Ceny na nabíječkách pro elektromobily neklesají. Levnější elektřině navzdory

Nabít elektromobil doma se vyplatí víc než na veřejné nabíječce. Zatímco cena elektřiny v distribuční sazbě D27d klesá stejným tempem jako ostatní v cenících pro domácnosti, platby u veřejných nabíječek takovým tempem nezlevňují.

U jednoho ze tří největších provozovatelů nabíječek, Pražské energetiky (PRE), zákazníci v roce 2022 platili za rychlé nabití elektromobilu 7 Kč za kWh s DPH, o rok později se cena zvedla na 12 Kč, a pokud člověk není stálým zákazníkem PRE, tato cena pro něj na stanicích platí doteď.

Zatímco příležitostný zákazník ČEZ nyní nabíjí kWh za 13 Kč, u E.ON dokonce za 15 Kč s DPH, i když ještě předloni byly ceny nižší. Tarif Standard u ČEZ loni zlevnil rychlé nabíjení o 5 Kč a ultrarychlé nabíjení o 7 Kč za kWh včetně DPH. „Věříme, že nám situace v budoucnu znovu umožní zajistit zákazníkům ještě výhodnější ceny za dobíjení v síti ČEZ,“ říká mluvčí ČEZ Martin Schreirer.

E.ON ceny snižoval loni v dubnu u ultrarychlých nabíječek o 4,5 Kč. Částka za pomalé nabíjení se neměnila.

„Abychom mohli zachovat dva typy sazeb, které si naši klienti pochvalují, museli jsme letos v lednu přistoupit k úpravám ceny, a klienti tak zaplatí 13 Kč za kWh za oba typy dobíjení (DC a UFC). AC dobíjení pak opět zůstalo stejné a nijak se neměnilo,“ říká mluvčí E.ON Roman Šperňák. Registrovaný uživatel pak u E.ON platí 12,5 Kč za kWh.

„Každý majitel elektromobilu se u poskytovatelů nabíjení bezplatně zaregistruje, ceny pro neregistrované jsou nesmyslně nevýhodné. Nabíjí pak za ceny 11 až 13 Kč s DPH za kWh,“ říká podporovatel elektromobility Jan Staněk. Registrovaní řidiči však musí hradit měsíční poplatek, který činí od 150 do 300 Kč.

Dle Staňka však nelze srovnávat cenu pomalého domácího či firemního nabíjení s ultravýkonnými nabíječkami, které vyžadují daleko vyšší investiční náklady než nástěnná dobíjecí stanice, tzv. wallbox, nebo využívání zásuvky. Cena wallboxu pro účinnější domácí nabíjení vyjde nejčastěji na 10 až 20 tisíc korun.

„Cena za ultrarychlé nabíjení odpovídá vysokým investičním nákladům na vybudování nabíjecích ‚hubů‘ i vysokým provozním měsíčním nákladům na přidělení dostatečného výkonu pro ultravýkonné nabíječky z distribuční sítě,“ říká Staněk.

Silová elektřina v posledních dvou letech zlevňovala, náklady na distribuci a přenos elektřiny naopak stouply. Minulý rok náklady na dobití klesly o 4,5 až 7 Kč za kWh. Přesto je rozdíl v ceně pro veřejné nabíjení a domácí elektřinu v řádech jednotek Kč za kWh.

Trojice největších provozovatelů nabíječek má velké plány na rozšiřování tuzemské dobíjecí infrastruktury. V roce 2025 chce ČEZ postavit dalších 180 stojanů, E.ON se letos chystá přidat do své sítě 200 dobíjecích bodů a posilovat výkon nabíječek bude i PRE, která do nich nalije vyšší desítky milionů Kč.

Její budování a provoz je však podle energetických společností velmi nákladný. „Vybudování jedné ultrarychlé dobíjecí stanice se pohybuje v řádu milionů korun. V posledních letech zároveň vzrostly ceny stavebních materiálů i stavebních prací. Vzrostla i cena distribučních poplatků a je nutné podotknout, že vysoce výkonné dobíjecí stanice jsou i v tomto ohledu finančně náročné,“ vysvětluje mluvčí PRE Karel Hanzelka.

Do koncové ceny elektřiny u stojanů se nepromítá jen cena komodity, ale také investiční náklady na budování nových dobíjecích stanic.

„Liší se vstupní náklady na výstavbu AC, DC  i UFC dobíječek, kdy například postavení jedné ultrarychlé dobíjecí stanice stojí okolo milionu korun a další přidané věci, které zákazníci E.ON Drive zdarma využívají, jako roamingové služby, aplikace, nonstop linka atd.,“ vysvětluje Šperňák. Náklady zahrnují i připojení k síti či výstavbu nových trafostanic. „U standardních stojanů činí pořizovací ceny technologií nižší stovky tisíc,“ dodává Schreirer.

Provozní náklady, například na údržbu a obsluhu stanic, jdou zcela za dodavatelem, část investičních nákladů přenáší na zákazníky. Jelikož řidiči často upřednostňují rychlejší dobíjení, společnosti na to musí reagovat, což s sebou nese i vyšší náklady.

Kolem 20 až 30 procent všech dobití elektrovozů řidiči provádějí v nabíječkách mimo domov. Na veřejných nabíječkách však chtějí trávit co nejméně času. Některé dokážou dobít elektromobil na 150 kilometrovou jízdu během 10 minut.

„Trendem je posilování ultrarychlých, tj. ultravýkonných DC nabíjecích stanic s výkonem až 400 kW tak, aby byl řidič elektromobilu na cestách co nejrychleji odbaven,“ popisuje Staněk.

Energetiky také předpokládají rostoucí počet elektromobilů na silnicích a snaží se pro ně včas zajistit dostatek nabíjecích bodů. Loni v Česku jezdilo přes 36 tisíc osobních elektromobilů a počet dobíjecích stanic dosáhl 2731. Jejich současné vytížení je dle ČEZ poměrně nízké.

„Náklady na instalaci stanic se proto déle rozpouštějí, zároveň nejvyšší nákladovou položkou je rezervovaná kapacita,  jinými slovy – jakmile bude v Česku jezdit řádově více elektromobilů a využitelnost stanic vzroste, bude možné dále snižovat cenu za dobíjení,“ popisuje Schreirer.

Většinou majitelé elektromobilů dobíjejí baterie svých vozů doma či v práci a k dobíjení ze sítě využívají běžný domácí či firemní tarif na elektřinu. Pomalejší nabíjení je také šetrnější k baterii elektromobilu.

Například v roce 2023 platili u ČEZ za kWh silové elektřiny v rámci produktu na dobu neurčitou v sazbě D27d 6,05 Kč (včetně regulované složky ve vysokém tarifu šlo o 12,6 Kč s DPH, v nízkém tarifu 10,7 Kč s DPH). Současná cena silové elektřiny je 4,09 Kč s DPH (včetně regulované složky ve vysokém tarifu 7,07 Kč a 4,4 Kč s DPH v nízkém tarifu, ovšem bez poplatku za obnovitelné zdroje, který činí 599 Kč za MWh včetně DPH).