Energetická krize je teprve na začátku. Zle bude na přelomu roku

Drahé energie drtí průmysl. „Plyn se nám zdražil desetkrát. Elektřinu dnes máme za 205 eur, před covidem to bylo 25 eur za megawatthodinu,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys Pavel Juříček, majitel skupiny Brano Group, jednoho z nejúspěšnějších hráčů českého autoprůmyslu.

Líčil situaci, kterou řada jeho kolegů důvěrně zná. Podle průzkumu Svazu průmyslu a dopravy má růst cen elektřiny či plynu „velký dopad“ na 47 procent firem a plných 17 procent z nich dopad označuje za „fatální“.

To je ale teprve začátek, situace na energetickém trhu se bude zhoršovat. Hlavní cenový náraz se dá čekat na přelomu letošního a příštího roku, kdy už většina spotřebitelů nebude chráněna kontrakty se zafixovanými cenami z minulých let.

Podle Svazu průmyslu a dopravy očekává téměř čtvrtina firem napřesrok další růst cen energií v rozmezí 21 až 50 procent. Třetina byznysmenů počítá letos s ještě vyšším vzestupem.

I to ale mohou být ještě optimistické výhledy. Nikdo neví, jak bude Vladimir Putin reagovat na nový balík evropských sankcí, jejichž součástí má být i embargo na dovoz ruské ropy a ropných produktů. Kremlem kontrolovaný Gazprom už celé měsíce předvádí, jak dokáže zakolísáním či omezováním dodávek manipulovat cenou plynu na evropských burzách. Válka, jejíž konec je zatím v nedohlednu, posiluje všeobecnou paniku. Pro toho, komu cenové výkyvy u plynu hrají do karet, není problém je přiživovat. Drahý plyn pak tlačí nahoru i elektřinu.

„Ještě na začátku září 2021 jsme nakupovali elektřinu pro tento rok za 90 eur za megawatthodinu,“ popisuje cenový vývoj Jiří Matoušek, marketingový šéf skupiny Centropol. „Na konci září už základní produkt vystoupal na 130 eur, ale dnes ho nakupujeme pro příští rok za 200 eur,“ vypočítává. Kvartální produkt, který se k základu dokupuje, stojí už pro poslední letošní čtvrtletí nebo začátek příštího roku 250 eur.

Podobný vzestup je u plynu. Základní produkt s dodávkou na rok 2022 se ještě loni v dubnu na burze PXE nakupoval v přepočtu za 465 korun. Koncem roku už byla megawatthodina za 1 430 korun, nyní se na příští rok prodává za víc než dva tisíce korun.

Na zákazníky zdražování dopadá postupně. V plné síle zatím zasáhlo jen ty, kteří přišli o dodavatele, protože přehřátý trh nezvládl, jako skupina Bohemia Energy loni v říjnu. Nebo jim vypršeli kontrakty s pevnou cenou. Takových klientů ale bude přibývat. Drahota postupně zasáhne všechny.

Lidé z branže varují, že cenový tlak nemají šanci vydržet často ani dodavatelé. Drtí je obrovské garance, které musí při vysokých cenách skládat na burze. Jan Dienstl, spolumajitel skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače, řekl deníku E15, že jejich obchodník měl v jednu chvíli v burzovních garancích zmrazeno v přepočtu 20 miliard korun. „Doslova kvůli tomu krvácíme, na takové částky není připraven nikdo,“ říká mostecký miliardář.

Takové požadavky zřejmě neustojí desítky obchodních firem. Dají se čekat další krachy a pád tisíců klientů do režimu dodávky poslední instance, v němž na ně drahota dopadne ze dne na den. Jiří Matoušek z Centropolu předpovídá, že z dnešních více než dvou set dodavatelů elektřiny a plynu válečnou krizi přežije nejvýš 15 až 20 hráčů.

