Článek
Zatímco meziroční vývoj peněžní zásoby ve Spojených státech a eurozóně celkem zřetelně klesá, v Česku je trend opačný. Prudce rostoucí počet peněz kolujících v ekonomice může snadno zhatit plány České národní banky (ČNB) nejen ohledně návratu inflace k jejímu dvouprocentnímu cíli už během první poloviny příštího roku, s čímž počítá guvernér Aleš Michl, ale také s jejím dlouhodobým udržením kolem této hodnoty.
Zásoba peněz je jednoduše množství peněz, které jsou v oběhu v ekonomice. Čím více je těchto peněz, tím více lidé mohou utrácet za zboží a služby, což zvyšuje poptávku po nich, a tím pádem i jejich ceny.
Takzvaný „peněžní agregát M2“, který zahrnuje mince, bankovky a vklady na účtech, podle údajů ČNB za prvních sedm měsíců roku vzrostl o 9,25 procenta, což představuje historicky nejvyšší nárůst. Devítiprocentní růst pak můžeme vidět i v meziročním srovnání za červenec.
Nástroj měnové politiky
- V 90. letech ČNB v rámci své měnové politiky sledovala vývoj peněžní zásoby.
- Repo operacemi na peněžním trhu přitom řídila tempo jejího růstu.
- V prosinci 1997 rozhodla bankovní rada ČNB o změně režimu měnové politiky a počínaje rokem 1998 přešla k cílování inflace po vzoru vyspělých zemí.
- Tento režim spočívá ve veřejném vyhlášení inflačního cíle, který je stanoven jako meziroční růst spotřebitelských cen.
Kdo za to může?
Hlavním viníkem tohoto trendu je podle ekonomů příliš uvolněná fiskální politika, jejímž výsledkem je hluboký schodek státního rozpočtu. Ten za celý loňský rok činil 360 miliard korun. Prostřednictvím financování státního dluhu vydáváním vládních dluhopisů se totiž do české ekonomiky dostávají velké sumy nových peněz.
Fiskální politika
- Fiskální politiku provádí zejména vláda a jejím hlavním nástrojem je státní rozpočet. Státní rozpočet má určité příjmy a určité výdaje.
- Fiskální politikou rozumíme utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s dvěma cíli, a to pomoc utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností bez vysoké a kolísavé inflace.
Podle údajů Ministerstva financí se letos v červenci schodek státního rozpočtu zatím průběžně vyšplhal na 214,1 miliardy korun, čímž šlo o druhý nejhorší výsledek od vzniku samostatné České republiky.
Přehlížet ovšem nelze ani stále rostoucí počet nových bankovních úvěrů pro firmy i domácnosti, které se na růstu peněžní zásoby taktéž nemalou měrou podílí.
„Část bankovní rady zdůrazňuje, že měnová politika je přísná, díky čemuž dochází k velkému propadu v nárůstech nových úvěrů. Měli bychom si ale uvědomit, že celkový objem úvěrů pořád roste. To tempo sice zpomalilo, ale pořád jde o velké nárůsty,“ říká pro SZ Byznys hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář s tím, že současná měnová politika tak není dostatečně přísná. Důsledkem toho je tedy rychlý nárůst peněžní zásoby.
Měnová – monetární politika
Měnovou politiku představují rozhodnutí centrální banky, která ovlivňují cenu a dostupnost peněz v ekonomice. Hlavním nástrojem je úprava základních úrokových sazeb. Čím vyšší sazby jsou, tím jsou peníze dražší a tím jich v oběhu může ubývat.
Neslučitelné
Při stagnující ekonomice podle Sklenáře není takový nárůst peněžní zásoby slučitelný s očekáváním dlouhodobě nízké inflace kolem dvou procent. „Inflace se klidně může této hodnotě přiblížit, ale jde o to, aby na nízké úrovni setrvala dlouhodobě. I proto měla jít centrální banka se sazbami ještě výše,“ říká ekonom.
„Největší meziročně rostoucí položka v rámci peněžní zásoby jsou úvěry centrální vládě, které podle posledních dat rostly v červenci o 18,7 procenta. Proto opakovaně upozorňuji, že ke snížení inflace, ke zbrzdění peněžní zásoby, je potřeba nyní především snížit zadlužování státu,“ odpověděl redakci SZ Byznys guvernér ČNB Aleš Michl na dotaz, zda neměla být centrální banka s ohledem na prudký růst peněžní zásoby v měnové politice ještě přísnější a úrokové sazby více zvyšovat.
Sklenář z J&T Banky s tvrzením guvernéra souhlasí, zadlužování státu je i podle něj motorem rostoucí peněžní zásoby. „Na druhou stranu si myslím, že centrální banka měla a má kroky vlády, tedy jeho zadlužování, brát jako jeden ze vstupních parametrů a svou měnovou politiku tomu prostě přizpůsobit,“ namítá.
Za příklad uvádí šéfa americké centrální banky (Fed) Jeroma Powella. „On často opakuje, že politiku Kongresu nehodlá nijak komentovat, protože to absolutně není jeho práce. Powell se tedy výhradně soustředí na svůj mandát a nezabývá se politickými záležitostmi, které spadají do kompetence vlády USA. Nicméně v rámci jeho mandátu reaguje na kroky vlády, které mohou mít dopad na ekonomiku a inflaci,“ vysvětluje Sklenář.
V regionu „první“
Ve většině vyspělých ekonomik světa peněžní agregát M2 nyní roste pomaleji než u nás, nebo naopak klesá. Například v eurozóně jde o meziroční pokles ve výši 1,6 procenta, v případě Maďarska je to pětiprocentní pokles a v USA čtyřprocentní pokles.
Výrazně se objem peněz snížil ve Švýcarsku, kde se inflace zároveň dostala pod dvě procenta. Peněžní zásoba v této zemi poklesla meziročně o 12 procent. Naopak necelý osmiprocentní růst peněžního agregátu M2 můžeme vidět v sousedním Polsku.
