Dálniční známka v cizině nemusí stačit. Přibývá zón s povinnou ekoplaketou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nalepování dálničních známek na sklo auta už odzvonilo. Přesto se řada řidičů bez nálepky na čelním skle neobejde. Místo na dálnici ji mohou potřebovat při vjezdu do některých měst v Německu, Francii nebo Španělsku, a to i v případě osobních aut. Za porušení povinnosti hrozí pokuty v přepočtu až 2,5 tisíce korun. Pro motocykly obvykle povinnost neplatí.

U jednotlivých měst je dobré sledovat i to, která auta do nich vůbec mají povolený vjezd. Omezení se mohou týkat vozů se staršími typy dieselových motorů nebo malých dodávek typu van včetně karavanů. Na řadě míst se kritéria postupně zpřísňují a budou přibývat i města povolující jen vjezd bezemisních aut.

Některá města či regiony vyhlašují omezení jen dočasně v určitém období v roce nebo při vyšším stupni znečištění ovzduší.

Možnost vyhlásit v obci nízkoemisní zónu s označováním aut plaketami je od roku 2012 uzákoněná i v Česku. Žádná česká obec ji však dosud nevyužila, ve hře byla například v Praze a v Klimkovicích na Ostravsku.

Ministerstvo životního prostředí v květnu 2024 připravilo novelu zákona o ovzduší, který se zónami zabývá. „Nová pravidla pro nízkoemisní zóny ruší fyzické označování aut emisními plaketami. Ty mají nahradit, díky digitalizaci veřejné správy, údaje v registru vozidel,“ uvedla pro Seznam Zprávy Veronika Krejčí, mluvčí ministerstva životního prostředí. Pro cizince bude k zónám připravený nový informační systém.

Zatím není k dispozici oficiální celoevropská databáze. Na nízkoemisní zóny většinou upozorňují dopravní značky, ale nemusí to platit vždy, je tedy dobré o nich vědět předem.

Pomoci mohou servery a aplikace soukromých společností, z nichž některé se zabývají i prodejem plaket. Je však lepší vždy porovnat informace z více zdrojů kvůli kompletním a aktuálním datům. Nejjistější je najít si i web konkrétního města.

Přehled s informacemi v češtině pro Německo, Francii a Rakousko nabízí třeba server ekologickaznamka.cz. V Rakousku zatím platí zóny jen pro nákladní auta, majitelé osobních aut se o ně zajímat nemusejí.

Databázi zón v asi 20 zemích má server green-zones.eu, rovněž lokalizovaný do češtiny. Provozuje i mobilní aplikaci Green-Zones, která obsahuje i praktické vyhledávání dle mapy. Umožňuje zadat technické údaje k autu a podle nich u každé zóny sděluje, zda tam může, či nesmí vůz vjet a jakou případně potřebuje známku.

Asi nejpodrobnější databázi a s uživatelsky přívětivým hledáním má server urbanaccessregulations.eu. Také on má českou verzi a i zde je mapa, v níž lze hledat dle nízkoemisních a bezemisních zón i míst s městským mýtem či omezením vjezdu pro určité typy vozidel. Po kliknutí na značku v mapě se rozbalí menu a po jeho rozkliknutí podrobný popis včetně pokut, vzhledu dopravních značek a odkazů na městské weby. Chybí jen možnost objednat si potřebné známky.

Některé země jako Itálie, Belgie a Nizozemsko nákup známky nevyžadují, mají jen obecné omezení pro vjezd některých starších typů aut do vybraných měst.

Na známky si potrpí Německo, Francie, Španělsko nebo švýcarský kanton Ženeva. Přičemž kanton Ženeva uznává i francouzské známky. Plakety má také Rakousko, ale zatím jen pro nákladní auta.

Neexistují speciální etikety pro jednotlivá města, ale vždy jednotné pro celou zemi. Bývají vázané na SPZ nebo VIN a mají časově neomezenou platnost.

Zatímco dálniční známky mají jednotně stanovené ceny, pro eko známky to vždy neplatí. Cena se může lišit podle místa, kde plaketu koupíte. Například cena totožné zelené německé plakety se pohybuje v cenách od 5 eur (cca 125 korun) až do 500 korun. Nejlevnější bývají při osobním prodeji třeba na úřadech obcí, někdy je prodávají také autoservisy.

Má-li nějaké město či obec vyhlášenou zónu s povinností mít na skle plaketu pro osobní auta, až na výjimky ji potřebují všechna, jimž místní pravidla nezakazují vjezd. Každá obec může mít výjimky jiné, obvykle jsou to třeba vozidla záchranných složek nebo veterány.

O omezení, která auta do zón vůbec smějí vjet, rozhodují emisní třídy Euro. Auta na benzin mohou do dotyčných měst většinou s motory už od nejnižší normy Euro 1, mají-li katalyzátor. Jsou však i případy povoleného vjezdu pouze pro auta s normou Euro 2 a vyšší.

U dieslů jsou pravidla přísnější, vjezd mají povolen často třeba jen auta s normou Euro 4 a vyšší nebo Euro 3 s filtrem pevných částic. Řada měst přitom podmínky postupně zpřísňuje.