Energetický analytik a minoritní akcionář společnosti ČEZ Michal Šnobr varuje, že domácnosti mohou začátkem roku 2023 platit i několikanásobek toho, co platí doposud. „Třítisícová záloha jim může vyskočit na 12 až 15 tisíc, pro plyn je naprosto reálné až pětinásobné zdražení,“ řekl kolegyni Marii Bastlové v podcastu Seznam Zpráv Ptám se já.

Podle Matouška z Centropolu se momentálně koncová cena pro individuální odběratele i firmy blíží u elektřiny na příští rok pěti tisícům korun za megawatthodinu, zatímco loni to bylo v průměru u Centropolu něco přes 1 600 korun. Pokud se burzy neuklidní, dopadne více než trojnásobný růst na spotřebitele v plné síle.

Uklidnit se ceny samozřejmě ještě mohou, zchlazení vyloučeno není. Například ČEZ Prodej, jeden z největších obchodníků v zemi, má nyní nakoupenou jen asi čtvrtinu elektřiny na příští rok. Kdyby došlo k poklesu cen, srazí to výši celoročního průměru. Jak ale bude trh reagovat, zatím nikdo neví. Bude to záležet jak na vývoji rusko-ukrajinského konfliktu, tak na dalších krocích Ruska. Putin má samozřejmě stále možnost pokračovat v rozdmýchávání cenové paniky. Budoucnost je mlhavá, dosavadní trendy ale nevypadají dobře.

Obchodníci a insideři jsou čím dál neklidnější. „Mám strach o český průmysl, strach, že na drahé energie domácnosti nebudou mít,“ říká Matoušek. Finanční pomoc od státu může podle něj začátkem příštího roku potřebovat až polovina domácností a třetina firem.

Matoušek se obává, že vláda si toto riziko neuvědomuje, že nepracuje s veřejně dostupnými daty o vývoji cen. „Není mi dobře z toho, jaká je situace v byznysu. Vypadá to, že politická reprezentace neví, v jaké situaci průmysl je,“ řekl v České televizi i prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

Mezi byznysmeny přibývá těch, kteří jsou přesvědčeni, že vláda musí zasáhnout do volného trhu a začít cenu energií regulovat. Jejich hlavním argumentem je fakt, že energetické burzy ve válečné panice přestaly standardně fungovat.

Regulaci trhu v mimořádných válečných podmínkách povolila i Evropská komise v březnovém programu REPowerEU. Jeho součástí je jednak plán na postupné odstřižení od ruského plynu, jednak povinnost členských států vytvořit do podzimu nadstandardní plynové zásoby. A také schválení řady mechanismů, jak mohou vlády do trhu zasáhnout. Dočasně se povoluje například zastropování cen energií, přerozdělování mimořádných zisků energetických firem nebo redistribuce výnosů z prodeje emisních povolenek.

Část evropských států toho využila. Slovenská vláda se už v únoru dohodla s místní obdobou ČEZ – firmou Slovenské elektrárne – na zmrazení cen ve výši 61,21 eura (1 490 korun) za megawatthodinu na tři roky. Podle odborného serveru oEnergetice.cz sáhly k zastropování velkoobchodní ceny energií také Francie, Portugalsko, Rumunsko nebo Španělsko. Maloobchodní ceny drží pod regulační kontrolou Belgie, Bulharsko, Maďarsko, Litva, Polsko, Rumunsko a Španělsko. Další státy spotřebitelům ulevují snížením DPH nebo rušením různých poplatků.

Podobnou cestou by se podle mnoha expertů mělo vydat i Česko. Jiří Matoušek z Centropolu doporučuje zastropování velkoobchodní ceny elektřiny na úrovni 110 až 120 eur za megawatthodinu, což je podle něj úroveň, na níž by se dnes burza pohybovala, pokud by ji neovlivňovala válečná panika a manipulace.

Stát by podle něj měl také změnou legislativy přimět výrobce elektřiny, aby dodávali za tržní cenu očištěnou o nefundamentální výkyvy přímo domácím obchodníkům v dvoustranných kontraktech.

