Drahá práce na polích může zlevnit a dostat českou zeleninu do regálů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kabinet se minulý týden dohodl, že pomůže zemědělcům, kteří se věnují živočišné výrobě a těm, kteří pěstují citlivé komodity, jako je ovoce, zelenina, chmel a brambory, částkou 2 až 3 miliardy korun.

Redakce SZ Byznys zjišťovala, co přesně to znamená. Varianty jsou tři. „Šli bychom buď cestou navýšení národních dotací, snížení zdanění zemědělců, nebo snížení sociálního a zdravotního pojištění,“ říká ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) pro SZ Byznys.

Jemu podřízený Ústav zemědělské ekonomiky a informací nyní zpracovává modelové propočty, jak by úlevy mohly vypadat.

Za nejpravděpodobnější ministr označil snížení odvodů na sociální pojištění. Právě na vysoké zdanění práce si zemědělci totiž často stěžují. Poukazují na to, že okolní země mají sazby nižší, což ve výsledku snižuje náklady pro pěstitele a je to jeden z důvodů, proč je v regálech supermarketů tolik potravin z dovozu, kterým čeští potravináři nedokáží konkurovat cenou. Oni totiž vysoké odvody platit musí.

Podle Jana Procházky z rodinné Farmy Semice je český přístup absurdní, protože velkou část síly na polích tvoří sezónní pracovníci, kteří se po několika měsících vracejí například na Ukrajinu a žádný důchod v České republice nikdy pobírat nebudou.

„Za sezónní pracovníky odvádíme 43 procent z mezd, což je součet zdravotního a sociálního pojištění, ale polský zemědělec neodvede nic, a to se musí někde projevit,“ říká Procházka.

Podle místopředsedy Asociace soukromého zemědělství Jana Štefla je srovnání s Polskem zavádějící, protože úlevy tam mají pouze rodinní příslušníci. Souhlasí však, že zdanění je v tuzemsku vysoké a jeho snížení by pomohlo.

„Odvody na sociální, zdravotní pojištění a daň z příjmu máme téměř 35 procent nákladů na mzdy. Dalších 15 procent tvoří benefity zaměstnancům. Platíme jim nemocenskou, čtyři týdny dovolené. K čisté mzdě je to dohromady 50 procent navíc,“ popsal farmář, který s rodinou hospodaří na Vysočině.

Zelinářská společnost z Polabí Hanka Mochov uvádí, že ke každé koruně čisté mzdy navíc odvede státu 64 haléřů na sociálním pojištění, zdravotním pojištění a dani z příjmu.

Tyto odvody ale podle zemědělců mají jejich „kolegové“ z jiných států nižší a to jejich ve výsledku levnější výrobky tlačí do regálů českých řetězců. Pokud tedy stát chce, aby se v Česku zelenina nebo chmel pěstovaly a také prodávaly, měl by jim poskytnout podobné podmínky.

„Druhý problém je, že za zaměstnance platíme zdravotní pojištění ve výši 2 187 korun měsíčně i v měsících, kdy zde nejsou. Jsou to další náklady, které stojí pracovní síla. Celkové zdanění je dost vysoké,“ popsal majitel zelinářské firmy.

Sezónní práce na poli často vykonávají pracovníci z východních zemí, především Ukrajiny, ale také Bulharska nebo Rumunska. Velký podíl ruční práce mají také pěstitelé ovoce, chmele, brambor a prakticky celá živočišná výroba. Právě tam chce vláda své podpory nasměrovat.

Další, ale už méně pravděpodobnou, možností je daňová úleva. „Stát dává zemědělcům nemalé provozní dotace, například přímé dotace na hektar, ale nemalou část jim odebere na daních. To nedává logiku,“ řekl Zdeněk Nekula v rozhovoru pro SZ Byznys. Zemědělec totiž dostane od státu dotaci, která mu má pomoci, ale obratem mu stát tuto dotaci zdaní.

Tato varianta by zemědělcům ušetřila zhruba 2 miliardy korun na daních. Má ale zároveň jednu velkou nevýhodu. „Toto řešení má své úskalí v tom, aby šla podpora cíleně pouze na živočišnou výrobu a citlivé komodity. Proto si myslím, že lepší variantou je snížení sociálního pojištění,“ řekl Nekula.

Jinými slovy – řešení cestou daňových úlev by bylo plošné a pomohlo by i těm, kteří žádnou pomoc nepotřebují.

„Není to dobré řešení. Pokud se nezdaní dotace, pomůže to těm, kteří jsou v uvozovkách v zisku. Naopak to nepomůže těm, kteří mají nízký zisk nebo prodělávají. Nepomůže to ani těm, kteří se rozvíjejí a mají velké náklady související s investicemi. Byla by to pomoc pro bohaté,“ hodnotí Jan Štefl.

Snížení sociálního pojištění by se ale dalo řešit podobně jako u vratky spotřební daně ze zelené nafty, kde je úspora pro zemědělce asi tři miliardy korun ročně.