Důchodová reforma stručně. Budeme platit víc, dostaneme méně

„Tato vláda je první, která má odvahu přijít s důchodovou reformou,“ prohlásil minulý týden premiér Petr Fiala při představování balíčku, který má zachránit české finance. Přesto návrh jeho vlády pouze opakuje, nebo prohlubuje dílčí úpravy, se kterými přišel před dvanácti lety kabinet Petra Nečase. Stejně jako tehdy není účelem měnit, ale pomocí škrtů udržet současný systém.

Opatrný optimismus. Tak lze shrnout první reakce na reformní scénář ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. „Konečně se něco děje,“ chválí pokus zachránit důchody levicový sociolog Martin Potůček z Karlovy univerzity, ihned však v rozhovoru pro podcast 5,59 dodává, že „nejde o skutečnou důchodovou reformu“. Za „maximum možného v současných podmínkách“ označil Jurečkův plán liberální ekonom Filip Pertold z institutu CERGE-EI.

Návrh se drží úspěšného vzoru, tzv. malé reformy z roku 2011. Stejně jako tehdy mění zhruba deset parametrů, které definují, kdo má na státní důchod nárok, a jak se počítá jeho výplata. Pro finanční stabilitu mají tyto parametry rozhodující význam.

Malá reforma, pod kterou se za Ministerstvo práce před dvanácti lety podepsal ředitel odboru sociálního pojištění Jiří Král, například prodloužila povinnost pracovat a odvádět pojistné před důchodem na 35 let. Současný šéf odboru Tomáš Machanec zase pro ministra Jurečku připravil variantu, podle které musí Češi pracovat nejméně 40 let. Za ředitele Krále ministerstvo prosadilo, že se důchodový věk bude zvyšovat i po roce 2030, kdy u většiny populace dosáhne hranice 65 let. Zmíněné pravidlo bylo zrušeno za Sobotkovy vlády, ovšem současné ministerstvo žádá návrat ke Králově variantě.

Před malou reformou musel každý počítat s tím, že se procentní výměra důchodu sníží o 0,9 procenta za každého čtvrt roku předčasného důchodu. Ředitel Král prosadil, že se výměra sníží o 1,2 nebo 1,5 procenta, pokud zaměstnanec skončí nejméně o rok, resp. o dva roky dříve. Jeho nástupce Machanec přišel s nápadem snížit procentní výměru o 1,5 procenta za čtvrtletí ve všech případech předčasného odchodu do penze.

Za nejdrsnější změnu, o kterou malá reforma neusilovala, lze dnes označit odklad termínu pro předčasný důchod z šedesáti na dvaašedesát let. Obdobné opatření, které odložilo nástup do předčasného důchodu z 62 na 64 let, vyvolalo milionové demonstrace proti Macronově reformě ve Francii.

Budoucí důchodce může teoreticky bolet ještě víc změna náhradového poměru mezi důchodem a odvedeným pojistným, především snížení zápočtu za odpracovaný rok ze současného 1,5 procenta. Dosud není přesně určeno, jak se zápočet sníží, ve hře jsou však podle Filipa Pertolda varianty, které uberou až osm procent z důchodu těm, kdo nastoupí do penze po roce 2035.

Stejně jako malá reforma z Nečasovy doby má Jurečkův návrh zajistit, že deficit na důchodovém účtu v příštích padesáti letech nepřesáhne dvě procenta HDP, tedy v dnešních cenách 140 miliard korun.

Podobnosti obou návrhů proto nemohou experty překvapit. Kdo chce uzdravit systém, může zvýšit pojistné, odložit věk odchodu do penze, anebo snížit dávky. „Obvykle se využijí všechny tři cesty,“ shrnuje ekonom Pertold.

Jurečkův materiál má přesto vyšší ambice než Nečasova reforma. „Některé parametry důchodové reformy, které jsme představili, částečně vychází i z návrhů předchozích důchodových komisí. Pracujeme tedy také s návrhy připravenými týmem pod vedením například Danuše Nerudové,“ vysvětluje Jakub Augusta z Jurečkova ministerstva. Souhlasí s tím již citovaný sociolog Potůček, který chválí například zvýšení minimálních odvodů pro OSVČ na víc než pět tisíc korun měsíčně. Tím ovšem stát během dvou let vydělá jen 7,5 miliardy, z pohledu systému nevýznamnou částku.

Martin Potůček chválí také sociální rozměr reformy. Například se zlepší dostupnost vdovských důchodů, minimální penze vyroste na 20 procent průměrné mzdy a zároveň se na úroveň průměrné mzdy zvýší základ pro výpočet důchodu za období, kdy se jeden z rodičů stará o dítě. Ve všech případech však jde spíše o kosmetiku, které mají zakrýt hlavní smysl reformy, tedy úspory. Změna vdovských důchodů zatíží důchodový účet nejvýš stovkami milionů ročně. Minimální důchod ani po zvýšení nedosáhne 10 tisíc korun, tedy částky, na kterou má nárok i ten živnostník, který celý život platil minimální odvody. Vyšší základ pro rodiče má nahradit tzv. výchovné, které bylo zavedeno už začátkem letošního roku a přijde státní pokladnu na 20 miliard ročně.

Stejně jako reforma z doby Petra Nečase neodstraní ani Jurečkův plán ze systému jeden z největších kamenů úrazu. Topolánkův „reformní batoh“ z roku 2008 zavedl pravidlo, podle kterého musí vláda valorizovat penze ve chvíli, kdy inflace překročí pět procent. Právě díky tomuto pravidlu se penzijní systém dostal v minulém roce do konfliktu s realitou, protože donutil vládu zvyšovat penze, i když na to neměla. Jurečkův návrh sice mimořádné valorizace ruší, při vysoké inflaci je však nahradí „mimořádné příplatky“, které musí penzisté dostat bez ohledu na stav rozpočtu.