Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Celkem 2,7 procenta Čechů, tedy necelých 300 tisíc, prožilo rok 2023 v ekonomickém stresu. To je o 60 tisíc víc než rok předtím. Zjistilo to celoevropské šetření SILC, jehož konečné výsledky publikoval v pondělí Eurostat.
Stres podle průzkumu prožívá každá domácnost, která odpověděla kladně aspoň na pět z třinácti položených otázek. Příčinou stresu může být například neschopnost zaplatit týdenní dovolenou, dopřát si každý týden dvakrát maso nebo jednou měsíčně zajít s přáteli do restaurace. Ve stresu je i ten, kdo nemá finanční rezervu, automobil, případně dva páry bot, nemá přístup k internetu nebo si v případě potřeby nemůže koupit nový nábytek.
Dotazník do značné míry závisí na subjektivním hodnocení, například za týdenní dovolenou může člověk z vyšších vrstev považovat letecký zájezd na Maledivy, chudší rodina návštěvu u babičky na Vysočině. Přesně však může popsat pocity konkrétních dotazovaných. Pokud jim něco chybí, připouštějí tím tzv. materiální deprivaci, která u nich vyvolává pocit sociálního vyloučení.
Proto je pro Česko vážnou zprávou, že pocit deprivace v populaci vyrostl, i když nadále zůstává v podílu lidí v ekonomickém stresu na šesté nejnižší úrovni v EU za Slovinskem, Švédskem, Lucemburskem, Estonskem a Nizozemskem. To je hluboko pod evropským nebo německým průměrem, které jsou poblíž sedmi procent.
Samotný fakt, že lidí v potížích přibývá, ovšem představuje změnu dosavadního trendu. Od konce finanční krize v roce 2013 se jejich počet totiž průběžně snižoval, v horším případě stagnoval. Proto jich bylo v roce 2021 nejméně v celé Evropě. Od té doby podíl ekonomicky frustrovaných obyvatel roste a nelze přitom vyloučit, že dopady zvýšení cen energií i dalšího zboží pocítily některé rodiny v plné síle teprve letos.
Zhoršení sociálních jistot během posledních dvou krizových let není v Evropě unikátem. Nejvíc se bilance zhoršila v zemích střední a východní Evropy, které byly nejvíc závislé na ruském plynu, a byly tedy nuceny energie zdražit nejvíc. Kromě Čechů to postihlo také Němce, Rakušany, Slováky, Maďary a Finy. Vlády jiných zemí ovšem dokázaly potížím s dodávkami energií úspěšně čelit regulacemi cen a rozdělováním dávek. Proto se ekonomický stres významněji nezvýšil například v Polsku, Slovinsku a Chorvatsku.
Pocit ekonomického a sociálního bezpečí ale může sehrát důležitou roli při krajských a senátních volbách o nadcházejícím víkendu. Průzkum SILC ukázal, že nespokojených občanů, kteří mohou mít větší sklony k protestní volbě, přibylo během krizového období po roce 2019 nejvíc v dlouhodobě problémovém Moravskoslezském kraji. Vedle toho ovšem také ve spíše blahobytných českých regionech Jihozápad a Severovýchod – tím se myslí Jihočeský, Plzeňský, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj. Právě v nich vyrostl podíl domácností v ekonomickém stresu na úroveň, jakou měl naposled po krizi v roce 2013.
Šetření SILC rovněž dokázalo zmapovat, jak jsou v Evropě výkonné sociální systémy, které mají pomoci znevýhodněným skupinám obyvatelstva. V Česku se osvědčil důchodový systém, který zajistil, že vážnými problémy trpí jen necelá dvě procenta penzistů nad 65 let, tedy zhruba 40 tisíc. To je nejlepší bilance spolu se zeměmi, jejichž systémy slouží Evropě za vzor, tedy se Švédskem, Finskem, Dánskem, Lucemburskem a Nizozemskem.
V evropském srovnání má v Česku naopak rezervy podpora rodin s dětmi, jak dokazuje okolnost, že ekonomickými potížemi trpí domácnosti, kde žije pět procent žen či dívek ve věku do 18 let.
Pozitivní zprávou z českého pohledu je naopak zjištění, že pomoc potřebným je v některých zemích východní Evropy, hlavně ve Slovinsku, Česku, Polsku a Chorvatsku, o poznání efektivnější než v řadě bohatších zemí Západu včetně Německa, Francie a Belgie.
