 procenta. Zmíněné tři země se dokázaly nejhůře vypořádat s inflací a každá z nich k tomu má speciální důvod.

Konkrétně ve Švédsku nemůže centrální banka Riksbank s inflací efektivně bojovat. V nejlidnatější ze skandinávských zemí praskla cenová bublina u nemovitostí a majetek značné části populace ztratil na hodnotě.

Pokud by Riksbank zvýšila úrokové sazby například na čtyři procenta jako Evropská centrální banka, vyrostou zároveň úroky u hypoték a banka zasadí běžné populaci další úder.

Nižší úrokové sazby ovšem zhoršily kurz švédské koruny, zdražily zboží z dovozu a způsobily, že Švédsko patří ke třem zemím západní Evropy s jádrovou inflací přes osm procent. Vedle stavebnictví proto dál klesá i spotřeba.

Jednodušší výklad našli ekonomové pro Maďarsko, kde inflace dosahovala ještě nedávno dvaceti procent. „Před parlamentními volbami loni v dubnu rozdal premiér Viktor Orbán důchodcům, rodinám s dětmi a mladým zaměstnancům dárky za 4,5 miliardy eur. Prakticky stejné množství peněz se pak přelilo do konzumu a rozjelo inflaci,“ shrnuje rakouský deník Der Standard.

Zdražení ještě zrychlilo vinou nepodařených vládních regulací. Vysokou inflací poklesla kupní síla Maďarů nejvíc v Evropě, a to byl dostatečný důvod, proč zamrzl celkový hospodářský výkon.

Česku se snížila kupní síla a tím i spotřeba domácností druhým největším tempem po Maďarsku.

Přesto Češi hledají viníka jinde. „Obvykle se přehání význam, jaký má pro zdejší ekonomiku vývoz průmyslových výrobků do Německa. Přesto platí, že export může korigovat hospodářskou bilanci k lepšímu ve chvíli, kdy se snižuje domácí spotřeba. Také je pravda, že export se na Německu stal disproporčně závislým,“ popisuje jeden z parametrů zdejší prosperity hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň.

Ještě podle srpnové prognózy České národní banky se tuzemská ekonomika drží nad vodou díky čistému exportu, bez něho by se propadla o tři procenta. Při výpadku Německa v druhé polovině roku proto hrozí Česku už třetí recese za čtyři roky.

Pro hospodářskou bilanci Česka se proto stává v roce 2023 klíčovou otázka, jak rychle dokážou západní sousedé svou slabost překonat. Němci se ovšem dosud neshodli ani na tom, proč právě k nim se krize vrací už podruhé.

Analýzy i novinové články se obvykle soustřeďují na stejné potíže, jaké řeší i v jiných zemích, konkrétně na zdražení energií na trojnásobek, na „regulační tsunami“, tedy desítky tisíc stran předpisů pro podniky, vysoké daně, případně nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Tak zní výčet posledního čísla týdeníku Die Zeit.

K tomu ovšem přidal speciální důvod šéf představenstva energetického gigantu E.on Leonhard Birnbaum. Ekonomiku podle něho zpomaluje okolnost, že se Evropa a zvláště Německo snaží rychleji než jiné regiony přejít z fosilních zdrojů na obnovitelné zdroje energie. „Energetická transformace, jak se o ni v této chvíli snažíme, bude provázena ztrátou blahobytu v celé Evropě,“ uvedl ředitel Birnbaum. S nižší životní úrovní se budeme muset smířit, dokud transformace neskončí, tedy v příštích 10 až 15 letech.

Zeit se v další analýze pokusil najít cestu, jak transformaci urychlit, došel však k málo povzbudivým výsledkům. Konkrétní kroky k transformací totiž odmítá veřejnost.

Například bavorské městečko Strasskirchen chystá referendum, které má znemožnit stavbu továrny BMW na autobaterie.

Severoněmecký Tantow zastavil výstavbu větrné elektrárny poblíž pohřebiště z doby bronzové. „Ale pokud chce Německo dosáhnout svých klimatických cílů, tak potřebuje elektroauta, tepelná čerpadla a eko-ocelárny. Jinak se blahobyt úplně rozpadne, případně můžeme zapomenout na klimatické cíle,“ popisuje Die Zeit speciální dilema, které brzdí německou ekonomiku.

Plán na záchranu hospodářství bude „nejdůležitějším tématem, kterému se bude spolková vláda v příštích týdnech věnovat“, slíbila deníku Bild am Sonntag předsedkyně strany Zelených Ricarda Langová.

Zatím se neví, s čím ministři přijdou. Sama předsedkyně Langová doporučuje investice, především do železnice, mateřských školek a digitalizace, zároveň je třeba nabídnout investiční pobídky mezinárodním koncernům.

Poprask v Německu přesto nemusí vést k další evropské krizi, jak se obávají někteří tamní publicisté a manažeři. Na možné východisko upozorňuje sám měnový fond, který letošní výpadek německého hospodářství vysvětluje „oslabením průmyslového výkonu“.

To se může změnit ve chvíli, až ostatní země definitivně překonají dopady inflace a jejich zákazníci budou mít zase dost peněz, aby si vyžádali dražší německé zboží, včetně jeho komponentů z Česka.