Bývalý šéf ČEZ a bývalý vládní zmocněnec Jaroslav Míl zase doporučuje, aby stát sám začal nakupovat elektřinu od hlavního domácího výrobce ČEZ i dalších producentů přímo, v rámci dlouhodobého kontraktu na deset až patnáct let, rovněž za tržní cenu, ale bez extrémů způsobených burzovními výkyvy.

Pokud by se to nepovedlo, měl by podle něj stát mimořádně zdanit ČEZ, tak jako před časem mimořádně zdanil zisky z obnovitelných zdrojů budovaných v době solárního boomu v letech 2009 a 2010. A výnos z této daně přerozdělit na kompenzace spotřebitelům.

Zákaz exportu české elektřiny, aby „Češi nemuseli za levně vyrobenou domácí energii platit vysoké německé ceny“, doporučuje řada průmyslníků i lidí z energetiky.

Nemusí jít ale nakonec o žádný zákaz. Server HN.cz včera zveřejnil nabídku Tykačovy skupiny Sev.en na přímý kontrakt se státem. Domácí dvojka v produkci elektřiny by ráda uzavřela dvou- až tříletý kontrakt na dodávku až tří terawatthodin elektřiny ze svých čtyř uhelných zdrojů za předválečné ceny. Stát by se tak dostal k levnějšímu proudu, Sev.en by ušetřila vražedně vysoké burzovní garance. Jak se k tomu postaví vláda, zatím jasné není.

Každopádně ale sílí názor, že je třeba obejít burzu i v případě plynu. Podle šéfa poradenské společnosti Enas Group Vladimíra Štěpána nakupuje německý Uniper, hlavní dovozce pro střední Evropu, od Gazpromu zemní plyn i teď v době války na základě dlouhodobého kontraktu až pětkrát levněji, než za kolik pak tutéž komoditu na burzách pořizují obchodníci pro české odběratele.

Vládní garnitura tlaku na zásah do trhu zatím odolává. Premiér i ministři opakují, že stát situaci nejlépe vyřeší cílenou pomocí nejpostiženějším firmám i domácnostem. Nízkopříjmovým rodinám rozšiřuje přístup k sociálním podporám, energeticky náročné podniky mají dostat speciální kompenzace. Připravuje se i zavedení sociálního tarifu pro odběratele ohrožené energetickou chudobou. Kromě toho vláda poprvé sáhla k plošné pomoci: rodičům slíbila mimořádný příspěvek pět tisíc korun na každé dítě.

Ostatní evropské státy se nebrání plošněji zaměřené pomoci. Rakousko už v lednu schválilo pro téměř všechny domácnosti jednorázový příspěvek 150 eur (téměř 3 700 korun), nízkopříjmoví občané mají šanci na ještě vyšší podporu.

Časté jsou plošně působící daňové úlevy, z nichž Fialova vláda zatím přistoupila jen na kosmetické snížení daně na pohonné hmoty. Třeba Německo zavedlo jednorázovou daňovou slevu ve výši 300 eur (7 400 korun) na poplatníka a mimořádný přídavek na dítě, na tři měsíce snížilo energetickou daň na paliva. Po tři měsíce zavedla vláda také zvýhodněné celoněmecké jízdenky.

DPH na energie snížily Belgie, Kypr, Estonsko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko či Španělsko – v Česku tento krok udělala předchozí vláda na poslední dva měsíce loňského roku.

Obrat v české energetické politice se čekat nedá. Jak vysvětluje hlavní ekonomka Raiffeisenbank a ekonomická poradkyně premiéra Fialy Helena Horská, plošné rozdávání peněz by mohlo přilít olej do už tak roztopeného ohně tuzemské inflace. A navíc by to prý nemuselo zabrat.

Stejně to vidí i ministerstvo průmyslu, které je za energetickou politiku zodpovědné. „Stále jsme toho názoru, že zásah do trhu v podobě zastropování cen není vhodný. Pohled na okolní státy ukazuje, že takový krok nepřinesl očekávaný efekt. Podle nás je u plynu a elektřiny vhodnější řešit problém přes cílené podpory. Klíčový je nyní důraz na snižování spotřeby, a to ať už dobrovolné, nebo pomocí investic do energetických úspor, které stát podporuje dotacemi v hodnotě miliard korun,“ řekl SZ Byznys náměstek ministra průmyslu René Neděla.

Odchod ze společného evropského energetického trhu je nemyslitelný i podle Heleny Horské. „Upřednostňování domácích spotřebitelů, to by byla cesta k rozbití jednoty EU. Přesně to Putin chce,“ vysvětluje. Energetické systémy v Evropské unii by se podle ní naopak měly ještě víc propojovat, aby byly méně závislé na různých výkyvech.

Vláda by se měla postarat hlavně o dostatek energie pro české spotřebitele, především plynu. „Je nutné teď nasmlouvat kontrakty na krátké období s fixovanými cenami. Obchodní firmy by ale teď v krizovém období měly dostat od státu garance, že při poklesu ceny nebudou stíhány za nevýhodný nákup,“ řekla pro SZ Byznys Horská.

Vláda už slíbila obchodníkům nakupujícím plyn na zimu, že jim případné ztráty bude kompenzovat.

Nákupy plynu chce česká vláda zajišťovat ve spolupráci s dalšími evropskými státy podobně, jako se loni nakupovaly covidové vakcíny. Má to bránit přeplácení a konkurenčnímu boji mezi jednotlivými členskými zeměmi.

Ani regulaci trhu Horská do budoucna zcela neodmítá. Upozorňuje ale, že by musel stát i v tomto případě soukromým obchodníkům kompenzovat ztráty. „Tato možnost se diskutuje, má to na starosti ministerstvo průmyslu, je třeba nechat jim k analýzám čas,“ řekla.

Podle bývalého viceguvernéra ČNB a momentálně člena Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla je regulace trhu v podobě zastropování či věcného usměrňování cen krajním řešením, které by mělo přijít na řadu jen v rámci válečné ekonomiky.

„Měli bychom se snažit co nejdéle udržet tržní mechanismus, který alespoň zčásti zajišťuje, že energií nebude nedostatek. Umělá cena vždy vede k nedostatku zboží, takže by ji stát musel v řetězci producentů a výrobců kompenzovat. Nebo by to vedlo k přídělovému systému,“ vysvětluje.

„Netvrdím, že se k nějaké formě cenové kontroly nakonec nedostaneme. Celá Evropa dnes hledá řešení, vidíme mix různých opatření od daňových úlev přes energetické vouchery, slevy, kompenzace až po prodej energií spotřebitelům za ceny nižší než tržní. Ale v takovém případě ten rozdíl musí nakonec někdo zaplatit. A vždy pak jde o plošnou pomoc i pro ty, kteří by pomoc nepotřebovali nutně,“ podotýká Hampl.

Další vývoj na mimořádně turbulentním trhu je v této chvíli otevřený. Pokud ceny dál porostou – a o poklesu zatím žádné signály nejsou –, může se stát, že státu dojdou peníze na čím dál rozsáhlejší kompenzace, které by zabránily sociálním problémům či nenávratné devastaci průmyslu.

Zatím je státní kasa plná, i díky tomu, že daňový výnos při vysokých cenách roste. Ale nemusí to trvat věčně. Znepokojující je, že vláda je ve vleku událostí a nemá nachystané krizové plány pro případ dalšího růstu cen. Zatím má problém i v komunikaci. Podle ohlasů na sociálních sítích i reakcí byznysmenů, kteří situaci popisují v médiích, se jí moc nedaří přesvědčit veřejnost, že má situaci pod kontrolou. Důvěra ve fungující státní mechanismy je přitom v krizi stejně důležitá, jako vládní plány.